Babička chce jít do domova důchodců
.jpg)
Dělá nám starosti naše pětaosmdesátiletá babička. Žije sama a má teď za sebou už čtvrtou mozkovou mrtvici. V důsledku toho je částečně ochrnutá na levou stranu těla a hůř slyší. Jinak je docela v pohodě, chodí s pomocí holi a duševně je také v pořádku. Ve svém stavu však již nemůže žít sama, je potřeba, aby se o ni někdo staral.
Nabídli jsme jí s manželem, že si ji vezmeme k sobě. Máme prostorný byt a měla by zde své soukromí, pokoj bychom jí zařídili jejím nábytkem, aby se cítila co nejlépe. Mám babičku moc ráda, hodně pro mne znamená a to, že se o ni teď postarám, pokládám za samozřejmost. Ani můj manžel není proti. Děti už máme velké.
Problém s tím však má samotná babička. Uvědomuje si velice dobře, že po návratu z nemocnice už nebude moct bydlet sama ve svém bytě. Naši nabídku však razantně odmítá, prý nebude nikomu na obtíž. Nenechá si vymluvit, že by nám na obtíž skutečně nebyla. Myslím, že je zklamaná z přístupu své dcery (mé tety), která jí na rovinu řekla, že se o ni starat nemůže. (Moje maminka zemřela před třemi lety na rakovinu.)
Babička si teď patrně myslí, že naše nabídka je myšlena jen z jakési milosti, a brání se kývnout, že k nám půjde. Prý by šla radši do domova důchodců, kde by o ni bylo postaráno a my bychom ji mohli navštěvovat. Ale bydlet u nás nechce za žádnou cenu.
Přitom já vím, že by v tom domově byla nešťastná a opuštěná. Je spíš samotářská, nikdy nebyla obklopena hromadou kamarádek. Nedovedu si představit, že by měla najednou žít „ústavním“ životem, bez soukromí a pohodlí, na které je zvyklá.
Snažíme se ji přesvědčit, ale zatím marně. Poradí mi někdo, jak zapůsobit na starého člověka, který je přesvědčen, že už je k ničemu a všem na obtíž? Nechci k nám babičku nutit násilím, ale zároveň mi není dobře z představy, že by měla skončit v domově důchodců.
23.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 28 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička chce jít do domova důchodců
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
PEGG: není to všude stejné....jsou DD a jsou různé penziony a pečovatelské domy, jsou ústavy čistě pro ležáky,jsou hospice.........já u nás mluvila s několika staříčkama co ke mě chodily nakupovat a byli tam spokojeni, podle jednoho nemůžem posuzovavat všechny, ale je fakt, že doma je doma......i když já tam jednou chci.
.jpeg)
Domov důchodců je zoufalé řešení, pokud opravdu není jiná cesta. Měla jsem tam tetu,která odmítla pomoc od příbuzných,aby nebyla na obtíž a dobrovolně zvolila domov důchodců. Kdyby měla pokoj sama pro sebe, tak by to snad nebyl problém,ale takhle jí na pokoji umírala jedna spolubydlící za druhou,některé si braly její věci,snědli její jídlo,hádali se, pomlouvaly, kradly peníze. Prostě stresující prostředí.
Pokud opravdu stojíš o to a zvládneš to,aby byla babička s vámi, nedej na ni a nech si ji doma. Mě už teď děsí představa, že mě tam jednou děti šoupnou,jen doufám,že jim budu dobrým příkladem a neudělají to.Pomalu se připravuji na situaci, že se budu muset postarat o své a manželovi rodiče, protože pokud to bude jen trochu možné, nikam je nedám.
a už se v takovém domově byla podívat??? Možná by stačilo umožnit jí prohlídku a rapidně by otočila
Naší babičce je 95 roků. Doteď se v péči o ní střídala moje máma se svojí sestrou. Babi je soběstačná, ale špatně vidí a chodí a sama už zkrátka žít nemůže. A taky pořád říkala "dejte mě do DD, ať nejsem na obtíž" atd. A teď před pár týdny se stalo, že babičku postihla lehčí mrtvice a na nějaký čas přestala vnímat realitu a okolí, nepoznávala nás, utíkala z bytu a další vylomeniny. Trvalo to asi čtyři dny, pak se zas vrátila do normálu. Jenže mezitím jsme vyběhali pobyt na geriatrii a následný hospic. Na G dali babičku úplně do pořádku, takže se nám zdá dokonce v lepší duševní formě, než byla před ním 
. Jenže potom šla do toho hospicu. Má tam servis, soukromí, příjemný personáol, já bych tam šla bydlet hned
, ale najednou je vidět, že jí to mrzí a občas jí uklouzne, jak ráda by šla zpátky domů. I když sama uznává, že ta péče je tam suprová, tak "doma je doma". Takže pravděpodobně si ji zas budeme brát zpátky.
Ono je to hrozně těžký, zkuste z ní vymámit ten opravdový důvod, proč tam chce. Jestli to není jen ohled k vám, aby nepřidělávala starosti, i když ve skutečnosti by u vás byla ráda, nebo jestli by se tam cítila líp...
