Starám se o cizí dítě a nikdo to neocení
Jsem vdaná, z prvního manželství mám šestiletou dceru, z nynějšího druhou holčičku, které jsou dva měsíce. V péči máme také dvanáctiletého syna z mužova prvního manželství. A právě v tom je ten háček. Začíná mi to přerůstat přes hlavu.
Manžel je od rána do večera v práci, největší díl péče o děti tudíž leží na mně. Připadám si zneužívaná. Zatímco jeho bývalá si pro kluka přijede každý druhý víkend odpočatá a spokojená, já se od rána do večera nezastavím. Starám se o své dcery a k tomu zcela plně i o Dana. Ve školním roce má hodně odpoledních aktivit, na které je potřeba ho vozit a zase vyzvedávat. Je to pro mě vzhledem k nedávnému těhotenství a teď miminku čím dál náročnější. Neumím si představit, jak to bude vypadat, až začne škola. Manžel se z práce uvolňovat nemůže, to je jasné.
Chtěla jsem, aby se na péči o Dana začala víc podílet i jeho vlastní matka, ale nepochodila jsem. Prý na to také nemá čas, má pracovní dobu od 9 do 18 hodin a na kroužky ho vozit nemůže. Teď navíc Dan onemocněl, dostal angínu, což je velmi nepříjemné, protože máme doma dvouměsíční dítě. Chtěla jsem, aby šel marodit k matce, ale ta to odmítla, prý je zrovna někde na dovolené a nemíní ji přerušit.
Tak tu jsem zavřená s třemi dětmi, z toho jedním nemocným, starám se o něj, chodím s ním k doktorovi, i když skřípu zuby, protože s sebou musím vždycky vodit i mladší dcerky.
Nemám z toho všeho dobrý pocit. Vlastně se starám o dítě, o které by se měli starat jeho rodiče, jenže oni nemají čas. Když jsem si postěžovala manželovi, vůbec to nechápal. Žijeme prý jako úplně normální rodina. Jistě, z jeho hlediska ano, já to však vidím trochu jinak. Připadám si jako služka, která nemá žádná práva, jenom samé povinnosti.
Vím, že jsem si to způsobila sama. Když jsem manžela poznala, věděla jsem, že má dítě ve své péči. Jen jsem si neuměla představit, co všechno to pro mě bude obnášet a do důsledků znamenat.
22.8.2007 Rubrika: | Komentářů 333 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Starám se o cizí dítě a nikdo to neocení
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Stanik: 
já věděla, že se trefím
to je ale diskuze :-)
Ona Jindřiška určitě věděla, do čeho jde, viz vyvdané dítě - ale upřímně, komu z nás se nestalo, že si myslel, že něco bude tak, a on pak život ukázal, že to není až taková sranda?
A opravdu si myslím, že ona je unavená z nedávného porodu a péče o malé dítě, a když jí manžel nedá nijak najevo, že si její péče váží (pochvala, poděkování, pomoc), tak to ubíjí.
A to, že chtěla dát dítě k vlastní matce, no a co, on opravdu je rozdíl ve vlastním a nevlastním dítěti - to nevlastní může jít marodit k vlastní mámě , přece když budu mít nemocný dítě s infekční chorobou, nebudu riskovat, že mi onemocní mimino, když mám možnost to nemocný nechat marodit jinde, když ne, tak to je pak jiná.
Meryl: to nesnasim .. proto cvicit nebudu.... nicmene Tva antikoncepscni rec se povedla 
Stanik: tak to je fakt smutný, že pořízení dětí bereš jako něco, co bylo tvoje rozhodnutí a po celou dobu jejich výchovy nemáš právo říct: sakra, tohle mě fakt pěkně s...e 
to by ses jako ta případná matka zhroutila asi dřív, než by ti stihla naběhnout ta laktační psychóza, protože naštvat se je přece přirozený. a pokud to v sobě budeš dusit, tak hodně štěstí, papiňáku :) spíš myslím, že to budeš vylejvat na někom/něčem jiným a to bych odsoudila zase já
Ota: no uz to asi netihnes, musim se pesem a kompu uz mam dnes tak akorat :-)
takl se tu vsichni mejte :-)
chytrájakrádio: jeste posledni... jinak ja macecha ...proc ne :-) ja se za to , ze postradam matersky pud nestydim
Stanik: ježíííš
Tak kvůli tomu, že se dva měsíce po porodu cítí být v téhle situaci unavená soudíš, že už dvě děti na ní byly moc a neměla si to třetí pořizovat?
Hele, zkus na měsíc nasadit takový zkušební spánkový režim: 22:00 zalehnout, v půl jednáctý vstát, přebalit panenku a chovat...tak dvacet minut. Pak zalehnout... nařídit budíka za hodinu a půl..vstát, "nakrmit" panenku...opět dvacet minut. Zalehnout..po půl hodině vstát, chovat, utěšovat, to víš, prdíky jsou prdíky... za 40 minut zalehnout..za dvě hodiny "nakrmit", přebalit...opět tak půl hoďky...lehnout...za půl hodiny vstát, dát dudlíka... A takhle až do rána cca do šesti, kdy vstaneš již definitivně a nastane ti denní kolotoč. Dělej to tak měsíc, bez jediného dne, kdy vysadíš. A pak mi řekni, jak se cítíš.Garantuju ti, že tvé vnímání světa se ti zúží na jendo jediné - alespoň jednu jedinou noc se vyspat v kuse třeba pět, šest hodin.
.jpg)
Stanik: dneska jedu na rekord
chytrájakrádio: ne, tak to nemyslim a nesnaz se to prekrucovat... pokud se brinknu do hlavy a pujdu do chlap s detma.. pak mi to patri a nemam narok si stezovat...
pokud mi to vadi.. vzdycky mam volbu odejit... toz asi tak
Ota: teda je to odporne... ale opet si vystihl situaci
Meryl: jo život je chemie ...... spíš nekdy teda alchymie ... 
Stanik: to, že si nechceš pořídit dítě a tím pádem se vyhneš takovýmhle prudám znamená, že můžeš soudit někoho, kdo v tý situaci je, jo?
Meryl: to je přece noční můra představ obou stran .....
maminka si myslí, že tatínek deset vteřin po vstupu do domácnosti převezme všechny starosti a vyřeší, vyčiní nebo pochválí všechny členy rodiny podle toho co mu maminka a děti za těch 10 vteřin řeknou ..... a když to neučiní tak se na tatínka "oprávně " nakrkne
a tatínek si myslí, že maminka si to celý den doma náramně užila a že on měl v práci tolik .... a práce a šéf atd ... a chce 20-30 minut klidu a když mu to maminka nezařídí tak se nakrkne
a tak končí půlka manželství ....
Meryl: mam pocit, ze ji ale nikdo pistoli u hlavy nedrzel , ne? aby si poridila dalsi, kdyz dve na ni byly uz tak prilis? copak nektera z Vas opravdu veri, tze chlapa predela k obrazu svemu? ale no tak....
chytrájakrádio: to nebylo k jindriscce ,ale k jerabince, co se kategoricnosti tyce.. ze spratci byvaleho by mi teda zahul nedavali....
a hlavne... ja bych si zadny dite neporidila.. to je ten rozdil.. proto si muzu dovolit byt kategoricka , vis? takze dilamata s miminem me uspesne minou
Ota: ona Staník ale myslela spíš jako "řečnicky".I když ty hormony po porodu s mnoha ženami zamávají dost znatelně a některé to trvá dýl, než se to srovná. Ale to není laktační psychóza, to je něco jiného. Každopádně má ta žena nárok být přecitlivělá. To je prostě chemie.
