Moje partnerka je líná
Rozhodl jsem se svěřit se svým problémem na ženském magazínu, protože by mne zajímaly především názory vás, žen. Možná mi pomohou lépe pochopit mou přítelkyni, nebo naopak – dostane se mi ujištění, že mé pocity jsou zcela normální.
Je mi 32 let a s přítelkyní spolu žijeme skoro dva roky. Ona je o pět let mladší než já. Do doby, než jsme se rozhodli si společně pronajmout byt, jsme oba bydleli u svých rodičů.
Po prvotním nadšení se po pár měsících začaly projevovat drobné neshody, které, jak jsem doufal, jsou přirozenou součástí vývoje vztahu a po čase se nám podaří vše zajet do nějakých rozumných kolejí, které budou vyhovující pro obě strany. Jenže teď, po dvou letech, mám pocit, že jsem se mýlil.
Náš problém se totiž jmenuje péče o domácnost. Ohledně nakupování, vaření, úklidu apod. se hádáme téměř denně a začíná to být velice unavující. Zuza totiž na domácnost docela kašle. Lednička u nás téměř stále zeje prázdnotou, o nějaké večeři si mohu nechat jen zdát. Pokud se o to nepostarám já, snad bychom ani nejedli.
Stejně je to s úklidem. Ona je zvyklá z domova, že se uklízí jen o víkendu a pak se na nic celý týden nesáhne. Jak to tady vypadá po pár dnech, kdy se všechno válí všude, nemusím popisovat. Ji to však nechává chladnou a klidně mi řekne, že pokud mi to vadí, ať se postarám sám.
Nejsem pohodlný a neočekávám, že mi bude posluhovat, to v žádném případě. Nečiní mi problém dojít na nákup, uvařit či uklidit. Jen mi připadá nenormální, abych to dělal jen já a ona se „vezla“. Oba chodíme do práce a doma se scházíme až večer. Zuza odmítá po práci cokoli doma udělat, k večeři jí stačí namazaný chleba. Já ale pracuji manuálně a kolikrát nemám možnost za celý den sníst teplé jídlo, pořádnou večeři bych tudíž alespoň párkrát v týdnu uvítal. Uvařit si ji však musím sám.
Zuzku mám rád, ale její laxní přístup k domácnosti mne docela mrzí. Myslím, že jako žena by pro to měla mít větší cit než já jako muž. Přitom je to u nás obráceně. Pokud bychom se o práci dělili rovným dílem, neřešil bych to, ale u nás to vypadá tak, že ona se celý týden válí u seriálů nebo u knížky, a já udržuji domácnost. Její přínos je pouze velký sobotní úklid, který, musím uznat, dělá důkladně a bez reptání.
Vadí mi, že se v týdnu musím vracet domů, kde je binec, její po různu povalující se svršky a ostatní věci (hrnečky, talířky, papírky od sušenek) tam, kde jí to zrovna odpadlo od ruky. Kdyby si uklidila alespoň po sobě. To ale ona neřeší a obviňuje mne ze zbytečného buzerování.
Co vím, většinou to bývá naopak. Tím lenochem je v domácnosti zpravidla muž. U nás je to obráceně. Začínám si připadat jako chlap v zástěře a je mi to dost nepříjemné. Zuza však na mé připomínky reaguje dost podrážděně a odmítá je akceptovat.
Vím, že to asi bude znít hloupě, ale její nepořádnost mne doslova vytáčí do běla a začínám uvažovat o rozchodu. Zajímaly by mne názory ostatních žen. Je pravda, co tvrdí Zuza, že dnes je jiná doba a časy, kdy ženy kmitaly v domácnosti a zajišťovaly servis, jsou nenávratně pryč? Jen podotýkám, že o zajišťování servisu mi nejde, umím se postarat, ale nerad bych ze sebe dělal blbce.
10.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 299 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje partnerka je líná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mylím, že jsem asi něco podobného jako Zuzka ...taky rozhodně radši strávím večer s knížkou než vařením teplé večeře. My to ale máme s přítelem prodiskutovaný a domluvený a práci si dělíme tak půl na půl. Máme štěstí, že máme podobnou míru potřeby pořádku - ale taky myslím, že se to trochu poskládalo v průběhu soužití a díky diskusím, které jsme vedli.
