Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vždycky, když začínaly prázdniny, byla jsem jako dítě úplně ohromená těmi nekonečnými dvěma měsíci volna. Měla jsem pocit, že to je něco jako „nekonečno“. Na konci srpna jsem ale byla vržena do kruté reality a pochopila jsem zákonitosti běhu času a také to, že nic netrvá věčně. Měla jsem štěstí, že prázdninových radovánek jsem si mohla užívat až do úplného konce a nikdo mě nikdy nenutil, abych ty poslední sladké dny trávila opakováním nebo biflováním.

Všichni mí spolužáci takové štěstí neměli. Dokonce jsme měli ve třídě jednoho, jehož ambiciózní rodiče z něj patrně plánovali vychovat budoucího nositele Nobelovy ceny. Ačkoli patřil k premiantům třídy, měl i v době dvou letních prázdninových měsíců rozplánováno, který den a jak dlouho se bude učit. Přesný rozvrh, který musel dodržovat, zahrnoval nejen průběžné opakování, ale také studium tzv. v předstihu. Učebnice, které jsme na konci roku vyfasovali a které během července a srpna dlely zahrabány hluboko v útrobách dětských pokojů, v jeho případě nezahálely. Učil se dopředu, prý aby byl na následující náročnější školní rok dobře připraven.

Jiné děti sice byly ušetřeny tohoto zrůdného celoprázdninového šprtání, pouze v posledním týdnu se jim rodiče snažili trochu přitáhnout otěže a trvali na každodenním, alespoň krátkém samostudiu.

„Pamatuji si, jak jsem to nesnášela,“ vzpomíná Petra. “Zatímco jiné děti se ještě proháněly venku a chodily na koupaliště, já musela plnit úkoly, počítat, opakovat si gramatiku a pak to rodičům předkládat ke kontrole. Nevadil mi začátek školního roku, ale ten ukradený poslední prázdninový týden jsem nesla vždycky velmi těžce.“   

Inu, rodiče jsou různí. A možná, že některé děti se alespoň trochu učit potřebují. Většinou to ovšem bývá tak, že jsou do učení nuceny ty, které se zvládnutím probírané látky nemívají problémy.

Zeptala jsem se naší čtenářky Lenky, která učí na druhém stupni základní školy, jaký je její názor:

"Nejsem zastánce nuceného opakování o prázdninách typu: "Teď si tady sedneš a dokud to nespočítáš, ani se nehneš!" I děti mají právo na odpočinek. Pokud rodiče cítí, že dítěti opakování prospěje, měli by je zařadit, ale hravou formou.
Trocha procvičování neuškodí malým školáčkům, aby nedopadli jako můj manžel, který o prázdninách mezi první a druhou třídou zapomněl číst.
Na druhém stupni se na opakování o prázdninách nespoléhám. Osnovy na to pamatují a v podstatě celé září děti opakují učivo z minulého roku.
Na co by ale podle mého rodiče malých i velkých školáků dbát měli, je postupné obnovování režimu na konci prázdnin. Pokud dítě přiletí 31. srpna od moře a 1. září nastupuje do školy, musí to být obrovský šok. Takže trochu aklimatizace na "školní režim" vstávání, usínání apod. neuškodí. Stejně jako neuškodí projít cestu ke škole a znovu upozornit na všechna rizika, která na ní děti mohou potkat."

Jaký je váš názor? Učili jste se o prázdninách? Nutíte vaše děti, aby trávily během letních mesíců nějaký čas i studiem?