Čekám čtvrté dítě a jsem za exotku
.jpg)
Taky si myslíte, že jsem blázen, stejně jako mí i manželovi rodiče a drtivá většina našich přátel a známých? Všichni si totiž ťukají na čelo a dívají se na nás pomalu skrz prsty, protože čekáme čtvrté dítě. Naše okolí to považuje za bláznovství, neřku-li za nezodpovědnost. Už když jsem otěhotněla potřetí, zaznamenala jsem udivené reakce. Teď mne však všichni mají za cvoka. Nechápou, že jsme se k tomu rozhodli zcela svobodně a uváženě.
Nejvíc mě mrzí, že k dalšímu vnukovi mají negativní postoj i obojí prarodiče, kteří nám mé těhotenství hodně vyčítají a zpočátku měli dokonce i tendenci přesvědčit nás o potratu. Podle nich (a nejen jich) jsou čtyři děti v dnešní době moc, nebudeme jim moci zajistit vše, co potřebují, a ony tím budou v kolektivu vrstevníků trpět.
Moc mě mrzí, že je dnes tak strašně zakořeněný ten materialistický náhled na svět. Jako by mohl být úspěšný a spokojený jenom ten, kdo má všechno, na co si vzpomene. Zárukou šťastného života přece není to, zda jsme měli v dětství vše, co naši vrstevníci. My s mužem vyznáváme jiné hodnoty a nemyslíme si, že bychom proto byli nějak špatní nebo méněcenní.
Naše děti jsou zatím malé – nejstaršímu je šest a v září půjde do školy, pak máme čtyřletou dceru a další holčičku dvouletou. Čtvrté miminko se narodí koncem října. S dětmi jsem doma a k mateřské si přivydělávám, manžel má poměrně slušný plat, takže nějaké existenční problémy nemáme. I když, pravda, hospodařit musím velice pečlivě.
Dětem se hodně věnujeme, čteme jim, chodíme na výlety a na procházky. Nemají hromady zbytečných hraček, snažíme se, aby je hra spíše rozvíjela a dávala jim něco pozitivního. Nemyslíme si, že je nutné, aby byly plné police věcí, které by je beztak dlouho nebavily. Nemáme auto a ani nám nechybí, kamkoli dojedeme vlakem nebo autobusem. Televizi jsme s manželem dali našim na chatu ještě před narozením prvního dítěte.
Mnoho lidí nás považuje za exoty, ale my se tak necítíme. Občas slyšíme názor, že naším přístupem dětem spíš škodíme, že budou od malička vyrůstat s pocitem méněcennosti, když nebudou mít a znát nic z toho, co znají ostatní.
Zajímal by mne názor čtenářek. Opravdu je současná společnost už tak zkažená, že staví na nejvyšší příčku lidských hodnot materiální zabezpečení? Najde se mezi vámi někdo, kdo smýšlí podobně jako my a dokonale vybavená domácnost, auto a televize pro něj nejsou alfou omegou smyslu života?
10.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 284 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám čtvrté dítě a jsem za exotku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pisatelka se ptala na náš názor, tak se jí každá snaží odpovědět tak, jak to cítí. Ale v zásadě je to její věc, kolik má dětí. Kdybych se rozhodla mít třeba 6 dětí, tak to budu mít v sobě už vyřešené a nebudu chtít znát názor ostatních.
já si myslím že že čtvrté dítě určitě nevadí. Moje švagrová má taky čtyři děti, prostředků mají tak akorát (podobně jako vy) a všichni jsou spokojení. Rozhodně se nenechte deptat ostatními, nejvíc přece záleží na vašem názoru a zdravém uvážení, ne? :)
.gif)
dadka: co takhle se jich zeptat, jestli by raději nebyly vůbec?
To je totiž dvojí možnost. To třetí, čtvrté.....šesté by nebylo, jeho samotné existenci by bylo zamezeno a nebylo by koho se ptát.
