Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
.jpg)
Minulý týden jsem se vám svěřila se situací, kdy má šestnáctiletá dcera přišla s tím, že je těhotná. Její stejně starý přítel i s jeho rodiči se od nás zcela distancovali a já stála před v podstatě neřešitelnou situací. Jsem totiž rozvedená, dceru vychovávám sama a představa, jak bych zvládla uživit ještě i její dítě, nebyla vůbec příjemná.
Nejdříve bych vám všem chtěla moc poděkovat za všechny vaše názory. Pečlivě jsem si je přečetla a dala je přečíst i dceři. Víkend jsme si vyhradily na promýšlení a zvažování, jak se tedy zachovat. A protože jste se tady našemu problému hodně věnovaly, myslím, že byste měly i vědět, jak jsme se, tedy hlavně dcera, nakonec rozhodly.
V první řadě jsem se dcery zeptala, jak to cítí ona, co se ji v hloubi duše odehrává při představě, že by měla přivést na svět miminko a pak při představě, že by měla jít na potrat. Přiznala, že velký strach a obavu má z obojího, nicméně pokud by to bylo jen trochu možné, na potrat by jít nechtěla.
To byl pro nás obě ten hlavní výchozí bod a já byla ráda, že jsem z ní konečně dostala to, co v tomto ohledu cítí. V podstatě bylo rozhodnuto, že se miminko narodí a my obě se o něj postaráme. Začaly jsme tedy promýšlet, jak by to šlo a zjistily jsme, že asi ano, i když lehké to nebude. Tenhle týden chci ještě zjistit, zda bude mít dcera nárok na nějaký rodičovský příspěvek a také jak je to s alimenty, když se otec dítěte k němu nechce hlásit. Doufám, že z obojího vzejde něco pozitivního.
Co se dcery týká, dochodí první ročník a patrně část druhého, pak studium přeruší, chceme zkusit zažádat o individuální plán, jestli jí to bude umožněno. Vzhledem k tomu, že se učí opravdu dobře a nemá problémy, věřím, že to vyjde. V nejhorším by studium na rok přerušila.
Ona bude tedy se svým dítětem doma, já budu chodit do práce. Už jsme koukaly i na pořízení výbavičky a zjistily jsme, že se dá v podstatě vše pořídit z druhé ruky poměrně levně, takže začneme postupně šetřit. Pokud bude dcera kojit, ušetří se i na umělém mléku, jehož cena je tedy skutečně vysoká.
V každém případě, myslím, že to nějak zvládneme. Hlavně abych já nepřišla o práci, to by potom byl asi mazec. Toho se bojím nejvíce, doba je dneska v tomto ohledu hodně nejistá.
Abych byla upřímná, úplně lehko mi není, ani dceři, nicméně poté, co jsme si to všechno ujasnily a rozmyslely, svým způsobem se nám ulevilo. Ta nejistota a ten dceřin věčný pláč je snad za námi. Tak snad to zvládneme, asi nás nečeká lehké období, nicméně alespoň já to beru tak, že se stalo co se stalo a je potřeba se k tomu nějak postavit. Dcera patrně nemá moc ponětí, co ji po narození dítěte čeká, ostatně, která z nás měla, že, takže se bez mé pomoci určitě neobejde.
Ještě jednou vám všem moc děkuji za vaše zkušenosti a názory, hodně jste přispěly k tomu, že jsme byly obě schopné se nějak zklidnit a začít o celé situaci uvažovat reálně, bez těch emocí, kterých jsme obě byly plné. Moc vám děkuji.
23.4.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 294 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera čeká dítě. Rozhodnutí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Monik: Nečekám souhlas. Spíš se přikláním k variantě, co píše Almega.
Prostě život mě naučil, že nemůžu mít všechno a ani svým dětem nemůžu (a ani nechci) dopřávat všechno, co mi nepřipadá reálné a rozumné.
Samozřejmě, Šárka s dcerou už se rozhodly. Nemá cenu jejich rozhodnutí zlehčovat nebo kritizovat.
Jen upozornit na úskalí, která je čekají. I idylický vztah matka-dcera se může narušit, pokud nebudou dopředu nastaveny povinnosti každé z nich. Šárka je v téhle rodině živitel. To ostatní na sebe musí přebrat dcera. Pomoc babičky je jenom dobrovolná.
