17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
talenka: Před 20 lety nebyla internetová diskuse, ale víc jsme se navštěvovali a povídali si. Asi jsem měla štěstí na kamarády, nikdy nikdo na nikoho nic neprásknul.
Každá doba má své. A jestli myslíš že dnes je ta správná svoboda, tak svobodně si můžeš dělat co chceš,ovšem když máš práci a pravidelný příjem. Asi se ti ještě nestalo, žes makala jak blbá a několik měsíců nedostala výplatu.Že tě propustili pro snižování stavu nebo že šéf potřebuje zaměstnat někoho z rodiny. Nebo nemůžeš do práce, protože nemáš auto a večerní spoj ti zrušili.
talenka: Před 20 lety nebyla internetová diskuse, ale víc jsme se navštěvovali a povídali si. Asi jsem měla štěstí na kamarády, nikdy nikdo na nikoho nic neprásknul.
Každá doba má své. A jestli myslíš že dnes je ta správná svoboda, tak svobodně si můžeš dělat co chceš,ovšem když máš práci a pravidelný příjem. Asi se ti ještě nestalo, žes makala jak blbá a několik měsíců nedostala výplatu.Že tě propustili pro snižování stavu nebo že šéf potřebuje zaměstnat někoho z rodiny. Nebo nemůžeš do práce, protože nemáš auto a večerní spoj ti zrušili.
Arna: A jak bys to nazvala, když ne demokracií a svobodou? Před 20 lety by půlku lidí v této diskusi pozavírali. Vlastně nepozavírali, protože by se naprostá většina připos.aně neodvážila nic napsat. I to, že můžeš volně nadávat na to, co se ti dnes nelíbí, JE svoboda a demokracie.
JarkaP: Napsalas to přesně jak bych to chtěla napsat. Vždyť my,co jsme v té době vyrůstali a vychovávali naše děti, musíme vypadat jako nějací chudinkové co nic neměli a na všechno stáli fronty. Ale bez banánů jsme se tehdy obešli, ale dnes bez práce ne. A na tu se na úřadech práce ty fronty stojí.
Školy taky tak špatné nebyly,vždyť z nich vzešli všichni ti odborníci co jsou ceněni doma i v zahraničí.
Někdo režimem trpěl,někdo žil klidně. Revoluce asi byla třeba, ale to co za 20 let nastalo, to bych demokracií a svobodou nenazývala.
.gif)
sharon: jéééžiš já píšu jak tatar 11:29
Bellana: nemlouvej se a už vůbec ne za to , že by byli mimo mísu......říkám , každý to vidíme jinak, já se kdysi chlubila fotkou Havla s podpisem a u jeho knihy Dopisy Olze jsem si i poplakala.....taky mimo mísu
Bellana: mně to nepřipadá až tak mimo mísu
.JPG){kind=avatar}
Omlouvám se za dlouhé příspěvky zcela mimo mísu
I když jsem občas znechucena stávající situací, jsem ráda, že už nejsme zavření v kleci. Nezlepší se to ani za padesát let. Máte dojem, že ve vyspělých demokraciích žijí andělé? Že tam není korupce, že se tam nekrade, nevraždí, že vlci nežerou ovce? Jen se tam nemohou vymlouvat na přežitky socialismu a k obraně jim nestačí označit za estébáka toho, kdo poukázal na jejich lumpárnu. Tam politik, kterému prokáží podvod, nespustí na svoji obranu kecy o tom, že kdo chce psa bít, hůl si najde, ale odstoupí.
Nedělala jsem si iluze před dvaceti lety, tak nejsem rozčarovaná. Jen bych byla raději, kdybych se tenkrát mýlila.
talenka: Tohle frflalům počítám pořád, ale je to marné. Moji bráchové remcají pořád. Ono je to pro ně těžké - tenkrát jako manuálně pracující měli o padesát procent víc, než já s VŠ, teď už nemají, zdraví mají v háji, hodně i svojí vinou, a práce u nás je jen pro mladé a silné. Jasně, že se jim to nelíbí, že nevolí nikoho a že by se vůbec nebránili návratu starých časů. A bojím se, že pokud jim a jim podobným, budou mladí a úspěšní říkat, že jsou pitomci a vyžírkové, tak je naženou k volbám a je otázka, jestli zvolí komunisty nebo nacisty. Jedno horší než druhé.
tak jako nebylo dříve všechno černé stejně tak není dnes všechno růžové a každý vidí věci ze své pozice.....a nemám ráda vidět to jen jako ...já,já,já, já mám, já znám, já umím, já můžu....a ostatní jsou mi luft !
jupii: 10:06...a není maminka němá ?......je mi tě líto !
JarkaP: 11:05....přesně, souhlas, 20let po revoluci je smutné to co se u nás děje......dobřes to napsala, a smutné je když někteří vidí jen sami sebe a nekoukají okolo, komanče jsem nikdy nevolila a volit nebudu, ale co děje dnes je hrůza......
jupii: Jsi demokratka českého typu jak vyšitá Že by pozůstatek výchovy k jedinému správnému názoru?
Napiš mi prosím, ve které straně, která má více než 3 procenta preferencí, jsou ti dokonalí politici. Jak to tak vidím, hlupáci a lumpové jsou napříč politickým spektrem. Jen pravicově zaměření je vidí na levici a levicově zaměření na pravici. Na vlastní stranu se totiž špatně kouká. Když něco provede oblíbenec, je to jen drobný nedostatek, totéž od neoblíbeného člověka je důkaz jeho zlotřilosti 
JarkaP: jupii je individualista
