17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: přesně 
Já nemám ráda, když se na něco dívá jem černobíle. Zrovna jsem se s malou dívala na nějaký pořad pro děti, kde asi mělo být vysvětleno, co to byl komunismus - příslušníci VB potírající mladé lidi, šediví lidé stojící ve frontách... To dítě aby mě litovalo, v čem jsem to vyrůstala, a já jsem se bála říct nahlas, že tak strašné to zase nebylo a že já z dětství žádné takové vzpomínky nemám. Bála jsem se , aby to malá neplácla někde ve škole a oni pak na ní nekoukali, jako že její máma obhajuje staré časy. Zrovna jako když si tu někdo posteskne na dnešní dobu a jiní se na něj slétnou jako supi, že by chtěl návrat totality. To tu nikdo přece neříká, ale určitě se ještě 20 let po revoluci máme od vyspělých zemí co učit.
Jupii plácá nesmysly...Doba,která vyzdvihuje jen určitou vrstvu-těch tzv.schopných,kteří si de facto nadělali majetky na úkor nás všech,a nemyslí na ty,kteří zkrátka nemají ty schopnosti se o sebe sami postarat(z nejrůznějších příčin-jsou nemocní,méně inteligentní,mají víc dětí,jsou chudí,bydlí v oblastech kde nemají možnost si více vydělat...)je opravdu hnusná,je to raný kapitalismus jako vyšitý.Jsem pro,aby člověk klidně platil poplatek u doktora,když na to MÁ,a nebo chodí k lékaři 1x za 7 let(jako já např.).Stát by měl spoustu peněz,kdyby se stále nerozdělovaly špatně a nevyhazovalo by se oknem,jako se stále děje-předražené dálnice,kdejaký státní úřad plýtvá penězi,protože je to stále tak nastavené-když neutratíš,co jsme ti dali,tak příští rok příspěvek snížíme!! a tak se před koncem roku utrácí a utrácí za naprosté blbosti(možná někdo z vás to také zná...).To je jen špička ledovce...Já sama se mám lépe,než za komunistů,pracuji více,ale netěší mne,že jiní živoří,nemají na to,aby žili jinak,než z ruky do huby,žádné úspory,na pojištění ani důchodové jim NEZBÝVÁ,i kdyby to taky chtěli si platit.....
denda04: moje matka má samozřejmě důchod a nikdy by takhle neskuhrala, a nefňukala.
Vy totiž slyšíte ma každého debila, který vám slíbí stovku navíc, že je neschopný, zkorumpovaný a propojený s kdekým, to vám už je jedno. hlavně že bude pastelkovné nebo 13. důchod. Stačí aby někdo vylepil plakát, s hesly "zdravotnictví zadarmo". "sociální jistoty" a už mu na to skáčete.
Já jsem v roce 1989 byla s dcerou na mateřské, tak jsem všechny události sledovala většinou v televizi, kde byly informace aspoň zkraje značně zkreslené. Pak jsem se několikrát účastnila mítinků u nás na náměstí, taky si ještě živě pamatuju ty mrazivé dny s trikolorou v klopě
Návrat komunismu bych nechtěla v žádném případě, ale i chápu, že pro někoho dnešní doba vážně jednoduchá není.
jupii: sociální sítě mají snad i vyspělé státy, na delší polemiku nemám čas ani náladu, ale nadávat někomu do pitomců za to, že řekne svůj názor, to je vážně úroveň
denda04: Taky nic ve zlém, ale číst umíš, ne?
Co říkáte raději? Výborně, sklenice je ještě z poloviny plná, nebo škoda, už je z poloviny vypitá? Stejně se lze dívat na životní úroveň důchodce po roce 1989. Důchodci se mají nyní výrazně lépe -měřeno příjmem (důchodem), a tím, co si za něj mohou pořídit. Za dvacet let (1988 až 2008) stoupl průměrný důchod 6,3násobně, ceny jen 4,9krát. Rozdíl je nárůst "materiální" životní úrovně, významně rostla i kvalita života - například ve formě kvalitnější zdravotní péče.
Že to tak část penzistů nevnímá, je způsobeno několika důvody. Prvních deset let žili v minusu - ceny rostly rychleji (ty regulované ještě výrazněji), navyšování důchodů na ně nestačilo. Vyšší inflace jim znehodnotila část úspor, které už neměli šanci doplnit.
Naopak důchodce nového tisíciletí je v daleko lepší situaci (mohl šetřit, chytil vyšší růst platů v 90. letech a vyšší valorizace). V polovině 90. let také klesl poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou čistou mzdou ze zhruba šedesáti na padesát procent. Tento průměr však mate - člověk s nízkou mzdou propadne v důchodu minimálně, člověk s nadprůměrným příjmem spadne v důchodu i na méně než pětinu. Dvě věci se za dvacet let nezměnily: penze jsou absurdně rovnostářské a dnešní třicátníci dostanou jen zlomek současných důchodů.
citace z odkazu talenka 9.59
.jpg)
jupii: jen se ptám tvoji rodiče, babička ,děda nemají důchody??? nepracovali poctivě na ně ??? neplatili DANĚ??? nic ve zlém ano
http://ekonomika.idnes.cz/deset-mytu-a-polopravd-o-zivote-v-socialistickem-ceskoslovensku-pyd-/ekonomika.asp?c=A091108_205138_ekonomika_mmb
sharom, to máte z toho, že pořád volíte sociální jistoty a pevné sítě pro každého. Rodinám , dětem, důchodcům, cikánům, na topení, na auto. Potom není na důležité věci.
Již ve škole nás učili, že každý -ismus by nahrazem dalším -izmen dle toho jak byla společnost vyspělá a technicky vyzrálá. Proto věřím, že ani kapitalizmem nic nekončí. To se asi zbohatlíkům líbit nebude, protože vždy pád do horšího a na holou je bolestný.
.gif)
Brituš: doba se snad nevrátí, ale líp taky nebude....
nevím kde kdo žijete a bydlíte, ale třeba na Jesenicku, Bruntálsku, Rýmařovsku,Šumpersku apod. kde byla třeba jen jedna fabrika , jeden podnik co zaměstmával spoustu lidí a manželských párů a zrušil se, rozkradl, vytuneloval prostě šel do kytek a ti lidi zůstali bez práce....a co teď , kde hledat ?.............kdo nic takovýho nepoznal a nezažil tak se mu to kecá.....
jupii: za to ty jsi demokrat jako hrom když nepřipustíš jiný názor.......
Teoretik: já když volala tehdy otci do nemocnice jaká je to nádhera na náměstí , jak všichni cinkáme klíči a zpíváme tak jeho slova nikdy nezapomenu, "holka stůj nohama na zemi, ještě jsi práci nehledala"....... a měl svatou pravdu !!!
Bohuna - ty jsi ale pitomá jak vrata do chlíva. Odstěhuj se do Číny nebo na Kubu, to jsou poslední pohrobci "sociálních jistot" a "každému podle jeho potřeb"