Monik: možná je to dobře, že tu padají i komentáře typu zpackala si život. Protože i na takové reakce v okolí musí být Šárka s dcerou připravené. Co člověk, to názor. Rozhodně je nebude každý plácat po ramenou. Ale jak jsem psala, rozhodly se pro to, co jim bylo bližší a přijatelnější, a já jim moc držím palce. Myslím si, že ani trocha toho entusiasmu není na škodu - mockrát jsem se přesvědčila o pravdivosti toho, že člověk zvládne to, o čem je přesvědčený, že to zvládnout chce.
Linda: 10:13 
Souhlas. Jaky si to udelas, takovy to mas.
Jarča*: 10:14 
No ja varila a o domacnost se starala lip v 17ti nez ted. Protoze jsem mela vic elanu a vubec me to tak nejak i vic bavilo 
mam-ča: Dneska s tebou nejak nemuzu souhlasit 
A to z par duvodu.
Nikdo z nas tady nevi, jak to Sarka s dcerou maji nebo budou mit a jak si to zaridi a taky nikdo z nas nevidi druhemu do hlavy, co si predstavuje nebo ne.
Taky jsem byla ovlivnena hormony, ale nacancany kocarek jsem si rozhodne nepredstavovala. Naopak jsem co se dalo, shanela z druhe ruky.
Kazdy jsme jiny a jak muzes tak presne vedet, jak to u nich bude a co si dcera predstavuje?
Monik: proč jedovaté komentáře? já si prostě myslím, že mít dítě v 16ti letech je zcela nezoodpovědné, holka by měla být veselá, bezstarostná, užívat mládí a ne se starat o mimino....
Bellana: já mám děti dvě a jsem moc šťastná že je mám, ale neměla jsem je v 16ti letech....
Já to tedy vidím na zpackaný život pro všechny čtyři....Už teď je z ruky do huby,bude to jen horší...Lituji chudáka kluka,který si dítě nepřál,chtěl jen ten sex,a takhle je de facto do smrti povinnen se nějakým způsobem o nechtěné dítě starat...A přitom stačilo tak málo !!-kdyby byli všichni zodpovědnější...Znala jsem několik případů,kdy děti měly děti -ano,vydrželo jim to nadšení asi do 2-ba i tří let dítěte,ale pak už jsem vídala jen ji s dítkem,hoch si našel jinou a přestal se starat,posléze dítko vyfásla babička...neb ani matka si nechtěla nechat ujít radosti života...Prostě nakonec to vše vyžere babička a jen v případě,že zcela rezignuje na svůj osobní život,ji to může bavit.S miminem je starost a náklady ještě nejmenší,ale co pak ??? Už dnes jsou děti,co nemůžou jet ani na výlet se školou,nemají obědy,jsou zkrátka chudí...Moc se mi nezdá ,že stačí,když jsou šťastní...bez peněz to dnes nejde,a zaměstnání není nikomu zaručeno...Já osobně bych do této doby děti ani nechtěla mít...a když už,tak nejdřív vzdělání,pak práce,manžela,hnízdo a nakonec děti!
Monik: Víš ono se toho štěstíčka a citečků nenajíš. Pokud by mladá slečna měla úplnou svoji rodinu se zázemím, tak to by byla úplně jiná píseň, vzhledem k tomu, že s maminkou zřejmě žijou na hraně chudoby a teď si to ještě takhle zkomplikují, když byla šance, aby se blýskalo na lepší časy... no jak říkám, trochu myslet na budoucnost by to chtělo.
Monik: Ty nesouhlasné komentáře nejsou "nekonstruktivní jedovatosti". Pokuošíme se Šárku nasměrovat, aby od dcery vyžadovala veškerou zodpovědnost za dítě, které očekává. Aby jí sice pomáhala, ale nebyla ta hlavní pečovatelka. Nemůže na sebe přece převzít zodpovědnost za rodinu jako "táta-máma-babička". To může skončit zhroucením Šárky, a kdo je pak všechny bude živit ?
Bellana: 10:11 
Naprosty souhlas.
Driv jsem uvazovala podobne jako Stanik, deti jsem moc nemusela a ani nechtela. Pak jsem neplanovane otehotnela a ted bych je nedala za nic na svete a jsem rada ze je mam a neskutecne me posunuly a obohacuji kazdy den.
A to jsou pekne zlobivy a jednoduchy to neni.
A kdybych byla mladsi, jdu do tretiho.
