Manžel má jako milenku mou kamarádku
Rozhodla jsem se, že i já se zde svěřím se svým trápením. Mám pocit, že se mi teď v šedesáti letech život zhroutil jako domeček z karet. Po čtyřicetiletém manželství jsem zjistila, že je mi můj muž nevěrný, a poznávám, jak obtížné je se s tím vypořádat.
I když naše manželství nebylo bez mráčků, myslím, že jsme žili celkem spokojeně. Vychovali jsme tři děti, postavili dům a hezky si ho zařídili. Společně jsme překonali i vážné onemocnění, které mne postihlo – rakovinu ledvin. Bylo to vypjaté období plné strachu a nejistoty, a náš vztah to ještě více upevnilo. Manžel mi byl skutečně velkou oporou. Na svých nynějších šedesát let se necítím. Myslím, že věk samotný není tak důležitý.
Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Do chvíle, kdy jsem zjistila, že muž si našel přítelkyni, s níž udržuje důvěrný vztah. Nejprve jsem měla jen podezření, které se později potvrdilo. Po sedmi měsících jsem zjistila, že jeho milenka je má bývalá sousedka a kamarádka z předchozího bydliště. Byl to pro mne pořádný šok. Je o pár let mladší než já, znám ji velmi dobře. Tehdy jsme byly mladé a dá se říct, že i důvěrné kamarádky.
V jistém smyslu mi to zjištění trochu pomohlo. Už se nedívám po všech ženách v okolí a nepátrám, která by to mohla být. Přestože manžel i ona vědí, že jsem na jejich vztah přišla, nehnulo to ani s jedním z nich. Pokračují dál a hojně se stýkají.
Všechno se ve mně bouří. Když manžel nepřijde třeba tři čtyři dny domů, uklidním se. Pak se vrátí a já nejsem schopná udělat nějaké rozhodnutí, ač vím, že bych měla. Bojím se promluvit, abych nenarazila. Zůstane pár dní, potom zase odejde – a jsem znovu na dně. Do práce chodí, má svou firmu a o peníze nouzi nemá. Platí všechny účty a mně přidává k důchodu dva tisíce s tím, že o další finance se nestarám.
Nevím, co mám dělat. Nechci, aby jeho peníze končily u té „dámy“. Přemýšlím o tom, že mu přestanu prát a žehlit...
Navzdory všemu, co se teď děje, po něm stále toužím a moc bych si přála, aby všechno bylo jako dřív. V žádném případě se však nechci ponižovat, chci si udržet formát. Jenže jak to mám udělat, nevím. Jen vím, že tahle situace je dlouhodobě a neudržitelná.
9.11.2007 Rubrika: | Komentářů 32 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel má jako milenku mou kamarádku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
elephant: to jsem přesně myslela....leda by tu půlku střelila jeho kamarádce 
elephant: Jasně, vím že je to komplikované, ale při rozvodu řešitelné. Předpokládám, že manžel by aspoň nějak zareagoval, kdyby viděl, že Ajka hledá možnosti, jak z toho pro ní neuspokojivého vztahu ven.
Pokud sedí doma a dělá mu služku, vaří, pere, uklízí..., tak si může manžel ve své sebestřednosti myslet, že je jí to jedno.
mam-ča: no já si nejsem jistá, ale půlku může prodat pouze pokud má ideální podíl, jestli je to v SJM, nemůže dům bez jeho souhlasu prodat, protože se dům prodává jako celek, si myslím já.
a upřímně i ten ideální podíl by byl dost těžko prodejnej, v podstatě téměř neprodejnej
Znám pár takových žen, co jim zahýbající manžel platí byt a pobývá většinou u milenky.Chovají se jako ty, nic neřeší, situace jim vyhovuje, mají od dědků klid.Ono taky když je člověk starší, už asi nemá tu energii udělat zásadní krok a rozetnout to.A pak také, pořád zůstávají vdanou paní, co má zastání, pro společnost je to přijatelnější.Dědek může zaklepat bačkorama a ona bude mít ještě vdovský důchod.
