17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Místo těch včerejších bouřlivých oslav bych radši měla nějakou jistotu, že budu mít po Novém roce práci.
A ještě k tomu Potměšilovi - opravdu si myslíte, že neexistují lidé, kteří si vidí dál než na špičku vlastního nosu?
Arna: Naprosto absurdní mi přijde to, že píšeš, že to vlastně tak strašný nebylo, protože jste se BAVILI. A druhým dechem dodáváš, že to bylo mezi prověřenou skupinkou lidí, protože jinak to prostě nešlo. Přesně toto je nesvoboda, kterou jsme měli na krku všichni.
A jak s tím souvisí nezaměstnaná samoživitelka? Tímhle tklivým případem JEDINCE prostě nemůžeš argumentovat, pokud chceš napsat, že je nějaký SYSTÉM špatný.
.gif)
Mánička: Z čeho je ti smutno? Z toho že jsme se bavili a i nadávali na režim a nebyl mezi námi práskač a nezavřeli nás?
Tak to se mi chce brečet teď mně z tebe.
A asi jsi nikdy nebyla v situaci, žes měla dvě děti a propustili tě z práce. Jsou i samoživitelky a ne vlastní vinou. A jsou i regiony, kde se práce hledá velmi těžko.
Nebo podnikatelé,kteří onemocní a nemají z čeho platit půjčky,pojištění a pod. A už jsem jich několik ve své práci potkala.
Arna: "17.11.2009 13:58 Asi jsem měla štěstí na kamarády, nikdy nikdo na nikoho nic neprásknul." Z tohoto je mi smutno. A mýlíš se. I člověk bez práce může žít svobodně. Prostě může, postav se klidně na hlavu, ale je to tak...
Celkově se mi z vás tad chce brečet.
Almega: jasně, Kožený Ti tu kupónovku vzal z ruky násilím, že? Ta jeho jistota desetinásobku nebo jak to tehdy psal, to je totiž přesně to samý, co ty kecy levicových politiků. Ono je to pak v realitě prostě všechno jinak. Já například na kuponové privatizaci vydělala. Víc, než desetinásobek, protože jsem použila svůj vlastní úsudek.
paniinka: Bohužel je to většinou pravda pravdoucí,vždycky vzpomínám na fronty u nás,když Kožený dával za kupónovou knížku lidem asi 2 tisíce,ale on sám pak shrábl miliardy...Zničil naší námořní plavbu-nedávno jsem četla někde,že se kdosi kdesi pokouší zase něco obnovovat..
paniinka: 
.gif)
Štvou mě NOVODOBÉ oslavy 17.11.1989-připomíná mě to oslavy VŘSR - je to všude a je toho moc ,chybí jen básničky a mávátka.
paniinka: Taky jsem tento mail dostala. Tak kde je ta svoboda a demokracie?
1. Dopustit finanční oligarchii s diktátem bank, které odírají klienty formou lichvářských úroků zejména hypotéčních úvěrů, nízkými úroky vkladů a naopak zpoplatněním faktu, že jim klient svěřil své peníze pro jejich hospodaření.
2. Dále omezit státní suverenitu. Vyměnit diktát RVHP za dokonalejší diktát EU, jejíž úředníci rozhodují o našich syrečkách, guláši, vinohradech, počtech skotu i tvaru okurek.
3. Z Ústavy státu udělat účelový pamflet, neskutečným množstvím zpackaných a neprůhledných zákonů, vyhlášek a jejich novel docílit legislativní džungle. Dosáhnout situace, že občané nevěří, že se dovolají svého práva. Dopustit nevymáhání práva. Soudy, pokud nejsou zkorumpované, vedou desetitisíce sporů do ztracena. V této džungli trvale rozšiřovat přebujelou administrativu, větší než má např. daleko větší Francie. Tato administrativa se stala soběstačnou a samobobtnající, nezávislá na potřebách obyvatel. Permanentně hrát hru „Škatulata hýbejte se“, při které stále stejní lidé mění posty na různých ministerstvech, aniž by měli šanci alespoň pochopit problematiku resortu, který mají řídit. Jediným cílem občany zvolených vyvolených je udržet se co nejdéle ve funkcích a rychle zbohatnout.
4. Dopustit vyhazování milionů a spolufinancovat přihlouplé a lživé volební kampaně nepřehledného množství politických stran. Dopustit, aby politické pidistrany rozhodovaly o důležitých resortech ve státě cestou svých ministrů, tlupy poradců a „lobbistů“.
5. Vymítit pocit odpovědnosti a oddanosti občana ke své zemi. Zlikvidovat armádu pro obranu země a nahradit ji polopolicejními složkami. Z hnízda Varšavské smlouvy se rychle schovat pod křídla NATO, „bránit“ naši vlast v Afghánistánu a jiných pro ČR „důležitých“ zemích.