Jsou týdny, kdy mám do uklízení víc chuť, tak pak uklízím víc, a někdy chci víc odpočívat a číst si, tak jde úklid stranou. A jak píšete, co až budou děti? Až budou, tak se tomu člověk přizpůsobí...holt to třeba bude ze začátku hukot. Ale nechápu proč bych měla už teď šúrovat proto, abych jednou byla natrénovaná na děti. Naopak období bez dětí si dosyta užiju čtením knih a ne úklidem, kterého pak bude víc.
A teplé večeře - já je taky nepotřebuju, dokonce mám radši chleba s něčím a přítel jídlo potřebuje, protože si ho i nosí do práce.....vaříme na víc dní a střídáme se, vždy plánujeme jídla o víkendu a jedeme na velký nákup.
A když každý týden dělá velký úklid, tak dle mého názoru velký nepořádek mít nemůžou. Podle mě jsou jako my v malém bytě, kde holt jakmile není všechno v zákrytu, tak to působí chaoticky... Zajímal by mě názor Zuzky :)
.jpg)
Grainne: takže kdyby uklízela ona po něm, tak je to v pořádku, a kdyby mu každý den navařila - tomu se dneska říká láska????? Já myslela, že je to péče o domácnost a jsou některé, které si myslí, že to má ženská jako koníčka 
Grainne: zcela souhlasím. Já teda z lásky naštěstí vařit teplé večeře nemusím, ale zato dvakrát-třikrát do týdne peču nějakou tu buchtu nebo koláč, protože chci manželovi udělat radost - vím, že to má rád a ocení to víc, než kdyby bylo vypulírováno do toho zmíněného křišťálu.
Stanik: mně jídlo z mražáku nevadí - pokud si ho teda ůžu dostatečně ohřát
Stanik: my jsme to doma vyresili myckou a pani na uklid.... A je klid. Oba s manzelem mame narocnou karieru. Ja jeste k tomu casto pracovne cestuji a to by me mohli vsichni libat na pozadi, abych prisla domu a jeste tam zacala druhou sichtu. Jedine co rada delam a s cim si rada vyhraju je vareni. Je to muj obrovsky konicek a nevadi mi dost casto vyvarovat. Ovsem kdyz mam naladu. Kdyz ne, tak si kazdy najde v lednici na co ma chut. Me hlavne silene vytaci ty stredoveke reci typu - "aspon jednou denne by melo byt teple jidlo" a nebo "poradny chlap musi mit maso aspon jednou denne..."
Stanik: Hmmmm - "budeme oba uklízet". Pravda, ale tady chybí ten základní článek - uklízet sám po sobě ( prádlo, hrnečky, obaly od sušenek ). Takhle bych řekla že je Zuza čuně zvyklé že to po ní někdo poklidí a odnese ( nejdřív maminka, teď Mirek ). Ony by Zuzce ručičky neupadly kdyby si svůj bordýlek průběžně uklízela. Mirka je mi líto. S čunětem se žít nedá.
.gif)
Stanik: tady je řeč o tom, že jeden uklízí a druhý dělá svinčík.
To bych taky byla macho, protože ječím, když najdu pohozený papír, nebo špinavý talíř na stole?
To je snad norma, aby si každý uklidil svůj osobní svinec a to pokud možno ihned.
Poněku mi vadí omlouvání líné a nepořádné ženské tím, že její muž je macho.
Teplé večeře se vaří prostě z lásky, já to alespoň tak mám, protože se vcítím do partnera a chápu, jakým způsobem je vytížen v práci. Nechápat to, považuju za sociální tupost.
Jinak nikdo madam nebrání, najít si pána s tím rančem v Argentině, ale tak vysoko její kvality pravděpodobně nedosahují, jinak by to nepochybně už udělala, ne?
abadon: Nemusí být mražené, v ledničce dva dny vydrží a kolikrát je to lepší než ten první den.
lonkue: jo to uz me taky napadlo... kdyz me nekdo prudi.. postavim si hlavu a nehne se mnou. Navic v tomto pripade se pan chova opravdu jkao macho s rozlehlym rancem v argentine... ale je v Cechach, kde pracujou i zeny... pokud me zabezpecis, budu si doma skakt kolem baraku.. dokud makame oba.. budeme oba i uklizet.,. nebo halt bude uklizet ten , komu vic vadi, ze se nekde neco vali 
Markýza: Jsou místa, kde se k teplému obědu nemusí dostat, to snad dokáže posoudit Mirek líp , jestli má šanci se někde najíst nebo ne.
