Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když jsem byla malá, k předvánočnímu období neodmyslitelně patřilo také rozesílání pohlednic všem příbuzným a známým, s nimiž jsme se o svátcích nemohli setkat. Maminka vždycky přinesla domů štůsek pohledů s vánoční tematikou a mým úkolem bylo všechny je krasopisně vyplnit.

K této veledůležité činnosti patřilo i privilegium, díky němuž jsem vybírala, jaký obrázek komu pošleme. Pochopitelně že ty, co jsem považovala za nejhezčí, putovaly k mým oblíbeným tetičkám a strýčkům, zatímco ty méně hezké jsem velkoryse přidělila maminčiným bývalým kolegyním a dávným kamarádkám.

Vánočních pohledů jsme každoročně rozesílali snad dvacet, a než jsem je všechny pečlivě napsala, pěkně jsem se zapotila. Odměnou mi pak byly pohlednice, jež se postupně objevovaly v naší schránce. Vždycky jsem se na ně těšila, ale nejvíc ze všech na pohled od své nejmilejší tety Loly z Brna, která vždy psala úhledným starobylým krasopisem. Takovým, jakým uměly psát jen naše babičky a prababičky.

Škoda že kouzlo rozesílání vánočních přání už téměř pominulo... Nemíním se pohoršovat nad neschopností jiných, sama jsem v tomhle velký hříšník. Vždyť už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy někomu klasickou, pečlivě napsanou vánoční pohlednici poslala.

Dnes to většina lidí odbude spíše e-maily, textovými zprávami či přímo telefonáty. V době internetu a mobilních telefonů jsme zvyklí, že se všechno vyřizuje nejlépe hned, fofrem... a na nějaké vybírání těch nejkrásnějších pohledů už jaksi nezbývá čas. Anebo spíše nechceme, aby nám zbýval. Však ona by se skulinka našla.

A tak možná letos napravím své hříchy z uplynulých let, koupím pár vánočních přání, zapálím si svíčku a hezky v klidu je všechny připravím k odeslání. Možná tím příjemně překvapím své školní kamarádky, bývalé kolegyně a vzdálenější příbuzné.

Ten nejhezčí pohled napíšu co nejpečlivěji a odešlu ho přímo do nebe své milované brněnské tetě Lole...

Co vy a vánoční pohlednicová přání? Píšete? Dostáváte?