Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Podle nadpisu jsem si myslela, že se maminka o vnučky vůbec nezajímá.
Z dalšího povídání soudím, že je to naopak úžasná babička.
Jsi asi blázen, že si po ní chceš, aby zvládla malé děti na plný úvazek.

Dala bych je do té soukromé školky, sice máš pravdu, že budeš vydělávat jen na tu školku, ale nejspíš jen ze začátku, s přibývající praxí se ti snad trochu zvedne plat - ale co je hlavní, máš možnost získat tu praxi, takže pak už nebudeš nikam nastupovat jako mamina od dětí a budeš mít lepší vyhlídky na lépe placenou práci.

Vždycky mě nadzvedne , když někdo pronese, že je hrozná doba a myslí si, jaký že je chudák, že žije zrovna teď.

Vždycky je nějaká doba, vždycky, je něco snazší něco těžší, vždycky jsou lidi, kteří jsou vcelku spokojeni a kteří si stěžují a přitom při porovnání jsou na tom materiálně v podstatě stejně. Není špatná doba (když pomineme války, hladomory apod.) spíš špatný přístup.

Vycházejte ze svých možností (svých, ne širokého příbuzenstva), a hledejte řešení. Neříkejte si, co byste chtěli, ale co můžete mít. Pokud je to tak zlé, že byste neměli na nájem nebo jídlo, tak babička asi v rámci možností ráda vypomůže, mohli byste mít i nárok na nějaké dávky.

Pokud si jen nebudete moct dovolit, co dřív,zaměřte se na úspory. Jde o rok a půl, to se snad dá vydržet nějaký omezený režim. Nevím, co všechno potřebujete platit a kde máte rezervy, ale hodně se dá ušetřit na dětském oblečení, možná i dětských potravinách a jídle obecně, když se vaří doma, obnově svého šatníku, léto trávit na chatě nebo doma s výlety .........

Vychovávat a starat se o děti, je složité v každé době ale je to především starost rodičů, ať se jim to líbí nebo ne.

Vychovala jsem hyperaktivní dvojčata a k nim ještě jednoho, o dva roky staršího potomka. Byla jsem mladá a nějak jsem to zvládla, i když se to podepsalo na mém zdraví. Všichni tři kluci měli věčně rozbitá kolena, odřeniny, sem tam zlomené prsty…
Dneska bych si na hlídání takových háďat netroufla, už z toho důvodu, že tehdy to byla MOJE zodpovědnost, zatímco snachám bych těžko vysvětlovala, proč jsem jejich zlatíčka neuhlídala. Víc než té práce kolem dětí bych se bála té zodpovědnosti. Uhlídat dvě dvouletá mrňata, která se rozběhnou každé na jinou stranu, a moje omezené fyzické možnosti, to by prostě nešlo dohromady.
Maminka má pravdu, že se na to necítí, a vy nemáte právo to od ní chtít, natož být na ní naštvaní.

Babička je soudná a upřímná a nemáte právo na ni být naštvaní. Hlídání je její dobrá vůle ne povinnost a to, co po ní chcete jde daleko nad rámec běžné pomoci v rodině.

Napadlo by tě, že po ní chtěla, aby šla ještě na rok a půl do práce a veškeré peníze vám dávala, protože jste na to teď hůř? Asi těžko. Ale to co chceš je přesně totéž - v její věku poměrně fyzicky i psychicky náročná činnost, které věnuje aspoň 8 hodin denně a nebude z toho pro sebe mít nic , možná kromě pocitu, že pomohla dceři.

Dvě návštěvy týdně, nějaké to pohlídání, když si chcete s manželem někam vyrazit nebo když je dítě nemocné, to je tak akorát.

