Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Neznám nikoho, kdo se svým pejskem podobnou akci absolvoval, tak se zeptám tady. Mám tříletého pejska – zlatého retrívra. Je to můj miláček, společník, kamarád. Pořídili jsem si ho s manželem, když jsme nastoupili do důchodu a dobře jsme udělali. Díky němu jsme nezakrněli, byli nuceni chodit ven, starat se o něj.

Bohužel, manžel před rokem náhle zemřel. Bylo to pro mne hrozné, ještě teď z toho nejsem úplně vzpamatovaná. Tím víc jsem se upnula k našemu pejskovi, se kterým jsme spolu prakticky pořád. Sám doma zůstává vždy jen chvíli, nezbytně nutnou dobu, kdy jdu nakoupit nebo k doktorovi apod.

Teď mne pozvala dcera na tři měsíce k ní do Austrálie. Před pěti lety tam se svou rodinou přesídlila. Moc bych tam chtěla jet, vzhledem ke vzdálenosti se nevídáme často a já bych moc ráda viděla jak ji, tak vnoučata. Je to má jediná dcera, víc dětí jsme neměli.

Starost mi dělá přeprava mého pejska. Dcera počítá i s ním, v tom problém není. Jenže Athosek by musel tu cestu absolvovat v kleci v nákladovém prostoru, prý se psům dávají nějaké léky na zklidnění, po kterých většinu doby prospí, ale stejně si to nedokážu představit. Cesta do Austrálie je hodně dlouhá, mám obavu, aby to pejsek zvládl. Je na mne hodně fixovaný, nevím, jak by snášel pobyt v úplně cizím prostředí sám. Asi by byl hodně vyděšený a vystresovaný.

Nemá někdo z vás osobní zkušenosti s takovým cestováním? Možná si dělám přehnané starosti a Athos to zvládne bez problémů. Ale nerada bych mu nějak ublížila.