17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Barča: hele, podívej se na to takhle, měl jsem tu čest jíst ( vědomě) socialistické uzeniny cca od roku 1970 ( předtím jsem byl klučina co sežral vše ) a tak mi nikdo nemusí vyprávět o chuti socialistické šunky pro pracující lid , tedy šunkového salámu... protože žádná pořádná šunka nebyla k dostání.
Taky vím, že v roce 1989 šunkový salám stál 60 kaček kilo volně a 65 korun vakuově balený... dneska by kilo muselo stát 450 kaček aby stál "stejně levně jako za komunismu v roce 1989" 
Ota: Nevíš, o čem mluvíš, kdybys ochutnal, záviděl bys
Stanik: Neřekla bych, že jsem to tak podala. Nikdy nic není černobílé
Barča: nojononono on taky ten šunkový salám byl vlastně vrchol luxusu, že ?
Stanik: jenom to z / s mě tam ujelo
Barča: jasne a my co jsme radi, ze nezijeme v plnovanem hospodarstvi a drzeni huby a kroku se jako stydet mame? ..
protoze ty jis totak podala.. jinak by nikdo nerekl ani popel...
Šedesát mi není, v Rusku jsem byla jeden den a stačilo, lacino jsem bohužel nikdy nebydlela...navíc jsem jako vrchol luxusu nosila kabát šusťák, do mlékárny chodila se džbánkem pro mléko, neemigrovala jsem a dřívější šunkový salám voněl na dálku. No a co? To se mám stydět? Túhle, já osobně namám za co..a třeba si mě utlučte.
Ota: "vzdělaní a pracovití lidé byli ovládáni negramotnou svoločí s komunistických škol"
v tom je velka pravda!
Ota: 15: 41 naprosto souhlasim!
Ota: 
ale na to už asi všichni zapoměli
Stanik: u těch baráku z restitucí ... lidi se nechali lacině bydlet, protože se nemusele investovat do fondů oprav.
Stačilo se podívat jak vypadaly Vinohrady, Žižkov nebo Malá Strana v roce 1989.... všude samé podivné lešení typu "tunel z prken", který chránil životy občanstva před opadávajícím bytovým fondem... desítky kilomterů toho byly po Praze
Pepa: jenže ten bordel, podrazy a podfuky tady za komunistů byli taky.
1. se o tom nepsalo a nemluvilo v TV
2. i tehdy tady byli taky jenom lidi
3. i tehdy tady byli lidi, kteří by nepracovali kdyby jim za to nehrozil kriminál... tím neobviňuji dnešní nezaměstnané jen říkám co vidím.
A neboj komunisty jsem neměl rád ani když mě dali práci, levný otop a levný knedle.
Neměl jsem je rád protože postavili věci na hlavu, vzdělaní a pracovití lidé byli ovládáni negramotnou svoločí s komunistických škol, profesoři neurochirurgie brali míň než Pepa ze šachty a míň než Hujer z Ovoce a Zelenina a úplně blbá soudružka domovní důvěrnice ti nedala dopručení na školu protože jsi jí v deseti letech věku vystřelila míčem okno....
Stanik: v těch budovách bývají jen ti co nic v životě nezbudovali, bývali skoro zadarmo a chtěli by to tak napořád...pokud se jim nelíbí mají možnost si postavit svoje.... a nemusí se pak bát, že jich bude majitel okrádat..
Pepa: nezamestnanost je naprosto normalni, pokud je ekonomika zdrava a trh volny... ted je navic krize... ale na to staci uplne obycejny graf nabidky a poptavky, ktery pochopi kazdy, kdo umi pocitat 1+1
podrazy politiku se mi nelibi, ale mophu jit volit a pokusit se to zmenit, nadavani bolestinstvi a zavist jeste nikdy nic nevyresila
Majucha: nadávají jen ti, kteří nejsou schopni si vydělat korunu a chtěli by všechno zadarmo...schopný a chytrý lidi mají otevřené dveře dokořán do celého světa
Majucha: adelka1: Ota:
Barča: jasne, 60 mi neni v Rusku jsem nebyla.
le me babicce je 88 a nikdy nevolila komunisticke zlodeje, i to malo co meli jim totiz sebrali kravu odvelkli do JZd a ten kousek pole co meli jim taky vzali...
za vrchol drzosti povazuji to, kdyz stat diktuje majitelum domu, kteri doastali rodiiny majetek v restuituci - prisli o 40 let vynosu, ale i starosti .. kolik si smi rict najem.. a naslo by se toho spoustu
