Čekám čtvrté dítě a jsem za exotku
.jpg)
Taky si myslíte, že jsem blázen, stejně jako mí i manželovi rodiče a drtivá většina našich přátel a známých? Všichni si totiž ťukají na čelo a dívají se na nás pomalu skrz prsty, protože čekáme čtvrté dítě. Naše okolí to považuje za bláznovství, neřku-li za nezodpovědnost. Už když jsem otěhotněla potřetí, zaznamenala jsem udivené reakce. Teď mne však všichni mají za cvoka. Nechápou, že jsme se k tomu rozhodli zcela svobodně a uváženě.
Nejvíc mě mrzí, že k dalšímu vnukovi mají negativní postoj i obojí prarodiče, kteří nám mé těhotenství hodně vyčítají a zpočátku měli dokonce i tendenci přesvědčit nás o potratu. Podle nich (a nejen jich) jsou čtyři děti v dnešní době moc, nebudeme jim moci zajistit vše, co potřebují, a ony tím budou v kolektivu vrstevníků trpět.
Moc mě mrzí, že je dnes tak strašně zakořeněný ten materialistický náhled na svět. Jako by mohl být úspěšný a spokojený jenom ten, kdo má všechno, na co si vzpomene. Zárukou šťastného života přece není to, zda jsme měli v dětství vše, co naši vrstevníci. My s mužem vyznáváme jiné hodnoty a nemyslíme si, že bychom proto byli nějak špatní nebo méněcenní.
Naše děti jsou zatím malé – nejstaršímu je šest a v září půjde do školy, pak máme čtyřletou dceru a další holčičku dvouletou. Čtvrté miminko se narodí koncem října. S dětmi jsem doma a k mateřské si přivydělávám, manžel má poměrně slušný plat, takže nějaké existenční problémy nemáme. I když, pravda, hospodařit musím velice pečlivě.
Dětem se hodně věnujeme, čteme jim, chodíme na výlety a na procházky. Nemají hromady zbytečných hraček, snažíme se, aby je hra spíše rozvíjela a dávala jim něco pozitivního. Nemyslíme si, že je nutné, aby byly plné police věcí, které by je beztak dlouho nebavily. Nemáme auto a ani nám nechybí, kamkoli dojedeme vlakem nebo autobusem. Televizi jsme s manželem dali našim na chatu ještě před narozením prvního dítěte.
Mnoho lidí nás považuje za exoty, ale my se tak necítíme. Občas slyšíme názor, že naším přístupem dětem spíš škodíme, že budou od malička vyrůstat s pocitem méněcennosti, když nebudou mít a znát nic z toho, co znají ostatní.
Zajímal by mne názor čtenářek. Opravdu je současná společnost už tak zkažená, že staví na nejvyšší příčku lidských hodnot materiální zabezpečení? Najde se mezi vámi někdo, kdo smýšlí podobně jako my a dokonale vybavená domácnost, auto a televize pro něj nejsou alfou omegou smyslu života?
10.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 284 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám čtvrté dítě a jsem za exotku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Miilka: co to je za statečnost s průměrným platem mít 4 děti?
Ahoj Miladko - jsem na tom podobne: mam ted 3 deti (kluk jde taky od zari do skoly, holcicku 4 roky, mladsiho kluka 2 roky a ted jsem pravdepodobne tehotna ... ale jsou dle priznaku 
.. i kdyby ne, tak ctvrte stejne casem planujeme). U tretiho ditete obe babicky take nevlidne komentovali a rikali, ze nebudou hlidat, kdo to bude zivit atd. Minuly tyden na me jedna duchodkyne pokrikovala pred kramem: "Zenska, tri deti!? Vy jste se zblaznila! To neutahnete! Na dnesni dobu je to moc". Manzel vydelava prumerne, bydlime v rod.domku se zahradou a ja si take privydelavam bokem.
.. takze zaver: vsem statecnym maminkam, ktere se nedaji udolat dnesni konzumni spolecnosti a venuji se svym detem naplno (at uz maji jedno nebo deset) desne fandim 
Já si myslím, že to je skutečně nezodpovědné. Co když se objeví nějaká nemoc, ať už u rodičů a ten nebude moct vydělávat nebo u dítěte a to bude stát hodně peněz. Ale peníze nejsou potřeba jenom na značkový oblečení a nejmodernější mobily. Třeba kvalitní postele, matrace, potraviny, boty, to stojí spoustu peněz a není to nějaký bezdůvodný hromadění majetku.Bylo už spoustu pořadů o velkých rodinách, kde rodiče říkali, jak jsou všichni šťastný, ale když se zeptali těch dětí, tak většinou říkali, že by žádnou velkou rodinu nechtěli. Proč asi? A nebyly to žádný malý děti, ale už dospělí.
