Přítel je přehnaně fixovaný na svou rodinu
Četla jsem už hodně článků, i slyšela vyprávět kamarádky a kolegyně na téma „mamánek“. Vždycky mi to připadalo úsměvné, protože jsem si říkala, že si každá něco přidá a přibarví, aby byl výsledek co nejvíc šokující. Byla jsem přesvědčená, že žádný takový muž nemůže ve skutečnosti existovat.
Teď si však nejsem jistá, jestli jsem přesně na takového mamánka nenarazila.
Mám přítele, zatím spolu nebydlíme, ale velice často se vídáme. Je mu 27 let, mně 25. Chodíme spolu asi tři měsíce a musím říct, že si opravdu hodně rozumíme. Trochu mne však zaráží jedna věc. Jeho závislost na své rodině. Už dva roky sice bydlí sám v pronájmu, což považuji za plus. Chlap v jeho věku obývající dětský pokojík v bytě rodičů by mi připadal podezřelý.
Jenže přítelovo samostatné bydlení je jen jedna strana mince. On je totiž samostatný jen na oko. Ve skutečnosti to vypadá tak, že mu maminka chodí jednou týdně uklízet, odveze špinavé prádlo a za týden ho přiveze vyprané a vyžehlené. Dbá, aby měl doma vždy nakoupené základní potraviny, povléká mu postel, často se zastaví i uprostřed týdne s kastrůlkem… Navíc chodí přítel každý víkend v sobotu i v neděli k rodičům na oběd.
Připadá mi to divné. Rovněž žiji sama, s rodiči mám prima vztah, ale základní životní potřeby si řeším bez jejich pomoci. Jednou, dvakrát do měsíce zaskočím v neděli na oběd, občas si vyjdeme s mamkou jen tak posedět do kavárny.
Přístup maminky mého přítele i to, že on to zcela samozřejmě přijímá a připadá mu to normální, mne však zaráží. Několikrát jsem s ním na toto téma zavedla řeč a on na tom nevidí vůbec nic špatného.
Nerozumím tomu. Je dospělý, pracuje na celkem důležité pozici, rozhodně to není nějaký mamlas, který by se o sebe nedokázal postarat. Spíš je asi pohodlný a maminka, místo aby syna tak trochu ponechala svému osudu, kolem něj poskakuje jako kolem pětiletého drobečka.
Nechci dělat ukvapené závěry. Nakonec – ještě spolu nebydlíme a zatím nemáme nic takového ani v plánu. Známe se teprve krátce. Ale i tak by mne zajímal názor čtenářek. Připadá vám model, ve kterém můj přítel žije, normální? Nehrozí, že někdy v budoucnu, až budeme spolu, nám bude jeho maminka organizovat život a můj přítel na tom nebude vidět nic špatného, protože, jak často říká: Ona je moc hodná.
18.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 270 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je přehnaně fixovaný na svou rodinu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
evropka: A kdo že to je???...(smích...).Tak já bych se nejdříve domluvila s přítelem,jak on by si budoucí život představoval,a hodně bychom se o tom bavili.Pak bych šla k nim několikrát na návštěvu,abych si omrkla případnou budoucí rodinu...No a když se vše v dobré obrátí,tak bude následující společný život jedna báseň....Já se těším,až budu jednou tchýně,jak ke mně budou chodit mladý,budou mi vařit,nakupovat,uklízet,nosit mě na rukou...!!??
.jpg)
evropka: hele a co jí říct, že andělíček je tam, kam patří, protože jsi ho vzala sekerou, aby na zemi netrpěl?
Ota: Asi ti nerozumím, má člověk na štěstí zapomenout a brát to, co se nabízí? A když nemůže nalézt pro sebe ideálního partnera, má se spokojit s nějakým jiným, s kterým šťastnej nebude?
.jpg)
Renee: to se shodneme, mě je to šumák, každý/á svého štěstí strůjcem.
Jen jsme poznamenal, že dnešek je poznamenán "právem na štěstí" tak, že se obávám aby se toho nechopil Paroubek a nebojoval nejenom za naše důchody, mateřské ale i za " vaše právo na přiměřené partnery".
majucha: No samozřejmě, akorát já mu radši ty fusekle hodím do pračky, kdo by se s tím máchal 
Ota: Já ti nevím, ale mně je úplně jedno, jak si kdo vybírá partnera a podle jakých kritérií.... a taky je mi jedno, jak kdo nakonec skončí. Jestli se některá řídí podle "Ozvi se mi bez, kde můj milý dnes" a nakonec skončí s nemakačenkem Lojzou, kterej jí denně uštědří pár preventivních pod oko a na důchod odejde hrát radši automaty, její boj 
.jpg)
Ota: no jsme lidi různí....já mám moc fajn muže
ale málokdo má tchýni,která když u nás zazvoní,tak se zeptá,jeli andělíček doma?koho tím myslí,nechám na vás............
