Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bellana: Tím, že budu nadávat a stěžovat si do větru si jen otrávím den, jsou věci, se kterými se nedá nic dělat nebo to nestojí za to úsilí, pak ale nemá smysl na ně nadávat (pokud to někdo nebere čistě jako úlevnou terapii). No a pokud něco změnit můžu, tak taky nemá smysl nadávat, leda tak na sebe, že to nedělám.
Tak proč vlastně na něco nadávat? Dokud jsou všichni živí a zdraví není až tak zle.

sharon: To neumím posoudit, tehdy jsem ještě nevydělávala. Část bude určitě náklady za bydlení, ale taky by to mohlo být tím, že tehdy se nedalo zas tak moc koupit. I na pračku jsme byli v pořadníku, sehnat kolo byl čin hodný kouzelníka. Necestovalo se tolik. Když není za co utrácet, šetří se docela dobře.

Verera: Pravdu díš. Já taky raději vidím sklenice zpola plnou než zpola prázdnou. Největším kladem socíku (když pominu jistotu práce) bylo to, že jsem byla mladá a že jsme měli spoustu kamarádů, se kterými byla zábava. Pak někteří začali podnikat a jejich cesty vedly do dražších míst, než si my můžeme dovolit, některým se snížil příjem a začali se nám vyhýbat. Škoda. Někteří mi chybí.

sharon: ono totiž nebylo za co utrácet

Koukám, že debata se zvrhla v nadávání a brečení, jak je všechno špatně.
Prosím vás, tak jestli nemáte práci, pojďte sem na nymbursko dělat učitelku do školky (jedna chybí už od začátku školního roku), malíře pokojů (místního vídám jezdit už v poledne domů a když ho potřebuju sehnat, nebere telefon ani neodpovídá na SMS), elektrikáře (pro ty místní jsou návštěvy v soukormých domech ztráta času)....

Já totiž zase brečím, když potřebuju nějakého řemeslníka, už od té doby, co jsme tady na vesnici. Mám pocit, že lidi nechtějí PRACOVAT, ale CHODIT DO PRÁCE

Co máte proti koncům salámu? Když můžu, tak speciálně poprosím prodavačku, aby mi je vybrala, já je totiž miluju. U nás v Tescu prodávají konce salámů a sýrů balené za polovic.

Nějak se vytratily recepty. Pokud jste na sladké, tak velice levné a syté jsou bramborové šišky. Tuhle jsem je dělala pro 6 lidí ze 2 balíčků bramborového těsta, uválet, nakrájet kousky cca 4x1 cm, naházet do osolené vody, pak prosypat po slití cukrem a strouhankou nebo skořicí, polít roztaveným máslem, vyjde to na míň než 10 Kč na osobu. Děti to dojídají ještě zastudena na svačinu.

Teplé večeře nemusí být až tak levné. Takový krajíc chleba s máslem a ředkvičkami na jaře nebo posypaný v kelímku doma vypěstovanou řeřichou je za pár kaček a ještě s vitamíny.

Z 1 kuřete se dá udělat jídlo na celý víkend - pečené kuře nebo řízky, rizoto a ještě polívka.

Zeleninu koupit v akci v létě a naporcovat do mrazáku. Vůbec ty akce dost pomůžou, kupovat vždycky to, co je levné a vařit podle toho. Jen pozor, aby se věci nejedly, protože jsou doma, tak dopadají obvykle jogurty, takže děti mají normu 1 na den.

Verera: samozřejmně , to vím ale nevím proč tehdy jsem ušetřila docela dost a teď ne......
ano já nadávám ale ne proto že se mám JÁ špatně ale proto že vidím co se kolem mě děje...asi to neumím dost dobře vysvětlit.....

sharon: Za komunistů stál tvaroh 1,60, ale průměrný plat byl desetkrát nižší, takže teď, když se sežene za 13 je levnější než tehdy, stejně tak máslo, šunka. Jídlo je v průměru levnější než za komunistů. Oblečení se dá taky sehnat levněji.

O dost ale podražily nájmy a energie, spousta lidí splácí hypotéky, což dřív nebylo, protože o vlastním bydlení si mohl někdo nechat jen zdát, pokud neměl známé nebo ho rodiče nezapsali už v kojeneckém věku do družstva. Ono je něco lepší a něco horší jenže nadávat a vidět jen to horší a lepší věci brát jako samozřejmost je pohodlné.

S tím posuzováním situace je to taky relativní. Za stejných podmínek někdo může být spokojený a někdo nadávat, jak se má špatně. Jsou lidi, kteří hledají na všem to dobré a jiní zase to špatné. Ale mám pocit, že ten, kdo pořád jen nadává ( (nemyslím teď objektivní posouzení své situace ve snaze najít řešení jak ji zlepšit), je sám proti sobě. Kdo si pořád dokola opakuje to špatné, má pocit, toho je mnohem víc a sám sebe uvádí hloub a hloub do depresí. A své okolí taky.

sharon: Z počátku mělo řemeslo zlaté dno, ale v sedmdesátých letech už jen stříbrné a v osmdesátých už snad ani bronzové ne.

Monik: koukni na POTĚŠILO teď jsem tam dala jeden z našich paprskůů..........

Monik: tak to už se nedožiju....

PEGG: 14:41 naprosto souhlasim
Jenze ve spouste firmach jsou prave sefove takovi ti sotva vystustudovani "klackove" a ti nevi, jaky prinos pro firmu je "zajety" sikovny pracovnik. Takze ty schopne propousteji (klidne i pred duchodem) a nechavaji si tam stejne neschopne, sotvavystudovane "ritoleze". Protoze preci nejde o odvedenou praci, ale o prestiz, ze? Takze potom muzeme videt v pracovni dobe pany manazery na golfu, tenisu apod., kde si zajistuji vlivne kontakty, misto aby premysleli, jak motivovat schopne zamestnance.
Podle toho potom ale vypada i celkovy obraz firmy, protoze tomu odpovida i kvalita odvedene prace celkove.
Proste je to dnes hodne o tom pozlatku. Dobre vypadat, ale ta hlubsi kvalita nikde.
Moudry sef je vetsinou ten, co zacinal delat na nejnizsich postech a k sefovstvi se postupne propracoval. takze vi, jake to na tech nizsich postech je.
Takove ty rychlokvasky vetsinou nastoupi na nejaky post hned po skole a podle toho to potom vypada.

Mam pocit, ze ted je narusena rovnovaha trhu celkove a citim, ze se to otoci. Protoze lidi prestanou byt tupi odberatele "pozlatek". Budou chtit kvalitu a ne prestizni dojem. A zacne zase poptavka po sikovynch lidech. Mozna to bude trvat par desitek let,ale lidi prozrou.

Bellana: nevím ale můj táta říkával co si pamatuju že řemeslo má zlatý dno......byl monter u Sigmy , jezdil do zahraničí na montáže .....

Bellana: taky se říkalo Řemeslo má zlaté dno, ale to už je dost dávno. ale ty "podnikový školy" jaksi sou. ale mají na to jen FAKT velký podniky. např škodovka si takhle profiluje a podporuje svá vlastní inženýry. fakt je, že jsou pak velice úzce specializovaní. nebo armáda.

tornado-lou: 14:39....za komunistů taky stál tvaroh 1.60.....