6. Zlikvidovat výkonné profesionální policejní složky a nahradit je z části zkorumpovanými lidmi, u kterých lze koupit téměř cokoliv, včetně svobody. Dopravní policii degradovat na výběrčí pokut, pořádkovou policii na asistenci při rvačkách cikánů, fotbalových fanoušků a jiných nátlakových skupin. Dosáhnout situace, kdy slušní lidé bydlí za zamřížovanými okny, balkony a trezorovými dveřmi panelových sídlišť, zatímco gauneři a zloději se okolo prohánějí v luxusních autech, za bíl&
Co stihly vládní garnitury za 20 let v ČR
20 let je jedna generace člověka. I pro naši novodobou historii je období 20 let rozhodující. Roky 1948 a 1968 jsou notoricky známé. Letos oslavíme (?) 20 let od „sametové“ revoluce. Stojí za to se ohlédnout, co naši vyvolení, mimo jiné, stihli:
1. Rozprodat většinu největších výrobních kapacit (pivovary, sklárny, textilky, strojírny, automobilky) do rukou převážně zahraničních „investorů“, kteří zpravidla po uplynutí daňových prázdnin výrobu zastavili jako nežádoucí konkurenci jejich zahraničních firem. Část národního majetku rozkrást. Teď jsou na řadě aerolinie.
2. Nenávratně zlikvidovat textilní průmysl zaplavením trhu asijským zbožím bez celních bariér, zlikvidovat světoznámý sklářský průmysl, zlaté ruce českých sklářů poslat na pracovní úřady, zlikvidovat tradiční výrobu obuvi, motocyklů, sirek a řadu dalších pro ČR tradičních oborů. Zbourat nebo nechat zchátrat továrny.
3. Nekoncepční, nesmyslnou zemědělskou politikou nechat zdecimovat, stáda skotu, pěstování ovoce, zeleniny a tradičních lukrativních plodin, jako chmel a cukrovka a nahradit je řepkou pro výrobu bionafty. Domácí produkty nahradit dovozem ze států, kde je výroba dotována. Tím zlikvidovat soběstačnost státu v zásobování obyvatel potravinami.
4. Důsledkem této do pekel vedoucí politiky (zčásti hloupé a zčásti promyšlené k vlastnímu prospěchu) vzít lidem práci, vytvořit více než půlmilionovou armádu nezaměstnaných, závislých jen na prázdné státní pokladně. Dopustit i ztráty na životech bezvýchodně nezaměstnaných včetně vražd ze zoufalství. Lidé, kteří nepracují a nevydělávají, nenakupují výrobky a vedou ke krachu další výrobce.
5. Zcela zvrátit morální hodnotovou stupnici člověka. Osobním příkladem politiků vytvořit obecné mínění, že práce je tou poslední možností, jak vydělat peníze. Vytvořit vrstvu zbohatlíků, kteří bez práce žijí lépe, než tvrdě pracující špičkoví odborníci.
6. Zadlužit stát na několik generací 1,24 biliony Kč gigantickými daňovými úniky a nesmyslnými výdaji. Dluh roste každou vteřinu o více než 6000.- Kč. Dopustit téměř bilionové zadlužení jednotlivých občanů lživými reklamami a nabídkami půjček. Dojit státní pokladnu předraženými státními zakázkami f
Tak dnes byl u nás výjimečně otevřený Prior a měl 20 % slevu. Vydala jsem se tedy na nákup nějakých vánočních dárků. Jenže jsem takhle neuvažovala sama a řada na košíky byla přesně hodinová. Tak jsme si ve frontě s úplně neznámými lidmi zavzpomínali, jak jsme stávali fronty tehdy a na všechno, hodně jsme se nasmáli a ta hoďka uběhla velmi rychle. Shodli jsme se, že v tomhle jsme tedy kupředu moc nepokročili, ale v něčem jiném zase ano. Každá doba má svoje.A my si musíme vybrat a dělat tak, aby byla zrovna tahle tou nejlepší,
To je právě ono,nedá se říct na 100%,že teď je to lepší,nebo že tehdy to bylo lepší....záleží na úhlu pohledu...na osobě pozorovatele,jak je na tom nejenom finančně...Nyní mám asi o padesát % méně času,něco je asi způsobeno stářím(čas mi plyne rychleji),ale většina času padne skutečně na práci(vydělávání peněz),kterých je zapotřebí neustále víc a víc...I teď pracuji,zatímco jiní se baví...(nebo vzpomínají...).
k vasi diskusi o tom jestli to bylo za komousu lepsi nebo ne - ja si myslim, ze to co se deje je HLAVNE o tom co se lidem taji... kdekoliv na svete, kdykoliv = v kazdem stoleti... furt to je o tom kdo si nahrabe nejvic - za kohokoliv (komunisti, kapitalisti, socialisti....) zalezi jen na kolik mame informaci a na kolik jim to dovolime a jestli nam oni dovoli do jejich HRABANI kecat... bohuzel MALOKDKTERY MALY CLOVICEK ma OPRAVDOVE informace, takze jim do toho ani kecat nemuze... je to taky o tom od koho nakupujeme a jestli nakupujeme na DLUH... jestli zijeme nad pomery (je svoboda, muzeme si poujcit) tak nas pak drzi v hrsti a bojime se... a drzime hubu
.JPG){kind=avatar}
Almega: Doba je hektická, ale přece se nemusíme podvolit tomuto tempu. V práci jistě ano, ale to, jak naložíme s volným časem, je jen na nás. Můžu cídit byt a vyvařovat, nebo můžu jít s kamarády na bowling nebo jet na hory. Každý podle svých priorit. Bylo fajn, že jsem v mládí měla čas na koníčky a kamarády, teď je ho mnohem méně, ale taky si ho uděláme.