Co by nám asi odpověděly v takovém případě?
Mít hodně dětí....tím si asi rodiče plní svoji touhu, ale těch dětí se nikdo neptá. Stálo by zato, zeptat se těch dětí jednou, až budou dospělé, zda jim to tak vyhovovalo? Na 99% si myslím, že by řekli, že kdyby jich bylo méně, měly by šťastnější nebo méně komplikované dětství.
Vždycky jsme si s manželem říkali, že se budeme snažit, aby byly naše děti spokojené, protože ony se nechtěly narodit, to my jsme je přiměly k tomu, aby byly.
ja osobne nejak nechapu touhu mit kupu deti....proc ? cim vic deti tim vic stesti ? a pro koho ? pro deti, ze budou dycky zit ve smecce ? pro rodice, ze budou pristich dvacet let resit, jestli koupit tenhle nebo onen jogurt o vecech "navic" ani nemluvim a to uz vubec nemyslim na vsechny obtize spojene s takovou bandou deti...nemoci napr....za sebe rikam, ja bych to nezvladla 
ovsem kdo chce kam...jsem pro svobodu...pokud to nekomu prijde pritazlive, do toho...druha vec je, nakolik je to pritazlive pro ty deti....jak tu uz zaznelo, pro rodice neni podstatna rada materialnich veci...OK, oni uz maji nazor na zivot zformulovany.....tak jim budu drzet palce, aby ho hodne rychle zformulovaly i svym detem, ktere se budou zcela nezbytne potykat s poznamkami spoluzaku...deti umi byt hodne zle a jinakost neodpousteji
maxik: a taky zbývá otázka jestli rodiče mají udělat šťasnými děti a nebo sami sebe... a jestli skutečně šťastní jsou. A taky jestli přiznají to, že je to někdy sakra náročné.
Já nelituju, že mám hodně dětí, ale s odtupem času bych asi volila jinak. Ne kvůli sobě, ale právě kvůli nim.
dadka: právě..teď je otázka jestli ty děti budou v takovém případě šťastný a spokojený v takovým světě, co v něm žije většina dětí okolo. Nebo budou šťastný rodiče a děti se prostě chtě nechtě přizpůsobí. Ale už s tím stejně Milada nic neudělá
r1911: Napsala jsi to moc hezky. 
Myslím si, že více tady převládají názory, že pokud žijete jak žijete, jste za exoty. Dnes je opravdu jiná doba, děcka nemusí mít všechno, nač si vzpomenou, ale pokud nejsou aspoň průměr, vždycky budou vyčnívat v tom negatívním smyslu slova.Teď ještě nechodí do školy, ale jak začnou, budou tu svoji odlišnost pociťovat Dcera učí na prvním stupni a říká, že opravdu je poznat úplně ve všem, když děti pocházejí z vícedětné finančně průměrné nebo podprůměrné rodiny. .A jak tady už zazněl názor, hodně dětí by měli mít jen ti, co na to mají.
No, napsala jsem to nějak polopaticky a ne všechno, co jsem chtěla, ale to je celkem jedno.
Milado, není třeba mít DOKONALE vybavenou domácnost nebo mít nejnovější modely čehokoliv, ale chce to určitou možnost volby. Každopádně ani ten vlak a bus nejsou dneska nejlevnější, naopak při více lidech vyjdou většinou dráž než auto. Takže výlety ano, ale když kolikrát člověk někde vidí ty ceny vstupného, tak se protáčejí panenky. Přiznávám se, že když jsem si začala vydělávat, tak mi mamka vyčítala, že jsem si koupila třeba novou bundu nebo dovolenou, ale prostě já byla ráda, že si konečně můžu svým způsobem dopřát to, na co člověk předtím nedosáhl. Nic přepychového. I dnes třeba považuje peníze za výuku jazyka za vyhozené, protože jsem se to přece tenkrát učila ve škole, tak nechápe, proč chci někam chodit teď a ještě za to platit. Jak říkám, tak nic přepychového, prostě žít podle vlastních představ a právě v tom je ta odlišnost nás všech, každý vidí svůj život jinde a jinak. Je jedno kde a jak, ale hlavně ať jsme spokojení. 
