Přítel je přehnaně fixovaný na svou rodinu
Četla jsem už hodně článků, i slyšela vyprávět kamarádky a kolegyně na téma „mamánek“. Vždycky mi to připadalo úsměvné, protože jsem si říkala, že si každá něco přidá a přibarví, aby byl výsledek co nejvíc šokující. Byla jsem přesvědčená, že žádný takový muž nemůže ve skutečnosti existovat.
Teď si však nejsem jistá, jestli jsem přesně na takového mamánka nenarazila.
Mám přítele, zatím spolu nebydlíme, ale velice často se vídáme. Je mu 27 let, mně 25. Chodíme spolu asi tři měsíce a musím říct, že si opravdu hodně rozumíme. Trochu mne však zaráží jedna věc. Jeho závislost na své rodině. Už dva roky sice bydlí sám v pronájmu, což považuji za plus. Chlap v jeho věku obývající dětský pokojík v bytě rodičů by mi připadal podezřelý.
Jenže přítelovo samostatné bydlení je jen jedna strana mince. On je totiž samostatný jen na oko. Ve skutečnosti to vypadá tak, že mu maminka chodí jednou týdně uklízet, odveze špinavé prádlo a za týden ho přiveze vyprané a vyžehlené. Dbá, aby měl doma vždy nakoupené základní potraviny, povléká mu postel, často se zastaví i uprostřed týdne s kastrůlkem… Navíc chodí přítel každý víkend v sobotu i v neděli k rodičům na oběd.
Připadá mi to divné. Rovněž žiji sama, s rodiči mám prima vztah, ale základní životní potřeby si řeším bez jejich pomoci. Jednou, dvakrát do měsíce zaskočím v neděli na oběd, občas si vyjdeme s mamkou jen tak posedět do kavárny.
Přístup maminky mého přítele i to, že on to zcela samozřejmě přijímá a připadá mu to normální, mne však zaráží. Několikrát jsem s ním na toto téma zavedla řeč a on na tom nevidí vůbec nic špatného.
Nerozumím tomu. Je dospělý, pracuje na celkem důležité pozici, rozhodně to není nějaký mamlas, který by se o sebe nedokázal postarat. Spíš je asi pohodlný a maminka, místo aby syna tak trochu ponechala svému osudu, kolem něj poskakuje jako kolem pětiletého drobečka.
Nechci dělat ukvapené závěry. Nakonec – ještě spolu nebydlíme a zatím nemáme nic takového ani v plánu. Známe se teprve krátce. Ale i tak by mne zajímal názor čtenářek. Připadá vám model, ve kterém můj přítel žije, normální? Nehrozí, že někdy v budoucnu, až budeme spolu, nám bude jeho maminka organizovat život a můj přítel na tom nebude vidět nic špatného, protože, jak často říká: Ona je moc hodná.
18.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 270 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je přehnaně fixovaný na svou rodinu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
pajmis: Dřív na sebe byly hodní (byt se přetvařovali), když se zdravili, sundali si pokrývku hlavy, všichni si vycházeli vstříc... pro mě nesmyslné a naprosto nereálné... 
Jsem ráda, když jsou na sebe lidi slušní, respektují společenská pravidla a pokud možno si i pomáhají. A platí u mě zrcadlo - jak se já chovám k lidem, tak se i oni chovají ke mně, to jest převážně slušně a většinou s úsměvem. Líp se mi tak dejchá.
A žiju v rodině, která funguje na principu drobných vzájemných laskavostí. A víš proč? Protože jsem si jistá, že mezigenerační vztahy a vazby lidi obohacují v mnoha směrech. Z tvých úvah je mi smutno. Ale každý svého štěstí strůjce, že... Nezávidím ti ani trochu.
soffie, pokud ti je 50, tak seš oproti moji tchyni mladice...
opravdu nepohrdám starými lidmi, jen říkám to, že co se budoucnosti týče, nemohu na ni spoléhat, když sama ji bude potřebovat... už ted má problemy se zdravim...
Bella 
myslíš, jako, že by mě chybělo sebevědomí?? to vůbec, ale možná ho mám až moc 
nikomu nedokazuji svoji převahu... já ani převahu nemám přeci tady převažují názory těch chytřejších a zralejších, kteří už si v životě zkusili 
.gif)
Viv :o): mě přijde, že pajmis ještě žádnou tchýni nemá.....
pajmis: chybí mi u tebe vřelost, lidskost 
jestli v takovém duchu vychovávaš i své děti, se máš na co těšit až budou mít svou rodinu
pajmis: 15:34....znovu jsem si tě přečetla a musím konstatovat, že je mi tě líto....
pajmis: ty musis svou tchyni asi hodne nenavidet... at uz mas duvod jakykoliv, ne vsichni proste maj ty vztahy takove a proto jim nedela problem stykat se s rodinou sveho protejsku... toz tak 
.JPG){kind=avatar}
Sofffie: Nezoufej, třeba si tvůj syn najde rozumnou sebevědomou holku, která si nebude muset na nedůležitých věcech dokazovat svoji převahu a nepostradatelnost. 
