Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vlasy sou ozdoba ženy . když sou hezké zdravé a udržované . ale jezdí se mnou ráno paní která má vlasy jemný a řídký a nejsou ani lesklý,má je zubatý a poničený -ale nosí je dlouhý.vypadá to příšerně. tak takový vlasy se musej nosit krátký,to se nedá nic dělat. masovat,maskovat a maskovat

Bellana: věčina lidí si vlasama nezakrývá obličej ale hlavu

Riki: Kdybych neměla šišatou hlavu, tak chodím na ježka. Závidím jedné paní, která má tmavý tenisák s ofinou. Moc jí to sluší. I teď, kdy jí je dost přes čtyřicet. Kdo má hezký obličej, nemusí ho zakrývat vlasy

Nedávno tomu jsem se namíchla a projela lebku strojkem na 9 mm. To byla nádhera. Žádná údržba, a víc než rok to trvalo, než zas vlasy dorostly na nějakou délku úpravy potřebnou. Mohla jsem si narazit libovolnou pokrývku hlavy bez pocuchání účesu. Akorát občas někdo divně koukal...

No, já teda lením. Je mi to úplně jedno, ani by mě nehlo vstávat o půl hodiny dřív kvůli dokonalému účesu. Dvakrát to prohrábnu hřebenem a jdu. Když mám čas a náledu, koupím tónovací šampon. Když ne, tak nic. U kadeřníka jsem byla naposledy možná loni, nejsem si jistá. Mě to prostě nebaví. Obtěžuje mě se málem měsíc dopředu objednávat, copak vím, co bude za měsíc a jestli budu mít čas tam na ten domluvený termín jít? Nebaví mě tam sedět, bez brýlí nic nevidím, takže dotazy kadeřnice, jestli pěšinku sem, nebo tam a o kolik zkrátit, nemůžu zodpovědět, a na dotaz "jak to chcete" jsem skoro alergická. Odpovídám "ostříhat, nůžkama". A jak celá procedura trvá déle než 20 minut, mám chuť zahodit ten hadr kolem krku, a prchat do dáli. Pro mě je potřeba úpravy vlasů jen nutné zlo. Kdyby potvory pořád nedorůstaly, byla bych spokojená.

Nelíbí se mi na ženách krátké vlasy. Dělá to z nich chlapy . Výjimky samozřejmě jsou, na úplně každou to neplatí, ale na většinu jo . A už vůbec nesnáším nepřirozené barvy, které se snaží tvářit přirozeně - magahon, švestkovou... a potom střihy na rovné vlasy, které jsou stejné jak pro muže, tak pro ženy. Taková ta helma pro všechny . Ulítlé zelené, růžové, červené, modré mi naopak nevadí vůbec. Nosí je mlaďoši a těm kolikrát docela seknou a potom kdy jindy, než v době své puberty se můžou vyřádit a nosit cokoliv je napadme. Až dospějí, budou mít utrum až do doby, kdy budou naopak považováni za senilní.

Jinak experimentuji ráda, ale v rámci možností. Jsem už postaší osoba, takže zelené vlasy by mi moc nešly k pleti. Ale respektuji svůj barevný typ a barvy vybírám jen z podzimní palety. Vlasy mi pak jdou k pleti i oblečení a nemusím kvůli tomu měnit šatník. Tenhle problém totiž řeší moje maminka. Sama už má vlasy jako sníh a barví si je na nějaký decentní přírodní odstín. Jenže nedodržuje barevnou typologii a nemůže pochopit, že když jí oříšková barva změní na letní typ, tak jí najednou modrá moc nesluší, i když předtím slušela. Se střihem experimentuji jak kdy. V létě se občas vrhnu do něčeho odvážnějšího, na zimu spíš volím klasiku

Mám odpor ke krátkým vlasům,melíru,experimentům....Celý život mám spíše dlouhé vlasy-i teď na starší kolena mám asi 30 cm dlouhé,rovné,pěšinku asi uprostřed,musím si barvit (obilí),neb mám šediny a bílé pruhy-to z mé rodiny... asi.Věnuji česání asi 5 min ráno.Ke kadeřnicím jdu asi 2x za rok jen zastřihnout "okousané" konečky a všem jejich nápadům,co by se mnou udělaly,se zasměju a nic nedovoluji!!!

