Daruji dítě! - Zn. Hlavně rychle!!!
Už vás někdy napadlo, že tohle dítě vám byl čert dlužen? Když dnes a denně prožíváte scény jako vystřižené z pohádky Císařovy nové šaty?
Děti jsou totiž velice pravdomluvné a když jsou malé, s naprostou bezelstností vás dokážou dostat do situace, kdy se jen rozhlížíte, z které strany přijde další trapas. A nemusí to být zrovna vaše vlastní dítko. Moje kamarádka Eva, tehdy bezdětná, milovala své synovečky a ráda si je půjčovala na vycházky, kdy se pyšnila dvěma blonďatými andílky, jako by je sama porodila. Naprostá idylka...
Až do chvíle, kdy se rozhodla vzít ty drobečky do ZOO, když na ně jejich krkavčí rodiče nemají čas a hoši už povyrostli tak, že nemusí vláčet kočárek pro dvojčata tramvají. Vyfasovala dva vymydlené sladké andílky netušíc, že to, že už nejsou sladká batolátka, ale dvě myslící bytosti, není zase taková výhoda.
Přišla s nimi na autobusovou zastávku, kde se už tísnil houf lidí. Dvě malé postavičky se téměř ztratily v davu, jen co se vysmekly z pevného držení tetičky, která v kabelce štrachala drobné na lístek. Zoufale se rozhlížela a tu si všimla oživení davu kdesi v předních řadách. Honem se začala prodírat kupředu.
Dva klučíci bavili čekající dav recitací básničky s pochybným obsahem, kterou je naučil nějaký zlomyslný příbuzný. Z něžných dětských úst padala slůvka hrubšího ražení a přihlížejícímu davu to nezadržitelně cukalo koutky.
Zrudlá Eva zarazila výstup ve chvíli, kdy se obsah sprostonárodní básně chýlil k podrobnému popisu situace, na kterou malí recitátoři budou muset počkat nejméně tak 10 let. Chytla je oba za ruku a za tlumeného smíchu přihlížejících vláčela dítka zpět na konec fronty.
Jak se prodírala, táhla oba klučíky těsně za sebou, vytvořenou uličkou. Netušila chuděra, že všemu není ještě konec. Pavlík, davem namáčknutý těsně za Evu, zvedl hlavičku a jasným hláskem zacinkal: "Tady něco strašně smrdí!“ Sladký andílek Péťa začenichal a zahlásil: "Teto, ty sis prdla!“ A ve chvilce, kdy se mrtvičná Eva téměř zahrabala 10 metrů pod zem, ji dorazilo dvojhlasné: „Můžeme taky pustit ducha z kožucha?“ Ten den už do ZOO nedorazili.
Každý si určitě něčím podobným prošel. Na jednu situaci si vzpomenu vždycky, když se na obzoru ukáže moje mladší dcera. Vždycky ji vidím, jak coby tříleté batole na potkání sdělovala na otázku, co je u nás nového: „Heč! Naše maminka má dva falešné zuby!“
29.8.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Daruji dítě! - Zn. Hlavně rychle!!!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
praivca: 
Když bylo synovi asi tak 4-5 let, nevím přesně, byli jsme na koncertě a za námi seděla paní s malinkým miminkem. Ještě před začátkem koncertu ho paní začala kojit a to byl pro syna úžasný zážitek, já jsem totiž kojila asi dva týdny, čili byl zvyklý na láhev. Zvědavě paní pozoroval a hlasitě to komentoval, po chvíli jí dokonce poradil, aby si miminko přendala na druhou stranu, aby neměla to jedno prsíčko vypitý, tudíž menší 
Jarka7: já jsem se byla s dětmi, když byly ještě malé, podívat na průvod, z mateřské jsem do průvodu sama nemusela. Než to vypuklo, začali hrát národní hymnu. V ten moment se mi syn vyškubl, vyběhl na liduprázdnou silnici mezi špalíry lidí, které tu silnici lemovaly - lidi stáli v pozoru a nikdo ani nešpitl - a začal nekoordinovaně křepčit na melodii Kde domov můj. Dělala jsem, že k sobě nepatříme
Přeji dobrý den. Po přečtení tohoto článku jsem se rozhodla zaregistrovat a také troškou přispět. Mému synovi bylo vždycky jasné, že kluci mají pinďu a holky pinďulku. Toto téma ho baví a je ochoten o něm stále diskutovat. Takže jsem si poučení vyslechla už všude - ve školce, v obchodě, na procházce....Prostě všude, kde je více posluchačů - nejen já. Hanbou jsem se málem propadla, když v jedné frontě u pokladny zase začal : A mami, kluci mají pinďu, viď? Jasně, prcku. A víš, co mají holky?(To už se na nás otočili všichni, včetně již odcházejících zákazníků)POUZDRO NA PINĎU....Byly mu tři roky a o tuto verzi se poťouchle postaral tajně můj muž.
