Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S manželem se známe sedmý rok a před pár dny jsme oslavili první výročí svatby. Teda oslavili – znáte to – jak mají chlapi „rádi“ nějaká výročí. Přesto jsem čekala aspoň nějaký náznak, připomínku, komentář… Nic. Druhý den hodil manžel na stůl Tofifee a něco zamumlal pod fousy. Prý že dárek k výročí svatby.

Pořádný „dáreček“ jsem dostala až o pár dní později. Moje několika měsíční tušení se potvrdilo – manžel mi sdělil, že má přítelkyni, druhým dechem dodal, že se znají už rok, že ji má rád a teď neví, co má dělat. Protože ona si ho chce nastěhovat domů. Byla to pro mě studená sprcha. Mě má prý taky rád a rozhoduje se, s kým by radši žil…

Co teď? Jak se zachovat? Brečet, hysterčit? Nebo se v klidu domluvit? Celkem v klidu jsem dala manželovi ultimátum – buď já, nebo ona – a že na to má 24 hodin. Celou noc jsem pak nespala, brečela jako želva, přemýšlela, jak to se třemi dětmi zvládnu. Ano, děti jsem nezmínila – dvě dcery mám z předchozího manželství a dvouletého syna máme spolu.

Po dvou dnech mi manžel jen tak mezi řečí řekl, že chce zůstat s námi. Jí oznámil konec vztahu. Protože byl pořád v práci, hodně jsme si smskovali, jiná komunikace nebyla možná. Dohodli jsme se, že uděláme tlustou čáru a začneme znovu. Samozřejmě jsem byla šťastná a očekávala – no, právě že jsem očekávala něco, co se vůbec nestalo.

Žádné vyjádření citů ke mně, žádná omluva nebo aspoň vysvětlení, žádné láskyplné milování, žádná pokora, úcta. Nezeptal se mě, jestli ho vůbec chci zpátky, jestli mu odpustím. Chladný není, ale přijde mi, jako bych ta nevěrnice byla já a on mě „trestá“. Ta „tlustá čára“ se zjevně udělala jen a jen za jeho chybou a dál mám asi dělat jakoby nic.

Věřte, že mi to nejde – zapomenout. Svoji – doufám, že bývalou – přítelkyni vídá obden v práci, jsou kolegové. O to je to horší. Hodně to bolí.

Začala jsem chodit do manželské poradny, manžel odmítá „plácat nesmysly“ u nějaké psycholožky, takže zatím jsem na to sama. Jestli bude odborná pomoc k něčemu, to je velká otázka.

Máte podobnou zkušenost?