Babička je v důchodu, vnoučata ale hlídat nechce
.jpg)
Zajímal by mne názor žen, které už jsou babičkami. A nejen těch, samozřejmě. Chtěla bych vědět. Jestli mám opravdu velká očekávání a jestli názor, že v rodině si máme pomáhat, je špatný. Jde o mou mámu, která mne jako babička svých vnoučat dost zklamala.
Máme dvě děti, dvouletá dvojčata. Obě jsou holčičky. Když se narodily, byla moje máma naprosto nadšená, několikrát v týdnu jezdila na návštěvu a dost mi s nimi pomáhala, třeba s večerním koupáním a krmením. Vypadalo to, že je tou nejúžasnější babičkou na světě. Jenže teď se to nějak změnilo.
Máma šla před půl rokem do důchodu a já jsem si říkala, že teď si začne vnoučat užívat ještě víc. Bohužel, není to tak. Její frekvence návštěv se poněkud snížila, i když tak dvakrát v týdnu zaskočí, to je pravda. Dcerky ji milují, i ona je, v tomhle ohledu nemůžu říct ani slovo.
Zklamala mne ale její reakce na mou prosbu o pomoc. Manžel přišel o práci a hned si našel jinou, bohužel, o dost méně placenou. Vycházíme jen tak tak a já jsem se rozhodla nastoupit do práce, zatím na zkrácený úvazek šest hodin, zaměstnavatel mi naštěstí vyšel vstříc. Problém je s umístěním dětí do školky. Jesle u nás nejsou, státní školka je beznadějně plná a soukromá, kde by mi holky vzaly, je zase hodně drahá. I jen na jedno dítě je to darda (cca 8 000 měsíčně), natož pro dvě. Prakticky bych vydělávala jen na tu školku a to by pak nemělo cenu ani do té práce chodit.
Zeptala jsem se mámy, jestli by byla ochotná své vnučky hlídat, než se dostanou do státní školky, což by bylo až od září na přes rok. Vysvětlila jsem jí naši situaci a nutnost, abych šla do práce. Přiznám se, že jsem tak nějak automaticky očekávala, že řekne ano. Neřekla. Naopak, prý se na každodenní hlídání dvou takhle malých dětí necítí a ať se nezlobím. Nárazově ano, ale pravidelně denně tímto způsobem suplovat školku nechce a nebude.
Zklamalo mě to moc. Máma je aktivní, zdravá, není to žádná stařenka. Žije sama, je rozvedená, stará se jen sama o sebe, času má hromadu. Nechápu, že je pro ni tak těžké pochopit, že dneska je taková doba a my mladí s dětmi to vůbec nemáme jednoduché. Jsem na ni naštvaná, i manžel má vztek. Jeho máma by nám hlídala ráda, ale chodí ještě do práce, tak nemůže.
Co si o téhle situaci myslíte? Jak byste se zachovaly vy jako babičky? Pomohly byste svým dětem, nebo byste je v tom nechaly plácat? Já to pořád nemůžu nějak rozdýchat.
21.4.2015 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 290 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička je v důchodu, vnoučata ale hlídat nechce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Taky bych dvouletá dvojčata na plný úvazek nehlídala. Ani za nic, radši bych dceři šoupla nějaké prachy, abych ji podpořila, ale tohle ne. Vůbec se mamince nedivím, ona si svoje děti odchovala a jako babička má právo se s vnoučátky potěšit, ale ne mít je na krku celý den.
.jpeg)
Chudák Adéla, to jsme se do ní pustily
Jen doufám, že nebudu muset jednou takovou situaci řešit, že nebudu za tu neochotnou babičku, co si neváží toho, že jí mladí svěří tak závažný úkol, jako je výchova jejich dětí
necetla jsem prispevky, budu asi za zlou
doba mela vzdy sve + a -
vubec se ji nedivim, dve deti na plny uvazek to je zahul. Urcite ze zacatku by byla KO. A pak proc si kazdy mysli, ze na prvni pohled kdyz clovek vypada dobre nema sve problemy a pak ma take svuj zivot. Nevim jak je mate vychovane, zda kluli kazdemu nesplneni jech prani nervou aby si vse vynutily. Mozna by se vam po case nelibila jeji vychova. Pokud ma manzel vztek, tak at si najde lepe placene misto a nebo jeste jeden uvazek. To si hoch moc vyskakuje, maminka by pak jak uciti z vasi strany zlobu, nemusela chodit vubec.Urcite se bude hodit az zacnou byt holky nemocne v novem prostredi se toho dost chytne.Najdete si chuvu.
Víte, spousta lidí skuhrá, jak se mají špatně, že nevychází s penězi, že maminka místo, aby se starala o malé děti, musí do práce. A pak zjistíte, že mají nový dům na hypotéku, nové auto na leasing, ale brečí, že jim nezbývá na dovolenou u moře. Jistě, je jiná doba, jen nevím, jestli se nějak nevytratila ta radost z něčeho nového, na co člověk našetřil. Nezávidím těm mladým, mají jiné starosti, např. strach o práci, což já třeba neměla. Možná mě někdo nařkne ze závisti, ale tak to není, taky mám děti, které se budou zařizovat, pořizovat si vlastní děti, ale nemohou spoléhat na to, že když na to nebudou mít, že zasáhnou rodiče. Prostě jak se říká, když mám na opičku, musím mít i na banány. 