Mam pocit, ze svetem vladne pohodlnost, arogance a povrchnost a proto to vypada ve spolecnosti jak vypada 
Sarko, klidne pisni do vzkazu, poslala bych vam nejake veci na miminko.
Mohly bysme se domluvit i na postylce, kdybyste nebydlely nekde daleko, ze bych vam ji privezla.
Bellana: Obdiv zatím není na místě, až výsledky jsou to, co se počítá, takže za 20 let bude ten pravý čas na takové vyjádření, až bude zřejmé, jak to holky zvládly. Zatím jde jen o čirý enthusiasmus, který mi připadá naprosto neukotvený v realitě.
Bellana: Snad každá z nás je šťastná za svoje děti a neměnila by. Když člověk MUSÍ, tak se prostě dokáže postarat, i když to ostatním připadá nemožné. Ale Šárce s dcerou úplně chybí zázemí pro tak odvážné rozhodnutí.
Přesto jim přeji hodně štěstí k jejich (tedy především Šárčinu) rozhodnutí.
Dcera je ovlivněna hormóny a představuje si načančaný kočárek s miminkem...
mam-ča - 23.4.2013 9:49: proč myslíš, že bude muset Šárka dceři všechno připravovat? Až se to malé narodí, bude holce okolo 17, a v tom věku snad nebude až tak neschopná a nesvéprávná.
Já sama jsem měla první dítě v 18, tenkrát to bylo normální, a nemám pocit, že bych to nezvládala. Jo, taky jsem tápala a měla občas všeho dost, ale to je asi normální bez ohledu na věk - možná jsou v tomhle ohledu na tom hůř některé třicátnice, které byly zvyklé do té doby starat se jen samy o sebe.
Jak píše Verea, bude záležet na tom, jak si to holky od začátku nastaví.
.jpg)
jitka 19: hmm a nezvladala to protoze byla kopito na entou a nebo to nezvladala protoze matka to vzdycky vedela a take hned udelala lip???? Promin podle me se KAZDY dokaze postarat o mimino kdyz MUSI, uprimne kdo by se staral, vstaval v noci avsechno kolem kdyz nemusi, kdyz ma vzdycky za prdeli nekoho kdo to za nej udela 
.... ale to v tomto pripade zalezi na Sarce na kolik bude shopna a ochotna uvolnit oprate domacnosti, aby dcera MUSELA se starat. Podle me museji dospet obe dve, jinak se dcera bude valet sunky a Sarka bude strhana matkobabicka 
mam-ča: Treba ji to vyhovuje a je stastna.Ja take vychovala deti sama a zila jsem jen pro ne.Kdyz deti byli plnolete nasla jsem si pritele jsem s nim 4 roky.Kdyz to porovnam,tak jsem byla stastnejsi kdyz jsem byla s detma sama.Ale ted,uz me deti nepotrebuji......
Verera: 10:01 Presne to me napadlo. Ze to zalezi hlavne na Sarce a jeji dceri, jak si to zaridi ony dve.
Navic si myslim,ze to, ze pokud si dcera v skrytu duse miminko chtela nechat a Sarka pri dceri stoji a podpori ji a pomuze, tak jim to muze hezky upevnit vztah do budoucna uz na porad.
Urcite to nebude prochazka ruzovym sadem, ale vetsinou lidi prave stmeli ne zrovna jednoducha obdobi v zivote.
A mam pocit, ze Sarce by mozna spis pomohly rady jak to zvladnout, co udelat kvuli skole, kam se obratit kvuli alimentum apod.,kdyz uz rozhodnuti padlo, nez naprosto nepuzitelne nekonstruktivni jedovatosti
.JPG){kind=avatar}
Arna: Stanik: adelka1: Nebudete tomu možná věřit, ale lidé jsou různí. Ne všichni vidí štěstí v tom, v čem ho vidíte vy. Někdo je opravdu šťastný, že má děti. Třeba já. Naopak nevidím štěstí v tzv. kariéře ani v cestování po turistických resortech, byť v různých zemích. Moje maminka říká, že v životě občas udělala něco, co dělat neměla, ale že je šťastná, že tenkrát na potrat nešla, protože teď má mě a moje děti.
Neodsuzovala bych Šárčinu dceru, kdyby šla na potrat. Těch případů, že pak nemůže mít dítě z tohot důvodu není mnoho. Je to mýtus z dob, kdy se potraty dělaly pokoutně a drasticky. Přesto je obě obdivuji, že do toho jdou.
