Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no nazdar
na stranu snachy: je to hloupá situace, v celku ji nezávidím, dárek bych nevyhazovala, uložila bych a časem bych pro něj vymyslela uplatnění.
na stranu tchýně: no asi tchýni moc nezajímá, v jakém stylu má její syn zařízený byt, ale i tak, mohla se s ním přece poradit, jestli by se něco takového jeho ženě líbilo.
Poradit? no asi bych se to snažila prvně vyžehlit s manželem, pak bych ho požádala, aby se mnou šel k jeho rodičům a tam si pěkně pokropit hlavu a omluvit se, třeba si i vyslechnout pokorně její proslov o netaktu a neúctě k ní, ale chtěla bych, aby manžel stál za mnou, je přece ženatý se mnou a ne s tchýní.
elen.ka: 14:00 já myslim, že to a...... myslela, jakože se máš ptát průběžně a tím zjistíš ten vkus, nebo se dívat co nosí na sobě, co čtou, co poslouchají, co mají doma a tak
a....: To jo, ale to je snad lepší dělat průběžně po celý rok a ne před Vánocema něco náhodně vybrat a až pak u stromku se dodatečně ptát, ne? A když už, tak jak píšu, je to vpořádku, pokud druhá strana ví, že očekáváš upřímnou odpověď a neurazíš se ani nezačneš citově vydírat, když místo "nelíbí" nepřijde milosrdná lež.
S tímhle mám velmi bohaté zkušenosti od svojí maminky, ta byla schopná nás tak zmanipulovat, že jsme nevěděly, čí jsme. To bylo vždycky "a líbí se ti tahle bunda?" - "moc ne" - "ale podívej se pořádně, vždyť je hezká" - "ne, není" - "taková pěkná barva a stojí tak málo..." a hučela tak dlouho, až jsem radši řekla "ale no tak jo", jen aby byl klid. Pak se bunda objevila pod stromečkem a po měsíci následovalo pěkné dusno "proč ji nenosíš, vždyť se ti líbila, sama sis ji vybrala, stála tolik peněz a ty ji vůbec neoceníš..."
Takže zjišťovat potřeby a vkus ano, ale ne se je snažit vmanipulovat do svých představ. Ona ta hranice je někdy velmi tenká...
a....: 13:59 to mě taky hned napadlo 
.gif)
Grainne 11:53: to je nádherný dárek od tatínka a trochu jsi mi připomněla mého tatínka. 
Jeli s mamkou do NDR a on mi tam sám vybral noční košili, která byla puntíkatá a s kraječkou, moc se mi nelíbila, protože byla tenká a my měli studenej barák. Schovala jsem si ji a po pár letech jsem v ní s láskou spala na svobodárce, kde bylo vedro jak 
. Nakonec jsem ji měla moc ráda, protože jsem si uvědomila, jak byl taťka nepraktický a nevím, co ho to napadlo kupovat mi noční košili
. Asi proto, že v tehdejší ČSSR se taková "krása" sehnat nedala a chtěl mi udělat radost
a....: super viď, když člověka chtějí vychovávat kolegové z práce, to už sme opravdu na divné planetě
Sofffie: 13:55 ale to má Radka smůlu, dečky nezdechnou
jelítko: Oni tě chtějí vychovávat, příště jim rovnou řekni, že si darované kytky nenecháváš, že putují přímou cestou dál, k mamince nebo ke kamarádkám. Pak se na to vykašlou.
.jpg)
Udělat radost anebo se netrefit ????Nejlepší je jít jen na kafe a pokec a nedávat a nepřijímat . Peníze dávat ???? Proč ??? Je to jen přesun z jedné kapsy do druhé a zpět... Radost můžu udělat v průběhu roku mockrát, když vidím, že se něco líbí apod ale povinně ??? NE . A mega dary ??? Na to mají jen určité skupiny a ty ať si to užívají......
a....: ja myslim ze je tisic dalsich zpusobu jak poznas sve blizni a co se jim libi, nez se ptat pod stromeckem. Je to trochu i o tom ze dary pod stromeckem jsou od lidi co se ani moc neznaji, ani moc nemusi.. proc to hrotit.... meli na to cely rok a jeden den to nezachrani.
a....: 13:54 přesně takhle postupujeme u nás v rodině a nevhodné dárky prakticky zmizely
jelítko: mně tohle udělala kamarádka v říjnu s fialkou - no už to má holka fialová taky za sebou, zbyl mi pěknej květináč
Linda: Musíš jí podarovat něco podobného, na přihraničních parkovištích se u nás prodává kvantum podobného kýče různých velikostí, takže jí musíš trumfnout: když ty mě třiceticentimetrovýho trpaslíka, já tobě metrovýho a jelena ještě k tomu.
Linda: to sem přesně udělala. neboj. kdyby to nevěděli, tak ani nemrknu, vezmu jí a odvezu třeba mámě, ta kdytky miluje. ale když jim to stokrát člověk řekne, tak si pak připadá jak nesvéprávnej blb
Sofffie: 
no já sem jí nechala na stole jedný kolegyni co má rada kytky a stejně chudák zdechla
