Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Lubar: to mi něco připomíná a živě, kluci si sebou přitáhli i spací plyšáky, naštestí docela malé a jen každý jednoho, oba chtěli ke mně a tatínek spal málem na zemi

Něco podobného řeší naši známí. Jejich 3 letá dcerka taky spává u nich v posteli. Budu přesnější - dcera s mámou spí v ložnici a táta na vyhnálkově v pokojíčku. Malá má svoje povlečení (ano táta spí v daném povlečení s barbie atd.), krásný pokojík, ale nespí v něm. Táta by se už taky rád vrátil zpět k ženě. Zatím se to nepovedlo, bohužel.

chytrájakrádio: Tak otěhotnět se dá nejen v ložnici v posteli, ale třeba i v obýváku na gauči, v kuchyni na stole, ve vaně....

Souhlasím s medvědem, že jste si nemohli vybrat horší dobu, než dobu těsně před porodem...
teď už bych snad na vašem místě počkala na to, až miminu bude schopné přestěhování a odstěhovala bych oba dva "vetřelce" najednou...

Jinak musím říct, že s náma Max nespal jako mimino vůbec, jako batole jen semo tamo, když byl marod nebo když jeden z nás nebyl přes noc doma... ale po narození mladšího syna (Maxovi byly tři roky a chlup) nastalo každodenní noční stěhování Maxe k nám...mysleli jsme si, že to přestane, až Seba odstěhujeme k Maxovi do pokojíčku, tak ne, nepřestalo, Max je schopný se stěhovat tam a zpátky i několikrát za noc... a přiznám se, že krom důsledného odvádění zpátky prostě nemám žádný kloudný nápad, jak to vyřešit...
Dnešní noc byla obzvlášť výživná, mladší Seb měl v noci horečku a byl rozhozenej, tak toho jsme si vzali k sobě kvůli nemoci, a Max přišel za náma, že je mu tam smutno... ve čtyřech na posteli o šířce 160 cm je to fakt hustý

Jak můžete vědět, že z toho nebude mít trauma? Já si moc dobře vzpomínám na to, jak jsem jako tříletá dostala v novém bytě vlastní pokojíček a jak jsem se tam sama bála. Moji mladší sourozenci toho pak byli ušetřeni, protože jsme měli pokoj společný. Než jsme se přestěhovali, bydleli jsme s rodiči v jedné místnosti a nebyla jsem v tom věku na samostatné spaní připravená. Manžel má z tohoto věku ty samé vzpomínky. Proto jsme děti z ložnice nevyhazovali, jen jsme jim přistavěli vlastní postýlku a do 6 let s námi sdíleli spaní. Syn se pak přesunul sám do nového pokojíčku, už byl velký a chtěl to, a dcera se na to chystá do léta. A pro šťouralky - sex nás baví přes den, ne v noci, kdy rádi spíme nebo si čteme. Jak psala Kareta - není přece jen ložnice

a jak jsi prosím tě otěhotněla? to na vás koukala? jinak myslím, že je jen obyčejně a prachsprostě rozmazlená. holt musíte být trochu důraznější, jinak vám přeroste přes hlavu.

jasně že malá řve, když jí to vždycky projde..... musíte důsledně trvat na svým, že zůstane ve svým pokoji, ve své posteli, jo a fígl.... zamykat se v ložnici, aby se tam nedostala

abadon: vy to děláte jen v posteli?

Mně by spíš zajímalo, jak se vám podařilo zadělat na to další dítě, když s vámi malá každou noc spí

Tohle jsem neznala......nikdy děti nespali s náma v posteli, dokonce ani vnoučata u svých rodičů......já bych ani nemohla, od mládí spím v děsivých polohách jako je noha málem za krkem....měla bych obavy, že děcku ublížím

Johanka74: máš pravdu!

Já myslím, že jí tauma nezpůsobíte.
My jsme neměli kupodivu problém s přesunem (ve dvou letech jsmew dceři darovali vlastní pokoj i s postelí a byla z toho nadšená), ale s tím, aby vzala na vědomí, že večer se půjde do postele a už se tam zůstane.
Zhruba v roce a půl, když se naučila chodit a taky vstát z postele a odejít.
Pár dní jsme ji tam cpali opravdu násilím a vzala to na vědomí poměrně rychle.
Takže bych řekla, že jde o to, aby dítko vzalo na vědomí, že to tak bzde a bude a ona s tím nic nenadělá. A opravdu si myslím, že nejde o stresující záležirost.

Nezpůsobit trauma? Šmánkote, tak si choďte lehnout do její postýlky při uspávání - už má velkou ne? Tak se dá přečíst pohádka tak. Mnohem větší "trauma" bude mít až se narodí sourozenec, už si musí zvykat, že není středobod světa. Technická : jak jste udělali druhé dítko ? Ne,nic ve zlým, jý byla krutá matka,která chtěla mít v noci klid a tohle neznám,jen od ségry, která si k sobě nejdřív nastěhovala jednoho syna,pak druhého, a švagr chudák měl na deset let po hehe páč na něj zbyl dětskej pokojíček..Já to prostě nechápu Ve chvíli kdy člověk dokojí by se měl stát ve své posteli opět milenkou nikoliv Matkou nebo ne? Jo dcera taky byla kolem půl roku nemocná,hodně, dusila se, tak měla postýlku u mé postele nebo jsem spala u ní na matračce, abych byla k dispozici.

My jsme před pár měsíci řešili přesně to samé...tedy jen s tím rozdílem, že synovi bylo v době přesunu pět. Také jsem byla těhotná a také si říkala, že jsme to měli řešit dřív.

U nás tedy synek v naší posteli neusíná, v pohodě usne ve své a v noci se přesune k nám, někdy ani nevím kdy se nám to dé postele vetřel.
Já proti spaní s dítětem nic nemám, teď když máme miminko, tak spí s námi v posteli a ještě chvíli bude a kdyby syn nebyl tak agresivní spáč co kolem sebe furt kope a kdybychom měli větší postel, tak ho tam spát necháme dál...jenže z praktických důvodů jsme museli začít řešit kam a jak se synem, fakt se tam čtyři nevyspíme.
Vyřešili jsme to tak, že jsme mu dali na zem k nám do ložnice matraci a vysvětili mu, že jestli chce spát s námi, musí na zemi, do postele se nevejde. Pak jsme ještě slíbili, že za každou noc kdy vydrží sám ve své posteli celou noc dostane hvězdičku a za pět hvězdiček dostane vláček co už dlouho chtěl...takže měl motivaci spát v posteli. A také může k nám do postele vlézt k ránu se pomazlit než vstaneme. Takhle to máme zařízené už pár měsíců ke spokojenosti všech stran - syn je rád, že může být s námi v ložnici (i když na zemi), k ránu si vleze k nám a mazlíme se a my se vyspíme. A dokonce už se několikrát stalo, že zůstal ve své posteli....museli jsme koupit vláček

no řešit tohle v době těsně před porodem mladšího sourozence, mi nepřijde příliš dobrý nápad. To jste měli řešit už dávno... Asi bych zkusila to, co navrhuje modroočka - nemůžete jí vyšoupnout z rodného hnízda kvůli novému mláděti - ale ve své posteli v jedné místnosti se zbytekm rodiny by to mohlo fungovat... třeba jí bude miminko budit a sama bude chtít mít klid ... a když ne, tak bych jí decentně vyšoupla pár měsíců po narození prcka...