Patřila jsem mezi ty děti, které byly na lyžáku jednou, když se jelo další roky znovu, tak jsem byla ve vedlejší třídě (kvůli penězům jsme nejeli jen 3 ze 27). A jednou jsem si mohla vybrat - buď lyžák nebo vysněná zimní bunda a džíny a další rok pak místo toho slíbené kolo. Na školní výlet do Londýna jsem taky nejela (nejelo nás asi 7). Naštěstí já jsem nikdy nepatřila mezi ty uťápnuté, takže o žádné šikaně z ničí strany z jakéhokoliv důvodu nemohla být řeč. Je spousta rodin, kde se mají mnohem hůř, to je mi jasné. Ale ten pocit, že zrovna já nemohla jet (nešlo jen o ten pocit jet, ale o ty zážitky, kterými pak třeba ten kolektiv žil) nějak uvnitř zůstal. Ale přežila jsem to zdárně, takže Jsem jedináček, ale mamka se rozvedla, podruhé vdala a do roka ovdověla. A finance prostě nijak delší dobu neřešila... Takže nebýt babičky a dědy z její strany, tak by to bylo všechno stokrát horší. Takže nejsem pro to, aby děti měly všechno, co si zamanou nebo nejnovější modely, ale svým způsobem jsem pro průměr, prostě extrémně nevybočovat. A pokud ano, tak jedině z jakéhokoliv vlastního rozhodnutí, ale ne kvůli tomu, že rodiče chtěli hromadu dětí. Kamarády a kamarádky jsem měla z bohatších i chudších rodin, což bylo fajn pro srovnání.
No s příštupem, že televize netřeba, lyžáků a školních výletů netřeba, hraček netřeba, auta netřeba, bydlet se dá velmi skromně, pěkné a funkční oblečení a obutí je zbytečnost, když tu máme Vietnmce a sekáče, Vařit jen z toho, co děti vypěstují na zahrádce nebo nasbírají v lese. Starší se starají o mladší. A od deseti let je vyhánět pracovat, pokud chtějí něco nadstandardního. Takhle to funguje u cikánů a taky dospějí. Každého volba, co svým dětem dopřeje.
illona: Řekla bych, že tohlen není statečnost.
.jpg)
Mít 4 děti je odvážné rozhodnutí v každé době, nejen v té dnešní , přiznávám se, že já bych na větší počet dětí jak 2 netroufla. Jsi statečná žena, přeji celé vaší rodině hodně štěstí a zdraví! 
Miilka: Ale to není jen o konzumu. U rodin, kde je víc dětí se musí nutně někde něco zkrouhnout. Tedy pokud to není rodina s nadstandardními příjmy. A vím od svého náctiletého dítka jak těžce neslo třeba to, že nemohlo na lyžák. Co se týče oblečení,
Druhá věc je ta, že děti ve věku šest, čtyři a dva určitě ještě rády chodí za ruku. Jak vzít všechny, aby jedno nebylo ukřivděné. A jedno stopro bude i když to nedá najevo. Dodnes si to moje starší holky pamatují. Nebo mami, ty se staráš jen o malý a nemáme na sebe čas my dvě... Tak tohle slýchávám já od dcery. A má pravdu. Ať dělám co dělám, nikdy na ní nemám tolik času kolik by si přála a kolik by asi potřebovala a já bych chtěla. Naštěstí je to holka rozumná a vždy se to nějak vyřeší, ale není to ideální. Vím, že tohle může cítit i máma, která má dvě děti, ale u vícečetek je to pravděpodobnější.
Jde i o to, že máma s více dětmi už nemívá tolik času na sebe a ještě na sebe a partnera. To taky není zanedbatelné.