Jarka7: Naši taky chodili z donucení na 1.máje, ale já jako dítě jsem se těšila, protože jsem se vezla na alegorickém voze a mohla jsem jít poprvé v roce v podkolenkách.
orinka: Supr, to nemá chybu.
Pánbůh zaplať, doba totality je pryč, ale právě v její nejtužší fázi se nám stalo toto. Pracovali jsme s manželem v poměrně odpovědné funkci (i když jsme u KSČ nebyli) v malém městě jižně od Prahy. Před námi 1.máj, nenáviděný, povinný atd.Vždy se nám povedlo, aby potomek před tímto slavným dnem každý rok "onemocněl", leč tehdy byl zdravý jako řepa a popravdě jsme zapomněli navštívit chápajícího pediatra.1.máj vždy vypadal takto, na zdech řvaly tlampače soudružské písně a pochody, průvod šel jako funus. V čele vedení podniků, pak muži v tmavých oblecích s hlavami dole, poté maminky s dětmi a nikdo žádné nadšení nevyjadřoval. Nálada byla více jak pochmurná. Náš šprček, tehdy 5.letý, svým zvonivým hláskem prohlásil na celé kolo: "A kdo vlastně umřel, když tu není rakev?" Bleskově jsme s manželem a dítkem zahnuli na výstavu králíků, ale nepomohlo nic. Další den jsme byli v práci oba na koberečku, jak to vychováváme dítě!! Ten měsíc jsme prémie neviděli. Dodnes se divíme, že nás nezavřeli a děcko neposlali "na převýchovu".Ještě dnes mne mrazí, brr 
Byli jsme u známých a dověděli se, že vnuk zaperlil v hodině češtiny přednesem básně o podzimu. Což o to, začínala moc hezky, ale to pokračování....inu, co byste chtěli od klasika Vrchlického
Podzim je doba zmírání,
poslední lístek spadl.
Na jaře valně nestál mi,
teď už mi docela zvadl.
Podzim je doba zmírání,
listí stále padá a padá.
kdybych ho neměl na chcaní,
tak bych ho uříz, smrada!
Já mamce pravidelně dělala osdtudu při cestě do školky"maminko, ta vrána včera na oběd byla moc dobrá.."(bažant
), "ruská hymna je hezčí než česká"
, Maminko, máž v prcince zařezaný kalhotky..
"...a další perly. 
teto ty sis prdla 
Radši si synovce půjčovat nebudu
dadka: pokřivený
A já prý jednou v šalině seděla mamce na klíně a přistoupil pikřivený pán s hrbem na zádech a já jsem přes celou šalinu řekla:"Mami, pustíme toho pána s pupínkem na zádech sednout!"A máti nevěděla, jestli má být hrdá na to, že pouštím postižené lidi sednout, nebo být na mě naštvaná, že jsem tak neomalená.
Dceři byly asi 4 roky a u pokladny v obchodě stála před náma starší paní a abych pravdu řekla, moc vábně nevoněla. Dcerka pokrčila nosánek, paní obešla kolem dokola a hjasitě se mě zeptala."A mamííí, až budu stará jako tahle paní, budu taky tak smrdět?"
Pamatuju si z puberty úryvek z jedné knížky: Maminka učitelka je s dětmi v obchodě, když tu zmerčí její synek zlobící děti stojící ve frontě u kasy kousek za nimi. I zeptá se maminky, zda může jít ty zlobivé děti pokárat, maminka se dme pýchou, jaké má slušné dítko a pochopitelně mu to dovolí. Ostatní dámy v kšeftě jihnou a trochu závidí, taky by chtěly tak vychované robě. Chlapec dojde ke zlobivým dětem, dá si ruce v bok a zařve: "Necháte toho parchanti? Nebo vám sesekám prdel!!!!" Maminka se hambou div nepropadne, čapne děcko a zdrhne z obchodu.
ja pamatuji na hezkou prihodu tradujici se v nasi rodine (pravdomluvne ditko jsem byla ja) - byla jsem s tatinkem nakupovat vanocni stromecek, hluboka totalita, stromecky po dlouhem cekani privezli hodne odpoledne. Me byly asi ctyri, a nebyt v sedm v posteli rovnalo se domaci tragedii - takze muj otec porovnavajici dlouhou frontu na kasu a mou zurici maminku doma - volil tu smirnejsi variantu, stromecek sbalil pod ruku a sli jsme domu (pry se za to dodneska hrozne stydi ). Na druhy den jsme byli vyslani pro stromecek jeste pro babicku, tentokrat stromecky privezli ve spravny cas, takze jsme poctive stali ve fronte na zaplaceni a ja na pul fronty pry pronesla - "tati, proc dnes za ten stromecek budeme platit, kdyz vcera jsme si ho odnesli zadarmo?"
