Čekám čtvrté dítě a jsem za exotku
.jpg)
Taky si myslíte, že jsem blázen, stejně jako mí i manželovi rodiče a drtivá většina našich přátel a známých? Všichni si totiž ťukají na čelo a dívají se na nás pomalu skrz prsty, protože čekáme čtvrté dítě. Naše okolí to považuje za bláznovství, neřku-li za nezodpovědnost. Už když jsem otěhotněla potřetí, zaznamenala jsem udivené reakce. Teď mne však všichni mají za cvoka. Nechápou, že jsme se k tomu rozhodli zcela svobodně a uváženě.
Nejvíc mě mrzí, že k dalšímu vnukovi mají negativní postoj i obojí prarodiče, kteří nám mé těhotenství hodně vyčítají a zpočátku měli dokonce i tendenci přesvědčit nás o potratu. Podle nich (a nejen jich) jsou čtyři děti v dnešní době moc, nebudeme jim moci zajistit vše, co potřebují, a ony tím budou v kolektivu vrstevníků trpět.
Moc mě mrzí, že je dnes tak strašně zakořeněný ten materialistický náhled na svět. Jako by mohl být úspěšný a spokojený jenom ten, kdo má všechno, na co si vzpomene. Zárukou šťastného života přece není to, zda jsme měli v dětství vše, co naši vrstevníci. My s mužem vyznáváme jiné hodnoty a nemyslíme si, že bychom proto byli nějak špatní nebo méněcenní.
Naše děti jsou zatím malé – nejstaršímu je šest a v září půjde do školy, pak máme čtyřletou dceru a další holčičku dvouletou. Čtvrté miminko se narodí koncem října. S dětmi jsem doma a k mateřské si přivydělávám, manžel má poměrně slušný plat, takže nějaké existenční problémy nemáme. I když, pravda, hospodařit musím velice pečlivě.
Dětem se hodně věnujeme, čteme jim, chodíme na výlety a na procházky. Nemají hromady zbytečných hraček, snažíme se, aby je hra spíše rozvíjela a dávala jim něco pozitivního. Nemyslíme si, že je nutné, aby byly plné police věcí, které by je beztak dlouho nebavily. Nemáme auto a ani nám nechybí, kamkoli dojedeme vlakem nebo autobusem. Televizi jsme s manželem dali našim na chatu ještě před narozením prvního dítěte.
Mnoho lidí nás považuje za exoty, ale my se tak necítíme. Občas slyšíme názor, že naším přístupem dětem spíš škodíme, že budou od malička vyrůstat s pocitem méněcennosti, když nebudou mít a znát nic z toho, co znají ostatní.
Zajímal by mne názor čtenářek. Opravdu je současná společnost už tak zkažená, že staví na nejvyšší příčku lidských hodnot materiální zabezpečení? Najde se mezi vámi někdo, kdo smýšlí podobně jako my a dokonale vybavená domácnost, auto a televize pro něj nejsou alfou omegou smyslu života?
10.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 284 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám čtvrté dítě a jsem za exotku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: můj tchán pořád vypráví o bifteku s vejcem a hranolkách za 14,90, ale už nechce připustit, že v té době ,kdy mu ho při jeho promoci jeho otec, koupil na něj dělal minimálně 3 hodiny.
.gif)
Grainne: 
Ota: 
naši taky do restaurací nechodily......a tatínek občas mamince brblal, to nekupuj, to nekupuj , je to drahý....tak mu takhle jednou položila na talíř padesátikorunu.....ať se prej nají 
.gif)
sharon: 
Stane se.
Jeden čas jsem takhle blbla a získávala praxi v zahradnictví a to bývalo v době sekání celkem pravidelné. Přiběhl pán a:"Co to je, je to asi takhle velký, tmavě zelený a kvete to růžově, okamžitě to potřebuju, právě jsem to manželce posekal!"
Jednou zase přiběhl pán, zuřivě mával větví a:"Máte to? Právě jsem to X kamionem přejel."
X je místní velmi známý a velmi velký podnikatel.
sharon: mě kdysi manželka vyplela měsíční jahody
sharon: mě kdysi manželka vyplela měsíční jahody
sharon: to u nás děkují, i když je vememe do restaurace ..
. nejstarší "vrchní puberťák" ovšem již hlasem plným ironie ..
K tomu je vede manželka, ona je z rodiny, kde jít do restarace bylo možné jen v případě úmrtí, svatby, promoce nebo záchvatu šíleného utrácení 
To si nedělám legraci, tchán a tchyně do restaurací vůbec nechodí a když je tam dovlečeme tak nesmějí vidět jídelní lístek, protože začnou lkát jak je to dneska všechno drahý, my si dáme jen polívku a sodovku viď táto a pak .... hele dali by jste nám ochutnat
Grainne: tak to můj mužíček vzal omylem sekačkou kanadský borůvky od Starkla....
Grainne: jo a taky vaří " lektvary", takže když najdu po zahradě misky, kde prášek do pečiva reaguje s čímsi v cosi, co vypadá jako když pes nebo kočka dostaly průjem tak vím která bije.
Také má svůj osobní čtecí strom, kam si nosí knížku a tam , sedě ve větvích, čte...
Ota: to máš svatou pravdu, můj muž vždycky vtloukal dětem do hlavy po obědě poděkovat.....né za to že se najedli, ale za tu práci, i on sám byl doma tak vedenej.....
Grainne: tak to mě ani neříkej, my máme za domem dvě "houště" jednu ořešáckou a jednou kaštanovou a vyklučit se to nesmí...
Taky tam máme " archeologické vykopávky" tedy systém jam typu "lamač kotníků", kde náš hoch s lupou a štětcem vykopává prasečí a hovězí kosti ( kdysi tam soused choval psy než pozemek prodal), nálezy též věší na provázky po stromech, jako starý šaman spolu s pery co nosí z lesa.
Ota: miluju takový blbosti. Nebo když synek zahradničil a řízením osudu se mu podařilo vypěstovat kaštanovou alej - patrně se staneme mistry bonsai
Grainne: přesně, nebo když s klukama nahrabeme jíl za barákem, odborně uplácáme "nádoby" polejeme je slanou vodou a pak je "vypečeme" v ohni obložené šutrem......
Hm, taková společně upatlaná buchta má větší cenu, než kroužek vaření. Na který a ani žádný jiný bych synka nedovlekla ani na řetězu.
sharon: kachnu zas tak často nepeču.... a bohužel to ani není můj původní recept ... a teď v létě asi nebude tak sezóna ....
Třeba se snažím ,aby kluci vařili, ono to není jen o "rovnoprávnosti", ale aby si uvědomili co to dá práce a že " to má svůj pořádek".
Pravdou je, že náš prostřední teď právě ztrácí takový ten "dětský pomáhací zájem" a nejstaršího to přešlo s pubertou a tak nejvíc "vaříme s nejmladším" , což je v jeho věku spíš o tom jak ho uchránit úrazu než o pomoci....