.gif)
A ty celý ty tři dny sedíš doma a nervuješ se? Odejdi taky nebo to aspoň předstírej,a vrať se až se vrátí on. Nebude mu divné, kde jsi a proč? Pokud máte mít každý svůj život, tak ho mějte 
Ch.Z. Kochanská: Tu půlku domu musí samozřejmě nejdřív nabídnout manželovi. Až když manžel nebude mít peníze na odkup, může to třeba přes realitku nabídnout někomu cizímu.
Já to ale nemyslela doslova. Ajka vypadá, že by chtěla aby se k ní manžel vrátil. Takže bych to brala jako jednu z možných pohrůžek. Chlap po 40ti letech manželství oželí spíš manželku i s kompletním servisem, než vlastnoručně vybudovaný dům...
Žij si taky po svém, najdi si "kamaráda", choď do společnosti, přihlas se na univerzitu 3. věku v oboru, který tě baví. Kamarádce bych řekla, že by taky manželovi mohla občas vyprat ponožky a vyžehlit košile a trenýrky. Manželovi bych přestala dělat servis a slaďoučce řekla, že jsem např. nestihla vyprat a vyžehlit, protože jsem měla kurzy (čehokoliv co tě baví). Ať se o něj taky trochu stará ta druhá důra.
mam-ča: jak a komu může bez jeho souhlasu prodat půl střechy nad hlavou?
Na tvém místě bych ho nechala ať si dělá co chce, já bych si dělala taky co chci, vůbec bych si s ním nelámala hlavu. Ba naopak, aspoň bych měla pokoj a klid ať všechno platí a táhne třeba do p.....
.JPG)
Ajko,
posílám hodně energie a držím palec, ať se dostaneš z tohoto začarovaného kruhu. 
Zkus se zaměstnat tím, že začneš zjišťovat možnosti svého osamostatnění. Máte dům, ze kterého ti nejspíš patří ideální polovina. Zjisti, jakou má hodnotu, a zda by to stačilo na malý byt. Je mi jasné, že se ti z vlastnoručně postaveného domu nechce, ale bydlet tam s "kamarádkou" asi taky nehodláš.
Až manžel zjistí, že mu jeho zálety nebudeš trpět, a klidně mu prodáš půl střechy nad hlavou, možná se o tebe zase začne zajímat. Nebudeš už ta uťápnutá ženuška, co mu pere a žehlí parádu, aby byl fešák u milenky, ale samostatná ženská, jakou tě měl dříve rád.
A pokud se mu v hlavě nerozsvítí, zůstaň radši sama, ale ve svém, bez povinnosti se o něj starat. 
kareta: jak vidno, je mu to absolutně u pr..., co si ona myslí a je mu jedno, jak to cítí. Žije si prostě po svém.
Také bych se zařídila po svém a už by mi bylo také jedno, jestli mu to vadí nebo ne.
Zvedá se mi z toho kufr ... 
No uprimne, fakt nevim... myslim, ze kdyz se cloveku neco nelibi, tak by to mel dat jasne najevo. Pokud s tim druha strana nechce nic delat, tak to chce radikalni rez (pokud si je clovek opravdu jisty, ze takhle zit nechce)... jde jen o to si ujasnit, jestli ho chcete za kazdou cenu (tzn. i s milenkou, pokud se neumoudri) - v tom pripade davat ultimata je blbost... pokud vite, ze ho chcete, ale jen pro sebe, bez milenky, ne tak jak to je ted a vite, ze by jste byla schopna bez nej zit, tak dejte ultimatum... at si vybere - vy nebo ona... ale jak rikam, jestli ho chcete za kazdou cenu, ultimata bych nedavala a vyckavala bych, prestala bych prat, varit, zacala myslet vic na sebe... jo a jeste - ted se vse zas zdrazuje, tak at vam dava vic penez... zacnete byt na nej vic narocna, nemusite si nechat vsechno libit... preju hodne stesti, doufam, ze to dopadne dobre, prootze podle toho co jste napsala o predchozim zivote, byla by skoda, kdyby to ted takhel nakonec pokazil... je to pitomec... 
Najdi si taky přítele, jestli je ti smutno Jestli jsi to nijak nekomentovala, tak si možná myslí, že ti to až tak nevadí
V šedesáti se rozvádět, stěhovat se jinam a znovu se zařizovat, popř. si najít nového chlapa a znovu si to zvířátko ochočovat není asi to nejlepší. Vydrž a uvidíš, jak se to vyvrbí.