Já jsem taky knozerva. Do nějakých šílených experimentů nebo extravagancí bych nešla, i když na jiných lidech se mi třeba líbí. V dětství a v pubertě jsem vystřídala několik účesů, převážně krátkých nebo polodlouhých (jednu doby jsem taky byla "hezký chlapeček", což bylo ještě podpořeno tím, že jsem neměla dirky v uších a nenosila tudíž náušnice), trvalou, melír... Ale můj základní požadavek na každou kadeřnici vždycky byl, "ať mi to nepadá do očí, lze to stáhnout do culíku, ve kterém to bude držet a jde to učesat za deset minut bez použití fénu a tužidel." Ne vždy byl tento požadavek dodržen, bohužel, a pak jsem byla vzteklá a nový účes během pár dní zničila a přetvořila k obrazu svému.
Teď už si skoro 10 let nechávám vlasy růst, mám je do pasu a jen sem tam nechám zastřihnou konečky a upravit ofinu. Barvím se na zrzavo a nadávám, když v obchodě nemůžu najít přesně tu barvu, na kterou jsem léta zvyklá (můj oblíbený Garnier mi asi přestali vyrábět ).

Já byla debil vždycky nakrátko a experimentovala jsem s barvami až do ruda, než jsem na stará kolena přišla na to, že nejlepší jsou polodlouhé tmavě hnědé. A s těmi už si vystačím až do důchodu.
A nemám ráda melíry. Mám pocit, že se to pak barevně pere s oblečením, nemůžu si pomoct...

Provozuji mírný pokrok v mezích možností . Mám nekvalitní tenoučké vlasy, ubíhající mužské čelo, s tím se mnoho dělat nedá. Před třiceti lety ze mě jedna kadeřnice udělala "pěkného chlapečka". Od té doby jsem většinou chlapeček, teď tedy spíš dědeček, jen občas to nechám narůst delší, a pak si zase uvědomím, že hodně krátký sestřih ke mě jde nejlépe. Barvu střídám, ale stejně jsem nejčastěji bez barvy. To je jediný klad mých vlasů, ještě nemám ani jeden stříbrný vlásek. Tak se občas přeliju jen tak pro potěšení a oživení.

Jsem konzerva konzervovatá
vlasy nosím pořád stejně, když mi sem tam nějaká kadeřnice vyrobí něco jiného,jsem naštvaná, než to doroste...

Chodím stále ke stejné kadeřnici, která už moje vlasy zná a ví, co si s nimi může dovolit a co nemá ani cenu dělat. Takže: musím mít krátký účes, protože delší vlasy se mi zkadeří a to tak, že vypadám jak debil. Ke mně jdou jedině krátké vlasy, barvu mám celý život stejnou nebo aspoň podobnou, žádné pokusy. Melír mi slušel jednou a pak už nikdy. Takže - přirozený vzhled, ale zato mě každý pozná. I ten, kdo mě 20 let neviděl.

Já to nechávám na svým kadeřníkovi. Luki je šikovnej a má dobrý nápady. Kolikrát se vyděsím z barvy nebo melíru který mi navrhuje, ale ve finále to vypadá úžasně. Takže jediný požadavek co mám je, abych nebyla na ježka a nevypadala jako papoušek Co mi na té hlavě vytvoří je jen a jen na něm.

Taky jsem konzerva.
Barvení nesnáším, ráno vstanu učešu a jdu. V půl páté nemám kreativní nálady. Střih po ramena, prostříhaný a pár pramínků ofina - jde to do culíku, do čelenky a když někaj jdu, jsem schopná obětovat 1/2hod, dam si tam takový ty vrtule a za chvíli jsem princezna

Byla jsem experimentátorka a měla na hlavě už všechno. Rodina mě ukecala na dlouhé vlasy a udělala ze mě konzervu.