I takové jsou.
pajmis: Obyvatelé USA jsou bezesporu lidé svobodní, nikdy tam nebyla totalita, ale přesto, nebo právě proto, jsou k sobě neupřímní a usmívají se, i když je jim ouvej, jsou přátelští i k lidem, kteří jim mohou být ukradení, kromě nevycválaných náctiletých se chovají ohleduplně a slušně. Velmi bych si přála, aby se tento druh neupřímnosti prosadil i u nás. Jinak se to také nazývá zdvořilost a kultivované chování. Upřímných hulvátů a herdekbab bez ohledu na věk je mi upřímně líto. Musí to být smutný život, být pořád napružený a vyskakovat kvůli každé maličkosti. 
sharon: Přesně, začíná mě opravdu děsit, že taky budu za nějakých 15 let tchýně a jak mě bude snacha už taknějak z principu dopředu nenávidět a pohrdat mnou jen proto, že jsem byť ve svých teprve padesáti dle jejího názoru zcela senilní a neschopná plnohodnotného života... 
pajmis: mě to až tak k smíchu nepříjde....
, jsem ráda, že tyhle názory nemá moje dcera....
sharon 
že jo
pajmis: ty jsi ovšem originál všech originálů......
Někdo se tady ptal, proč mi vadí nedělní oběd... pro mě je neděle dnem klidu, kdy se nechodí na návštěvy, rodina (matka+otec+děti) jsou pospolu, jdou se projít... a necárají po návštěvách, neotravují druhé, i když by to těm druhým udělalo radost... já sem zásadová a prostě neděle je den nic nedělání jen si užívat volna, klidu s mými nejbližšími... možná ty nedělní obědy vznikly u křestanů - přijdu z kostela a všechny pozvu na oběd, společně se pomodlíme a bude nám dobře... já sem ateistka, nikdy sem v nic nevěřila a věřit nebudu... at si pánbíčkáři o mě myslí bůh ví co.. mě jsou... a taky nemám potřebu lézt němu do prdele... nebudu se bavit s tchýní jen pro to, abych měla své jistoty... Moje tchyně je stará, hodně stará, taky už tu dlouho nemusí být a kdybych měla myslet do budoucna, co bude s dětma, kdyby se něco stalo... ona by mi už těžko mohla pomoct, když by ji sama potřebovala... moje mamka je mladá, na tu spoléhám více než na tchyni A abych si z*urvila zdraví jen proto, že to tchyni udělá radost, že sním její mastný řízek no, asi sem opravdu ještě mladá, ale mít zdravotní potíže jen pro radost druhého, mi přijde nesmysl A ještě k těm totáčům sem tak mladá, že opravdu netuším, co se za nich dělo... narodila sem se naštěstí už do normálního světa, ale když shlédnu filmy, co se točili dřív, tak se musím smát, jak to všechno dřív bylo jiné.. a sem ráda, že sem takovou dobu nezažila Dřív na sebe byly hodní (byt se přetvařovali), když se zdravili, sundali si pokrývku hlavy, všichni si vycházeli vstříc... pro mě nesmyslné a naprosto nereálné... Jsem ráda, že v dnešní době si člověk může řict co chce, prosazovat svuj názor a nebýt zavislý jen na tom, co hlásají ostatní... každý člověk je originál a každý at si říká co chce
Renee: vyplývá z toho, že člověk může být šťastný jen s ideálním partnerem nebo jsem blbě rozuměla? A myslíš, že stejný pohled na "ideální" vlastnosti partnera budeš mít za 10 - 20 let? Že se nezmění tvůj pohled na požadované partnerovy vlastnosti?
To už řekl tuším nějaký myslitel: "Kdo čeká na setkání s ideálem, stráví celý život v čekárně..."
Jestli ono by to nechtělo lépe se zadívat na "to, co se nabízí" a třeba trochu přimhouřit oči nad některými nedokonalostmi, pokud ten zbytek stojí za to...
evropka: zase lepší když řekne andělíček, než kdyby řekla ...ten hajzl 
, ber to z té lepčí stránky....