A držím palce, to rozhodnutí není vůbec prdel a jakkékoliv bude, vždycky se bude člověk užírat, jestli se rozhodnul správně
já mám jen obavy , že se babi už ani nedožije toho až na ni v domově důchodců přijde řada, nevím jak jinde, ale u nás se čeká 5-10let, pokud už nemáte dávno někde přihlášku, tak babičce stejně nic jinýho nezbyde, než být u Vás....moje maminka by do domova nešla,já pro ni měla od lékařky přihlášku celou dobu a neměla jsem odvahu jí to dát podepsat aby si nemyslela, že se jí chceme nějak zbavit...naštěstí se k ní na celých 7 let co přežila tatínka nastěhoval synovec, nejstarší kluk od mojí sestry , obstarával nákupy a s babi i vařil a babi byla spokojená až do své smrti kdy jí bylo 84 a zemřela ani ne po týdnu v nemocnici. A dceři Tvé babičky se nediv, jestli má pár roků před důchodem , musí pracovat, tak by babi byla stejně sama, a můj názor je ten, že v DD když nic jiného tak mají stařečci alespoň dostečnou hygienu,vím jak mamka už nemohla vlézt do vany a šudlala se v lavoře, a když byla v nemocnici jak si libovala, že ji sestřička posadila na křeslo a odvezla až do sprchy, vlasy jí umyla a celou jí vymydlila....a babi byla v sedmém nebi !
.gif)
Třeba se babička jenom stydí? Nechce, abyste si převrátili život naruby, protože denní péče o babičku bude náročná. Třeba si uvědomuje tu zátěž pro vás, navíc docela intimní opečovávání od vnučky jí nemusí znít příjemně a chce někoho, kdo je zvyklý a umí to...
.gif)
Je pravda, že míst je málo, takže bych navrhla pobyt u vás jako přechodné řešení a to se potom může nenápadně protáhnout na neurčito.
MMCH jsem ráda, že existují lidé s takovým přístupem, jaký máte vy a určitě to dobře dopadne, hodně štěstí.
.jpg)
Místa v domovech duchodcu nevisí jen tak ve vzduchu, do opravdu dobrého domova, kde by se o babicku postarali (a nenechali jí jenom lezet v posteli) jsou poradníky na nekolik let. Takze byt tebou bych babicce navrhla, ze spolecne vyberete nejaký DD s dobrou povestí v pro vás dostupné vzdálenosti a v mezicase (nez dostane místo) muze po propustení z nemocnice bydlet u vás. Mozná se bude jednat o pár mesícu, mozná roku 
.gif)
Zdenko, je to rozhodnuti babicky a Ty by jsi ho mela respektovat. Je velice dobre, ze jste ji spolecne bydleni nabidli, ale zbytek je na ni. Je svepravna. Treba se boji, ze ji budete porad mluvit do zivota (i kdyz v dobrem) a neustale ji presvedcovat o tom, co je pro ni to "nejlepsi".
Osobne jsem rozhodnuta, pokud zustanu sama, jit do domova duchodcu. Dokonce se i tesim. Rozhodne bych nechtela jit na vejmenek k detem. brrr
Zdeno, já bych to udělala následovně. Pomozte babičce vyplnit potřebné přihlášky a papíry a odešlete je. Babičku si zatím vezměte k sobě, ať si vy i ona umíte představit, o čem společné soužití je.
Nevím, kde bydlíš, ale třeba v mém okolí je čekací doba na umístění zhruba rok a půl, tedy pokud není člověk urgentním případem. No a pak uvidíte obě dvě (všichni tři), co dál. Až by se uvolnilo nějaké místo a dali vám o něm vědět, tak buď potvrdíte zájem nebo řeknete, že už zájem nemáte, že babička zůstane u vás.
Už to budou dva roky, co měla babička zdravotní příhodu a co se nám otočil život, minimálně prvních pět měsíců člověk nežil normálně. Prošla několik nemocnic a různá oddělení. Třikrát nám bylo řečeno, že se nedožije druhého dne. Zdravotně je to proměnlivé, prostě taková houpačka. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych se o ni nepostarala já. Ale když tě nemá v péči kdo střídat a když je narušená psychika a další věci... ale to už je moc osobní. Člověk byl nervózní, pořád přemýšlel, zvažoval... Teď je zhruba rok a půl umístěná na specializovaném oddělení jednoho domova a na sestřičky mám jen pochvalu. Když je jí líp, tak si ji bráváme k sobě, když hůř, tak ani neví, že tam je člověk na návštěvě.
Jak říkám, podejte přihlášku a zkuste soužití a teprve pak se rozhodujte. Je možné, že jeden z vás změní názor, ale třeba i pak bude výsledek stejný.
Zdenko a premyslela jsi, ze to babicka nerika jen na oko, ale ze by tam opravdu radeji nez k Vam? Nase babi udelala to stejne a az po case nam vsem dochazelo, ze to tak vazne chtela. Ono prece jenom se k nekomu prestehovat je fakt zasah do soukromi a stary clovek, ktery leta uz travil sam je zvyknuty na svuj klid a pokudu. S manzelem jste o 2 generace starsi a mate jine vize a jine reseni problemu. Zkuste babicce jeste jednou rict, ze to myslite uprimne a ze to neni jen na oko. A kdyz nebude chtit tak ji nechte udelat co chce ona sama. Treba po par mesicich Vasi nabidku vyuzije.
Moje babicka tez volila cestu do domova duchodcu a byla tam velice stastna. Byla obklopena lidmi sveho veku, meli spolecna temata, ale taky i kulturni vystoupeni apod. Po vic jak 25 letech opet zacala psat. Posilala mi dopisy do USA, informovala me o vsech novinkach, ze kterych jsem mela vic nez radost. Vsechny jeji deti, vnuci i pravnuci tam za ni chodily... mela vice spolecnosti nez doma. Skutecne tam byla velice rada.
Třeba to tak nevidí, jak to vidíte vy. Moje babička chce třeba taky do domova radši než ke svým dětem, který by se o ni klidně staraly, vzaly ji k sobě... Ale byla by tam sama u nich v domě....V našem případě v jiným městě.... Radši chce být ve městě, který zná, má tam známý, různý koníčky/kurzy pro seniory...
