17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Mánička: 
Hold nejsi matka dvou dětí, kterou zadlužil manžel na automatech když přišel o práci. Ani ti pan domácí nezastavil vodu a plyn aby tě vyštval z bytu.
Ale nepřeji ti to, ani ostatním.
JarkaP: mě vždycky rozpálí doběla ty přízemní argumenty o tom, že bylo co jíst a každý měl práci. Kdyby se už tehdy nestavělo na těžkém průmyslu a neujel nám vlak, nebylo by dneska tolik nezaměstnaných. Nemůžu si pomoct, ale to obhajování minulého režimu prostě neberu. Co beru, je rozčarovanost ze současných poměrů, tu nikomu neberu.... ale alternativou pro mě prostě nikdy nebylo a nebude to, že bych nostalgicky vzpomínala, jak to dřív bylo lepší. Protože prostě nebylo. Jooo, byla jsem mladší o 20 let, ale to je asi tak všechno 
.jpg)
Ta pravá sůl země se zase projevila. Smutné.
Moje máti, důchodkyně, by v životě nevyměnila "sociální jistotu socialismu" za svobodu.
Holky, mně je z téhle debaty taky smutno. Jak dojde na politiku, musí to zákonitě zkončit hádkou, ať je to mezi chlapama v hospodě, nebo mezi ženskýma na netu. Já myslím, že tu nikdo neobhajuje komunismus, ani to, že se zavírali lidi, ani nic jiného. Osobně JSEM šťastná za svobodu i za to, že jsou komunisti v háji, ale dokážu pochopit i to, že spousta lidí je v dnešní době rozčarovaných. V práci mám mimo jiné na starost personalistiku, tak celkem často mluvím s lidmi, kteří shánějí práci. A věřte, nejsou to kolikrát veselé příběhy. A to jsem v Plzni, kde vždycky bylo pracovních příležitostí dost, kam už se mají ti idi odstěhovat. Udělat celá republika nájezd na Prahu? Já vím,že se každý musí postarat sám o sebe, ale nechtěla bych být někdy v situaci, že se budu muset rozhodnout, jestli zaplatím jídlo nebo nájem. A nebo, jak tu někdo psal, práci i lidi mají, ale pan podnikatel jim nedá plat za několik měsíců a nikdo na něj nemůže. To není vyspělá společnost, to je ranný kapitalismus, jak psala Almega. Já osobně si na nic nestěžuju, ne že by to nemohlo být lepší, ale taky tu sklenici vidím spíš poloplnou. Jenže lidí, kterým se dobře nežije, je u nás dost, a neházela bych je všechny do jednoho pytle, že si za to můžou sami. A že to asi nebudou voliči pravicových stran je doufám jasné. Asi píšu dost chaoticky, ale taky jsem se nějak rozčílila
Arna: a stále by mě zajímalo, co bylo opravdu LEPŠÍHO. Že z nás tady soudruzi za 40 let své vlády udělali v podstatě rozvojovou zemi, to je asi jedno, co? Hlavně, že všichni měli práci jistou a nikdo neumíral hlady. Však taky co víc od života chtít, že?
A jasně, že i v tom marastu tu lidi byli schopni žít normální, vcelku šťastné životy. Koneckonců, jakž takž BAVIT se lidi dokázali i v koncentračních táborech, tak co by to nedokázali v obyčejné totalitě... ale dneska je to prostě mnohem lepší, i to bavení....
Arna: Byla bych ráda, kdybych to přehnala.... ale svým posledním příspěvkem jsi mi zase dala za pravdu. 
Mánička: Z tím zatemnělým mozkem jsi to trošku přehnala,nemyslíš?
My jen nechceme aby dobu před revolucí někdo tak očerňoval,tak zlé to zas nebylo,ale dnes se dětem v tlouká do hlav že to byla doba hrůzy.
Něco bylo lepší, něco horší. Je to taky dobou.