..Nechápu, že je pro ni tak těžké pochopit, že dneska je taková doba a my mladí s dětmi to vůbec nemáme jednoduché"

ale ale a my to měly jednoduché ???.........dnes byste vy mladí nás důchodce nejraději naházely do Macochy jak jsem kdesi četka na diskuzích...
podle vás mladých dříve nic nebylo a víš jak bylo těžké vychovávat a starat se o děti a přitom stát na všechno fronty ?....my neměly papírové pleny a komplet stravu ve skleničkách ani mikrovlny a automatické pračky ani vlhčené ubrousky na prdelky.... ....ale pozor to ti nevyčítám , jen připomínám.....

a co se stane, jestliže by onemocněla babička? Chodili byste jí pomáhat u ní doma? Tohle tu nepadlo, jak jsem proletěla diskusi. Je docela reálné, že u přetažené šedesátnice, co už potřebuje víc odpočinku a ne uřvaná dvojčata za zadkem, se to projeví na zdraví. Takže - milá zlatá - je vážně velký nerozum to po mamince nejen chtít, ale jí i vyčítat, že nechce ona. Dejte jí klid, svoje děti si už vychovala. Nakonec by se taky možná dočkala "vděku", že je nevychovává moderně.

délo, čtu tvůj článek znovu a dost mě zarazila věta "...Nechápu, že je pro ni tak těžké pochopit, že dneska je taková doba a my mladí s dětmi to vůbec nemáme jednoduché"
A CHÁPEŠ TY !!!! jak těžké to měla tvoje maminka když byla na vše sama? Kolik let musela chodit denně do práce a jak se na důchod těšila?

anitech: přesně, líp bych to nenapsala......milovat je můžu ale nejsem otrok.....

Kahomar:

spouhlasím hned s prvním příspěvkem od Sallie........hlídala jsem půl roku ale byl doma i manžel byly jsme na to dva ...on si s malým hrál a já vařila....ale tohle bych taky nedělala je to velká zodpovědnost a mladým se stejně nezavděčí......
není naše povinnost hlídat je to naše dobrá vůle to si uvědom , ty třeba nevíš co má maminka za problémy ona se ti možná nesvěřuje určitě vnučky miluje ale je na vás se postarat....

Mein gott. Do školky za rok a půl. Uhlídat jedno dvou až tříletý je pomalu vrcholovej sportovní výkon i pro mladý rodiče. Jednou za čas se to dá, jak říkávala moje kolegyně - děti jsou dvojíí radost: když přijdou a když odejdou. Jenže vy byste jí hodili na krk rovnou dvě, a ne na hodinu na dvě, ale na celej den a na rok půl nepřetržitý šichty. Kromě fyzické zátěže, na kterou už babi nemusí mít dost sil (bude je nosit, tahat, převlékat, dobíhat, chytat, zvedat...) jí taky hodíte ka krk veškerou zodpovědnost za to, kdyby se jim něco stalo. Vlastně ji fyzicky i psychicky totálně vyčerpáte a divíte se, že to nechce.

a co takhle kompromis 2 dny v týdnu babička a 3 dny jesle, chůva, nebo někdo jiný…. jiná duchodkyně, aby sis práci udržela.
za mě: NE jak píší holky, v případě nemoci, nějaké opravdu, ale opravdu vážné situace, jo, ale denně dvojčata ne… je mi 46, své jsem si s potomky již zažila

Já mám vnoučka vedle v pokoji. Bohužel jsem v ID - manio-depresivní porucha. Chci dceři pomoc, ale není to v mých silách. Jsem na sebe naštvaná, jsem úplně neschopná. Dcera mi nic nevyčítá, doktoři mi pořád říkají, že já nejsem matka, tak se nemám nervovat když to nejde. Je mi 47 a neumím si představit ho hlídat celý den. V 60 takový zápřah u dvojčat byste babičku zlikvidovali - jak fyzicky, tak psychicky.

Za dva měsíce a kousek jdu do důchodu na který se neskutečně těším. Mohla bych pracovat dál, ale fakt se těším na to že konečně "nemusím". I přivýdělek by byl, ale ta volnost mě tak láká, že si budu užívat a užívat. No, ne úplně, mám doma nemocného partnera, ale nevím zda bych kývla na pravidelnou neplacenou pracovní dobu.
Ono hlídat jedno dítě, ale dvě?