Ano, děti ohromně ocení, když jim rodiče budou vysvětlovat, že ohromně kulturně a morálně převyšujou vrstevníky tím, že chodí čistě záplatovaní.
.gif)
To čtvrté bychom vychovali myslím taky a vykopli do života. Bohužel se nezadařilo, ale to už je osud, ne finance.
Spadl mi net, synek opravoval.
Nu, když se tedy vrátím k původnímu tématu a chudinkám chudým dětem.......
V době, kdy bylo nejstaršímu těch cca 11 a počítač zas tak běžnou záležitostí doma nebyl, natiž internet, vyžebronil si jakousi plečku z bazaru, bleskem se s tím naučil a začal opravovat i kamarádům. Tím si vydělal na cosi, co už uneslo i připojení.
Prostřední, moto fanda, zase různými obchůdky, které započaly získáním obstarožního bicyklu (ten nový si prodat netroufl) se ve 12 letech propracocval k Jawa 250, čímž přiváděl místní strážníky mP a mě k šílenství, naučil se opravovat a v 19 měl auto a byt. Sice na splátky, ale měl. Mašinu tedy má taky, ale aktuálně nevím, jakou, mění je jako fusekle.
V té době byli kluci doma tři, sežrali za 10 a penězi jsme zrovna neoplývali. Hoši si uměli poradit hned, jen stačilo dát jim ten prostor.
.jpg)
tak pekny vikend a Milade hodne trpelivosti pri lusteni chatu pod clankem
.gif)
Ota: tvůj nejstarší má moje symfonie
sblajznu kus masa a koukám po dortíku...
sharon: popravdě až do převratu a následné ochutnávky v zahraničí jsem si myslel, že biftek není nic moc.... ale teď už leckde v česku člověk narazí na správně uzrále maso.... a v tom je valná část chutě......
Jenže dneska si raději už dám jen malý, doby kdy jsem mohl zporcovat 500 g kousek jsou pryč...
Zase ale vidím našeho nejstaršího ten je jak Joe z přátel, sežere vše co je na stole, odfoukne a už se zajíma co bude dál
Je zcela na Vašm uvážení, kolik dětí hodláte mít. Důležité je, že se o ně pořádně staráte. Kéž by mělo víc dětí mámu s takovými názory na rodinný život a výchovu....!
Ota: tak já ho měla vždycky měkkýho a chutnýho.......myslím toho bifťoura
Grainne: jojo mísy kamenů a mušlí máme taky a ještě takové skleněné lahve.
Já sbírám takový ty malý kamínky a korály a "předměty" omleté mořem nebo řekou, jen musí mít v sobě přirozenou dírku.
Jendnou jsem si v Rakousku myslel, že jsem se zbláznil protože v takovém potoce jsem našel fakt hromadu nádherných šutrů, skoro kulatých a všechny měly dírku,, opatrným dotazem v penzionu jsem zjistil, že tam před povodní o kus vejš státl turisticko/zábavný mlýn na šutr... kde se ve velkých nádobách mlely šutry o sebe 
sharon: no maně si vzpomínám, že pravá svíčková byla pořád k sehnání a byla děsně laciná
Ve skutečnosti když měli někde v restaraci biftoura tak to byla soudružka vysloužilá dojnice rozporocovaná ve zralém věku a tuhá jako houžev.....
Ota: jo, jó, jed na mravence. Nám se v tom umyl dědeček, ale přežil bez úhony.
Mám doma krabici střepů - ty nosí manžel, potom krabici škeblí, mušlí a kamínků a ve všech mísách máme taky kamínky. Zjistila jsem, že je to mnohem praktičtější a dlouhodbější, než tam dávat ty drahý, hezky zabalený bonbóny, takhle spíš přibývá, předtím neustále ubývalo. Tu a tam to doladím svíčkou, aby všem bylo jasné, že to není binec, nýbrž výtvarný záměr.
Majitelé Picassa by mohli závidět.
Jen tu a tam je nutné smýt kousky hlíny a vytřepat písek.
Ota: chachááá dnes by na něj z pravé svíčkové dělall tři měsíce