Ale doba se změnila.Dřív jsme poslouchali východ, teď zas západ. Slavili jsme vítězný únor, teď zas listopad.
bohunka: Kde jako píšu, že je VŠECHNO úžasné?!?! Ale rozhodně si stojím za tím, že to PODSTATNÉ se změnilo k lepšímu o 180 stupňů. O tom prostě diskutovat nehodlám, to beru jako fakt. Tvoje nostalgie za vlastním mládím Ti prostě zatemnila mozek.
A že si tu nežijeme jako v ráji? Proč bychom jako měli? S takovým "materiálem", co se tu projevil v diskusi, si prostě nic lepšího nezasloužíme. Ale já si nestěžuju, za svůj život jsem odpovědná jenom já sama. Cítíš ten rozdíl??? Nejsem závislá na tom, jestli můj strejda emigroval nebo si máma pustila v Jednotě pusu na špacír. Je to MŮJ boj. Za to to prostě doprdele stálo, ne?
Jinak k té ekonomické jistotě - včera to v té debatě padlo několikrát.... kdyby nepřišel Listopad, tak by se ten systém stejně ekonomicky zhroutil. Všechny ty sociální "jistoty", kterými režim (jak koukám veleúspěšně) zacpával hubu jednodušším individuím, byly na dluh. A že za ně dneska platíme? Logičtější věc aby pohledal.
No nic, končím. Pochopila jsem leccos. Pochopila jsem ty neuvěřitelné volební výsledky z posledních let, pochopila jsem, proč jsme tam, kde jsme a ne dál... a nasrala se už taky dosyta na několik měsíců dopředu....
Ota: 
.jpg)
jinak všem hezký večer pádím 
Barča: tenkrát to bylo jednoduchý stálo skoro všude stejně ...
chutnal nechutnal, dneska si za ty prachy za kilo salámu můžu dát luxusní žranici v restauraci nebo si koupit několik druhů fantastických šunky od pražské až po pršut.....
Barča: no mozna prave tim to bude... protze byl clovek mladsi, vsecko se ti zdalo lepsi... ono to bylo narvany eckama uplne stejne.. jen se nikde neuvadelo slozeni.
Ota: A chutnal ti? Nemluvím o penězích, ale tohle je jedna taková vzpomínka mého mládí
(Já ho ještě kupovala za 4,50 Kčs
) Vakuovým se vyhýbám, pokud to jde.
Ceny teď v hlavě nenosím, stejně je to pokaždé jinak
Ota: 
vím, že to není jen o penězích ale taková tabulka co by co stálo dnes při stejném poměru plat/cena jako v roce 1989:
Například kilogram vepřových jater (cena v roce 1989 činila 40 Kčs za kilogram) by dnes přišel na 300 Kč. Kilogram vepřové pečeně upravené na řízky(60 Kčs) na 450 Kč , kilogram cikánské pečeně (85 Kčs) na 637 Kč, kilogram kostkového cukru (8 Kčs) na 60 Kč, konzerva vepřového masa ve vlastní šťávě (16 Kčs za 415 g) na 120 Kč, kilogram kapra (23 Kčs) na dnešních 172 Kč, litr plnotučného mléka (3,10 Kčs) za 23,25 Kč, kilogram Eidamu (23 Kčs) na 172 Kč, sklenice sterilovaných okurek (9,40 Kčs) na 70,50 Kč, černý pepř celý (25 g za 3,75 Kčs) na 28 Kč, chlupaté knedlíky v prášku (400 g za 7,30 Kčs) na dnešních 54 Kč, rýže loupaná výběrová (500 g za 8 Kčs) na 60 Kč, sodová voda (0,33 l za 70 haléřů) na 5,25 Kč, sirup zahradní směs (900 g za 10 Kčs) na 75 Kč nebo pivo desítka (jakákoliv desítka stála 2,50 Kčs) na 18,75 Kč či lahvový Plzeňský prazdroj (6 Kčs) na 45 Kč v obyčejné samoobsluze s potravinami