Akorát teda nevím, co všichni řeší s tím praním, vařením a tak. Přece se už nepere na valše, tak jestli nacpu do pračky jen svoje prádlo nebo k tomu vrazím i prádlo chlapa a dětí , to mi zabere asi o minutu víc času a práce. Nebo je snad lepší prát dvě samostatný pračky? Když vařím, tak si taky přece neuvařim jen pro sebe nebo nevyluxuju půlku koberce
... já nevim, tak kdo zrovna vezme do ruky smeták nebo vařečku, tak to udělá celý, ne? A zrovna to praní bych už vůbec neřešila, že jedno já a jednou on, to není vůbec žádná práce. Ale jinak služku samozřejmě ne, ale zas trvat na stoprocentní dělbě práce a že partnerovi neudělám k dobru volbec nic (tenhle drobeček po tobě rozhodně uklízet nebudu) mi taky připadá trochu blbý. Když mám někoho ráda, tak mu ty fusekle klidně vymáchnu
Ota: a sakra vypadla dvě slova Renee:
jistě každý ať si dělá a hledá jak chce, jenže část žen trpí zvláštní mánií nechat si schvalovat partnera od kamarádek, štastných žen, kartářek , leštiček skleněných koulí a ostatních poraden.
A dlouhodobé hledání s klapkami na očích ve smyslu JEN JÁ MÁM PRÁVO NA IDEÁL A ON SE MUSÍ PŘIZPŮSOBIT končí často opačně.
Tož tak Renné
Renee: jistě každý ať si dělá a hledá jak chce, jenže část zvláštní mánií nechat si schvalovat partnera od kamarádek, štastných žen, kartářek , leštiček skleněných koulí a ostatních poraden.
A dlouhodobé hledání s klapkami na očích ve smyslu JEN JÁ MÁM PRÁVO NA IDEÁL A ON SE MUSÍ PŘIZPŮSOBIT končí často opačně.
Tož tak Renné
Renee: Tak to jo, to souhlasím, taky bych nikomu služku nedělala
Heather: Špatně pochopeno, myslela jsem tím to, že neposkytuju nikomu doma servis = nedělám služebnou, nikoho neobskakuju, neuklízím bordel, kterej jsem nezpůsobila sama atp.
Domácí práce rozdělený na "ženský a mužský" nemáme. Ono by to totiž bylo lehce nespravedlivý, jelikož nemáme dům, žádnej ani nestavíme, nic nerekonstruujeme, ani auto nevedeme..... a takový přitlučení obrazu, to se dělá jednou za 5 let
Renee: V pořádku, já jen reagovala na to, že píšeš, že to doma neděláš (řeč byla o úklidu, vaření a čistém prádle).
Heather: Jo ale neperu a nežehlím, to je fakt. To dělá ON 
Já tady čtu vaše příspěvky s ambivalentními pocity - vím, co je to mít dobré vztahy s partnerovou rodinou (a vždycky jsem je měla), leč pravda ze své současné tchýně rostu. Když jsem do jejich rodiny začala jezdit (můj manžel byl tenkrát svobodný 26 letý kluk žijící u rodičů),tak jsem si taky všímala toho, jak maminka kolem všech přehnaně poskakuje, každému nosí i čaj pod nos (a za chvíli si stěžuje, jak je ulítaná a chce konejšit) a opravdu na to byl manžel zvyklý, že nemusí nic.(pravda, dělal třeba venku kolem baráku), a tak jsme odjeli na první dovolenou bez stravy - a manžel asi čekal, že mu budu nosit každý den snídaně do postele nebo co - takže tam jsme si to trochu vyjasnili, že po něm nechci, aby vařil, ale nakrájet chleba, sýr a rajče- to snad zvládne.
Ono z něj taky pak vylezlo, že ta přehnaná péče jeho matky ho obtěžuje.No ale chci říct, že ač jsem měla pocit, že on je mamánek,tak nakonec pořád lepší a lepší.. už neni zvyklý na to obskakování a ráno vstane a uvaří sunar dítěti apod. Nevaří, nepere, nepovlíká postele - asi to máme doma v tomto směru rozdělené na ženské-mužské práce - já totiž zas nestavim pro nás barák. Adriano, nehažte flintu do žita a testujte. Až se sestěhujete do jednoho bytečku, poznáte víc - jak svého partnera, tak jeho tchýni. A pokud bude moc vlezlá, tak si to asi budete muset vyříkat. Já mám ovšem někdy pocit, že ony neslyší...
