17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Takže každej komu vadí dnešní bordel na kolečkách, podrazy dnešních politiků, podvody a podfuky výše postavených, každej kdo nadává na nezaměstnanost, každej s jiným postojem je komunista? Nebo je snad všechno to co jsem vyjmenovala úplně normální?
adelka1: 
jdu pryč, než zase začne někdo argumentovat banánama a že nemá na zahr. dovolenou, tak k čemu jsou otevřený hranice
Majucha: já taky
a kašlu na ně na pakáž komunistickou.
.jpg)
Z tý debaty se mi občas zvedá žaludek... pro svobodu už od nepaměti chodili lidi UMÍRAT, chodili do války, nechávali se zavřít a popravit jen proto, aby oni a potažmo po nich celý nírod mohl svobodně mluvit a konat. Nazývalo se to Vyšší princip. Ale koukám, že pro mnoho lidí je princip už přežitkem, hlavně, abychom byli v teple, měli co do huby, všechno zadarmo, nejlépe bez práce a přičinění. No jo, někteří budou pro kus žvance radši doživotně držet hubu a krok. Takový je náš národ. Bijte se, bojujte, ale bez nás. A hlavně, abychom pro to nemuseli nic obětovat.
Byla jsem včera na Národní a byla jsem ráda, že tam byla půlka Prahy. Že jsme zas všichni společně aspoň ten jeden den zas drželi za stejnej provaz, nikdo si nestěžoval na to, že ztratil zadek v teple, že musí pracovat, když chce plat, že se musí něco naučit, když chce práci... nikdo nikoho neokradl... a byli jsme rádi, že nás nikdo nezavře za to, že si to dovolíme říct. Ještě, že těch nezbabělců je poněkud víc... 
Kurva, to jsem se nasrala.
.jpg)
adelka1: nemluvě o tom, že tam ten jeden povinný natlučený/shnilý banán může nechat...
Barča: hm tak pečlivě vybrnou TV říkáš? Mladší ročníky?
Tak si pusť nevybraného Jak utopit dr Mráčka a uvidíš roztřískanou Prahu, lidi oblečené jako hadrníky a v řeznictví pyramidu krevních tučnic.
Pak si pust "Návštěvníky" z novější doby a světe div se, zase ty pyramidy krevních tučnic a roztřískané náměstí....
Inu ne každý film se dal natočit u " Strojimportu a Investy" případně ve vestibulu Ruzyně.
Mladší ročníky ? Mojí máti je sedmdesát a na dnešní dobu nedá dopustit. Vítězný listopad je jen floskule lidí, kteří se nemohou smířit s tím kam zmizel vítězný únor a první máj se stánky s nedostatkovým zbožím na které režim šetřil cenné devizi celý rok ....
Za komunistů ovšem nebyl fyzický hlad a je to opět jen oblíbená fráze lidí, kteří nemohou zapomenout, že jim režim za cenu devastace celé ekonomiky na dobu 40 let zajistil zápornou daní na potraviny levný bůček
Stanik: nemám čas číst pořádně příspěvky, ale můžu pouze sdělit, že hitler byl proti komunistům naprostý břídil. komunisté byla jenom líná, neschopná zvěř a je dodnes. ten kdo dnes pracuje a snaží se si dokonce může koupit i 10 banánů a ne dva pro čtyři děti
Je mi z celé téhle debaty smutno. Vychází mi, že spokojení jsou spíš mladší ročníky - mají-li práci. Když nic jiného, byli jsme o dvacet let mladší než dnes. To se nám líbilo. O člověka před důchodem nikdo nezakopne. Každá generace má své problémy, naše třeba to, že se nemůže sebrat a vydat se do víru velkoměsta, protože se třeba musí starat o rodiče. A že tak špatně nebylo - nebylo! Jen to bylo jiné. Dotýká se mě, když se o té době mluví s posměchem, pomlouvá se móda, bydlení, prostě se na ničem nenechá nit suchá. Moc se mi líbí, když cucáci, kteří v té době tak maximálně mohli tahat kačera jsou chytří jak rádio. Taky jsem si všimla - jak už bylo dříve napsáno - když dávají v televizi něco z dřívější doby - velice pečlivě vybráno! Letošní vítězný listopad mi přišel víc oslavovaný jak dřív vítězný únor. Dorazilo mě, když desetileté dítě je tak zpracované, že si myslí, že za komunismu byl hlad .. jdu blejt, velebnosti
Ota:
Stanik: dokonalé.. není co dodat
snad možná takový návod .. jít na youtube.com a zadat si Jak Akademik Moskalenko podojil kozla ( to opravdu doporucuji to je nejenom nehorázná sranda ale i krásná ukázka sprostoty bolševiky , nebo takové prosté slovo Bilak .....
bohunka: ja si zas pamatuju kufry plny leku, ktery se vozili, kdyz clovek konecne vycestoval.. a pak se menili za maso, nebo jine podpultovky, co nebyly... vzdyt sehnat i pitomej ibuprofen bylo temer nemozny...
kazdpoadne si myslim, ze skatohlidi a zavistivci blbe skoncej.. ze zavisti jsou zaludecni vredy a strevni nemoci...
Stanik: No za komančů jsme hodně moc potřebovali nemocnice a špičkové odborníky. Dokonce se jeden k operaci mého bráchy vtátil z letiště (měl letět na konferenci do Berlína). Nikdy jsme nikoho nepodplatili a neuháněli, všichni potřební v naší rodině měli POTŘEBNOU péči. A bacha, nikdo nebyl politicky angažovaný a straník. Obálkovou metodu a metodu mazání prasetem jsme zažili až před asi 5 lety - za pokročilého kapitalismu. Tolik k té péči. A na transplantaci ledviny by před 20 lety neposlali ani mladého - tenkrát to bylo v začátcích - tomu se říká pokrok.
Teoretik: o jakych vyhodach zdravotnictvi to mluvis? kdyz ti bylo pres 50 kazdej se na tebe vykasla.. napr. na transpalntaci ledviny by te v zivote neposlali a mohla bych pokracovat.. papaplasi meli sva soukroma zarizeni typu nemocnice na Homolce a jinde lidi umirali na chodbach.. takze nemluv o socialistickym zdravotnictvi, jako kdyby to bylo buhvico
bohunka: to neni o tom co se neosi, kdo neni optimista, koleguje si nemoci tela i ducha.. pozitivni mysleni je polovina uspechu...
taky se mi vsecko nelibi, ale prese vsechny zapory se povedlo mnoho dobreho, deti nejsou posuzivani podle tridniho puvodu a studovat mohou opravdu vsichni, kdo chteji ( ted nemluvim o kauze plzenske univerzity)... na tom prijmout zopovednost za sebe a sve ciny nevidim vubec nic spatneho.
a jeste jednu vec.. ad prachy na duchod.. kdyby socani osm let setrili na horsi casny, misto toho bay rozhazovali na davkach a pastelkovnycm, kdyz byla nezamestnanost nizka.. taky by to dneska nebylo tak drasticky videt...