Pokud ano, tak by to asi bylo lepší, pokud ne, tak chápu jeho touhu po aspoň večeři teplé.
.jpg)
Moucha: 
Mirku Mirku.... Zuza ma pravdu! Doba je jina a zeny nemusi kmitat v domacnosti.... Kdyz ti to vadi, tak si holt musis sam varit teple vecere. Kdyz je ona nepotrebuje, neni duvod, proc by ti mela vyvarovat... A kdyz ti to tak moc vadi, tak se holt budes muset poohlednout po jine zenske (hospodynce)... Tech je v Cechach zatim dost...... Priznam se, ze kdyby me muj drahy takhle do neceho tlacil tak bych se na just zabejcila....
Markýza: v jeho případě by prázdný byt byl spíš požehnáním.
Nemám nic proti seriálům a dokonce ani proti "červené knihovně", občas se tím velice příjemně oblbuju, aniž by tím musela nutně strádat domácnost, nebo její další obyvatelé, včetně kupy zvířectva.
To je další věc - neschopnost se trochu zorganizovat. Já docela vážně netuším, co se dá v mrňavém bytě a s moderními přístroji, nestíhat.
Když se do toho pustí dva, za hodinu musí být vycíděno do křišťálu a s teplou večeří na stole.
Jinak asi nemá smysl se přít, kde to jde a kde ne, já předpokládám, že Mirek nehladoví v práci své partnerce naschvál, aby ji poté nutil vařit teplé večeře, to by bylo opravdu na pováženou, ale obávám se, že tak to není.
Myslím, že normální přístup k životu v partnerství je ten, že si dva lidi vyjdou vstříc a ta hodinka denně - myslím, že by jí neubylo, ani její čest a hrdost by neutrpěla.
Možná je to takové typické přestrkování se o pozice, to bych ještě pochopila, ale naprosto nemožné je udržet vztah tam, kde jeden nehodlá ustoupit ani o kousíček.
Naopak, když se sejdou dva takoví, kteří si lebedí v poházených papírkách a špinavém nádobí okolo sebe, neděje se vpodstatě vůbec nic a nenapadlo by mě to kritizovat, to je jejich věc, co jim vyhovuje.
Pokud by bylo rozložení- ona sobotní úklid, ty běžný provozní, tak to nemusí být špatné. Pracovat doma by měli oba stejně, pokud ona u tvého provozního úklidu sedí u televize, tak se zase ty můžeš v sobotu při jejím úklidu věnovat svým koníčkům.
Důležité je, aby to bylo po vzájemné dohodě a vyjasnění si představ.
Ještě mě tak napadá- jak je to s praním? To taky děláš ty sám a nebo ona při té televizi třeba žehlí?
U nás dělá každý to, co si myslí, že je potřeba, ale u té televize tedy aspoň žehlím nebo zašívám, zvlášť pokud manžel třeba umývá nádobí. Nějak by mě to nedalo. To ej možná váš hlavní problém, jak už tu pár lidí psalo.
Nedostatek komunikace, empatie a chuti udělat něco pro toho druhého prostě jen proto, že mu to udělá radost. To by totiž třeba ona , pokud vaří víkendu, udělal víc , pokud tedy nevyžaduješ každý den něco jiného, vyšla by ti trochu vstříc aspoňn základním průběžným úklidem (ono i za 15 minut s e zvládne hodně ). Občas v týdnu by uvařila. T y bys zase měl pochopení pro to, že se jí někdy opravdu nechce nic dělat a chce si odpočnout.
Nevím, jestli to má řešení. Hádky určitě ne. Zkuste si v klidu sednout a říct, co je tvoje představa, co její a najít nějakou cestu přijatelnou pro oba. Pokud k tomu nebude ochotná, tak jí asi na tvém názoru ani na tobě nezáleží natolik, aby vám ten vztah vydržel. Přijdou jiné problémy a je nutné se umět domluvit a pochopit druhého, což u vás nějak nefunguje.
abadon: presne.. mozna jsem zmlsana, ale jidlo z mrazaku nesnasim.
