17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Brituš: ahoj budíčku.....
Volal mi bráška z Prahy, nevím přesně den, díval se z okna a říkal, že akorát tam VB stříká hadicemi do lidí, asi studentů, v tom vycházely děti z divadla, začaly velmi křičet a plakat, jen řval do telefonu všechny možné nadávky....
Já byla s dcerou 18.u nás na náměstí, byli tam studenti z Prahy a velmi pěkně mluvili. V té době dcera studovala, byl tam provokatér a řekl, že my co jsme tam a podepisovali, tak budeme zavřeníi a děti půjdou do děckých domovů. Měla jsem strach, to je pravda, ale zůstaly jsme, další dny jsme tam byla celá rodina. Jen by mě zajímalo, co se stalo s těmi podpisy... věřím, že se ta doba nikdy nevrátí.
Teoretik,úplně souhlasím
Má babička mzase říkala. Děti nenadávejte. Jídla máme dost, práci si můžete vybírat a máte se dobře. Nepřejte se zažívat to co my jako mladí. Velkou nezaměstnanost a krizi. Ale toho se nedočkáte a já vám to přeji. Babičko, dočkali jsme se a teprv teď chápu, co jsi tím vším myslela.
Ještě dodám. Ač žádný hrdina, přesto jsem si nadával a nic se mi nestalo. Do ciziny jsem jezdil máně než ostatní, neměl jsem zájem. K čemu je mi dnes ta "demokracie" a možnost vyjíždět na západ, když na to nemám? Zaplatím činži, za léky , pak se někdy i najím a čekám na další důchod. I dnes říkám svým dětem..... Budou mít někdy důchody, když jim dnes snižují i sociální dávky na děti?
mě bylo 15, byla jsem v osmičce na základce, když byla sametovka a pamatuju si akorát ty ředitelský volna a jak jsme byli rádi, že se nemusíme učit. Taky co chceš v 15ti v tý době chápat po tom co do nás cpali den co den že? 
Taky že mamina začala po 7 letech znova kouřit :-( mimochodem moji rodiče se měli brát 21.8.1968 a museli to odložit, páč tátu povolali...taky "hezký datum". Dnešní dobu snad ani nechci komentovat, asi se ztotožňuju s názorem, že to bude jak má, až umřou všichni komunisti a i ty převlečený...pokud teda ty nekomunisti se to od nich nenaučí 
Na 17. listopad nikdy nezapomenu, ani ne tak na ten 1989,ale na ten 1958, protiže jsem se ráčila narodit.
IVUSKA 56: penzijko , stavebko, zivotni pojisteni, podilove fondy...staci to ? :-)
.jpg)
Já na něj raději nevzpomínám, protože bych si musela nafackovat 
Líbilo se mi,když Havel teď někdy někde říkal, že vypořádat se s tím,co na nás minulý režim naložil, to chce 3 generace (tak jako v Německu po fašismu). Až dospějí ti, co ani v mládí nebyli zatíženi tím strachem v rodině: Prosím tě, hlavně nikde neprokecni, že jsme říkali, že Rusáci jsou okupanti...
Jsem ráda, že moje děti se ve školce učí básničky o podzimu a ne Lenin vyhnal z Ruska cara/ Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři... Je hrozné uvědomit si,že se s tím brain washingem začínalo u těch dětí TAK brzo. A já to tehdy žrala, co taky jiného, že jo, byly mi čtyři...
Vidím ten binec okolo nás, ale nevyměnila bych to ani za nic. A to jsem se "tehdy" neměla zle. Neidealizuju si, co je teď, ale ani to, co bylo tehdy.
bohunka: 13:38 a to buď ještě ráda , že tu práci s tím frmolem máš
Já jsme byla na vejšce v Plzni, zrovna 17.11. jsem jela domů do Brna, bývalými spolužáky pak o víkendu na demonstraci na náměstí, které bylo obšancované policií a odkud se vlastně nedalo dostat, kdyby dostali nějaký rozkaz.
Zpátky jsem to brala přes demonstraci na Letné a pak ve škole celé dny a noci přepisovala na psacím stroji do té doby zakázané texty se 4 kopiem i přes kopírá. Babičky nám tam nosily buchty .
A rozhodně toho nelituju.
Na řeči že sice můžeme cestovat a nemáme na to jsem taky alergická. To spolu přece nijak nesouvisí, tam šlo o ti, že si někdo bez dovolení vzal právo rozhodovat za nás a držet nás v kleci, aby nás náhodou nenapadlo, že může existovat i něco jiného než socialistický ráj.
Pokud někdo cestovat opravdu chce, tak může, jen nebude přespávat v hotelu a musí si vybrat nějakou cenově dostupnou variantu. Je to jen otázka priorit.
Coby studenti jsme byli měsíc ve Skandinávii, a 2000 na osobu, nebo měsíc v Anglii za 6 liber, tj. tehdy asi 300Kč, taky to šlo a zážitků z toho máme víc než kdybychom jeli za drahý peníz s cestovkou, na to bychom tehdy opravdu neměli.
penzijko samozřejmě, nějak slepnu 
Majucha: Tý jo, tolik uvědomělých. Já v téhle branži dělám (penzujní, stavební) a to bys viděla, jak se lidi kroutí, spořit nebudou, na co a proč, je to zbytečné nebo na to nemají. Dokonce mi jeden klient (třicátník) řekl, že penzujko nechce, protože kdyby stát zjistil, že si spořil, tak by mu zkrátili důchod a on by tím byl poškozen.
IVUSKA 56: myslím, že většina mladých má důchodové. Aspoň v mém okolí ano. Stejně tak jako stavební a životní, kdyby se něco stalo, pokud už mají rodiny.
Papa lidi, jdu se socialisticky flákat 
.
tornado-lou, Stanik :Já nebyla jediný den na pracáku, platím docela velký odvody a na důchod si spořím. Kdo z mladých si spoří na důchod, když jsou tak uvědomělý? Z podpory toho moc nenaspoří.