"Jeho máma by nám hlídala ráda, ale chodí ještě do práce, tak nemůže."
Tohle se strašně lehko řekne, když taková situace ani nemůže nastat. Možná, že kdyby byla jeho máma ve stejné situaci a popřemýšlela, co to pro ni vlastně znamená, taky by se do hlídání tak nehrnula. Navíc bude mladší, když ještě chodí do práce.
Některé soukromé školky mívají dotace, slevy na víc dětí, možná by i paní na hlídání vyšla levněji než 16 tisíc. Tak levně jako babička zdánlivě ne, ale když by se přepočetly zdravotní dopady na babičku a újma na mezilidských vztazích, která vznikla vaším požadavkem, tak kdo ví, k jaké částce by se došlo.
Když si tak vzpomenu, tak ani se školkou a pak družinou nebyla taková legrace skloubit práci a děti. Otevírací doba není vždy příznivá pracujícím, bylo potřeba se vystřídat, vozit děti do kroužků...Babička dělá dobře, že to stopne hned v začátku, jinak by se možná uvázala na dalších 5-8 let a pak by těžko vysvětlovala, proč najednou nechce děti vodit ze školy, starat se o ně než mají rodiče čas.
Takhle se najde nějaké řešení a pak se to bude jen zlepšovat s více možnostmi a samostatností dětí. Babička bude v záloze a jako bonus. Bude to lepší pro všechny, jen to chce rychle zapomenout na pocit křivdy, která se vlastně vůbec nestala.
Babickovani je zalezitost ciste dobrovolna (na rozdil od rodicovani.o). Ani by me nenapadlo neco podobneho po rodicich zadat..radsi se uskromnime a budeme jist "suche rohliky", kdyz proste neni moznost hlidani. Prijde mi dost sobecke se rozhodnout, ze jdu zpet do prace, aniz bych mela zajistene hlidani, a automaticky pocitat s tim, ze se mama upise na takovou robotu
monja: Snažím se vychovávat děti tak, aby cítily odpovědnost za svůj život a svá rozhodnutí a pomoc rodičů nad rámec našich povinností k nim nebraly jako samozřejmost, ale naši dobrou vůli. Takže taky doufám, že se tohoto nedočkám.
Možná tady někde udělala matka Adély chybu - byla až moc obětavá, takže její pomoc se bere jako samozřejmost.
.JPG)
mam-ča: jo přesně 
.jpg)
každý den hlídat malá dvojčata ? ani omylem .... nechápu, jak je možný, že si dospělá ženská myslí, že by na to měla její matka automaticky přistoupit ... vnoučata ještě nemám a samozřejmě se na to těším ale suplovat předškolní zařízení každý den by mě ani nehlo ... právě proto, že jsem rozvedená a konečně budu mít hromadu času pro sebe bych se ho jen tak nevzdala ... doufám, že moje děti mě před tuto volbu nepostaví 
mam-ča:
Adélo, Adélo !
Píšeš : " Vycházíme jen tak tak a já jsem se rozhodla nastoupit do práce..."
Takže vycházíte, ale Ty jsi se rozhodla.
A když se máma rozhodla, tak to proti Tvému rozhodnutí nemá žádnou váhu ?
Jsi normální sobec a zpovykaná dcera. Máma Ti pomáhá podle svých možností a sil, ale Ty jsi se rozhodla, že jí uštveš.
No, hezky sis zadělala na problém. Naštvat se na takovou obětavou mámu a ještě proti ní poštvat manžela a tchýni...
Že se nestydíš ! 
Osobně si dovedu představit, že být v roli Vaší maminky/babičky, že by mi nečinilo potíž jednou týdně zajít a třeba vyžehlit, případně si dvojčata půjčit jednou/dvakrát do měsíce na víkend, abyste měli s manželem chvíli času sami pro sebe a abyste případně stihli dodělat "domácí resty", na které při práci a dvou malých dětech nebude už tolik času a síly. Jinak hlídání opravdu jen občasné, když by nastala nějaká mimořádná událost a bylo třeba "rychlého řešení". Já sama mám do důchodu ještě skoro 17 let a už teď se těším, pakliže se ho dožiju, jak nebudu muset denně v pět ráno vstávat a budu si moci svůj čas naplánovat dle svého uvážení, vzhledem ke zdraví a dalším okolnostem. Vnučku už nyní máme jednu rok a půl letou, milujeme jí, vídáme se, co to dá, ale z velké části spolu s dcerou, která si jí opravdu hlídá, my prarodiče jsme "rozmazlovací". Zodpovědnosti a starostí jsem si užila sama dost s našimi třemi dětmi, ostatně nejmladšímu je teprve 15 let, takže o klidu v pravém slova smyslu se zdaleka nedá hovořit.
.gif)
sharon: 
Přesně! S dnešními vymoženostmi se určitě žije mnohem lépe.
Jen když si vzpomenu jak mi mrzly prsty v ledové vodě při máchání plenek, automatku jsem měla až když děti pleny neměly. A proč ne dříve? Neměli jsme na ni. Tak se pralo v malé pračce a máchalo ve vaně, min. 3x. Ohřátí jídla ve vodní lázni taky trvalo déle než v mikrovlnce, ...
Každodenní hlídání dvojčat je náročný i pro maminku, natož pro babičku.
Vůbec se jí nedivím.
