Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem rozvedená, mám dvě školní děti. Je mi 34 let, sama jsem tři roky. Manželství se mi nevyvedlo, z muže se vyklubal alkoholický despota, takže rozvod byl pro nás všechny vysvobození. Nejdřív jsem neměla na jiný vztah ani pomyšlení, doslova jsem si užívala ten klid bez věčného křiku, sekýrování a agresivních výpadů směrem ke mně i k dětem, když se manžel napil. Najednou jsem měla pocit, jako když se vznáším, všem třem se nám opravdu hodně ulevilo.

Po nějaké době jsem se ale přistihla, že mi mužský protějšek chybí. Přesněji řečeno, čím dál více pociťuji sexuální abstinenci, i když se tomu snažím bránit. Je to ale silnější, než já. Za celou dobu, co jsem rozvedená, jsem se s žádným mužem nesblížila,  mám strach. Žiju tedy prakticky v celibátu a asi mi to začíná lézt na mozek, jak se říká.

Píše se mi to poměrně těžko, nerada bych, aby to vyznělo nějak nepatřičně a nepůsobila jsem jako nějaká lehká ženština. Snad mne pochopíte.

Nejde mi o to, najít partnera na život, spálila jsem se dostatečně a mám velkou obavu, abych podruhé nevstoupila do stejné řeky. Přesto bych chtěla najít někoho, s kým bych si občas vyšla do společnosti a užívala si s ním to hezké. Ani děti bych do toho zatahovat nechtěla.

Jenže najít takového partnera se ukazuje jako velký problém. Už jsem pár pokusů přes různé seznamky vyzkoušela a vždycky to dopadlo katastrofálně. Buď se jednalo o naprosto nepoužitelné jedince s velmi nízkým IQ, s nimiž se nedalo skoro o ničem mluvit, nebo o ženaté muže, kteří hledali povyražení. Poslední samostatnou kapitolou byli všelijací sexuální nadsamci, pro něž nic jiného než sex a debaty o něm neexistovalo. Objevilo s ei pár takových, kteří doufali, že se ke mně budou moct nastěhovat.

S některými jsem se „potkala“ jen na internetu a vyměnila s nimi pár mejlů, se třemi jsem se pak setkala osobně. Výsledkem je, že jsem stále sama a začínám docházet k názoru, že je mi souzeno být prostě bez partnera. Protože i když chci muže pro tzv. nezávazný vztah, záleží mi na tom, aby mi s tím člověkem bylo příjemně a cítila jsem se s ním dobře.

Proč to píšu. Asi dělám v něčem chybu. Nevím ale, v čem. Zkoušela jsem si dát inzerát i na některé odpovědět, vždycky jsem na rovinu uváděla, že nehledám žádný závazek a v následné komunikaci vše vysvětila podrobněji. Asi to na muže nepůsobí dobře, nevím. Někteří mne považovali za lehko dostupnou, jiní si dělali naděje, že k tomu vážnějšímu časem dospěju.

Nevím, jestli jste z toho, co jsem napsala, moudré. Sama jsem asi celá nějaká zmatená. Přesto se vás zkusím zeptat, zda byste mi neporadily nějakou taktiku v mém případě. Jak a co uvést, co říct, co neříct, abych z toho nevylezla jako nějaká – promiňte – nadržená, zoufalá pipinka.