Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Nika1: já velmi tolerantně chápu ty, které večeře nevaří....a zaručeně to sem přijdu zkontrolovat
Ne, vážně mi vadí to pokrytectví. Večeře se dá řešit na 1 000 různých způsobů.
a....
PEGG: v létě taky preferuju saláty a není s tím problém a taky občas vyhlásím "lovecký den" - co si kdo v lednici uloví, to má Nejčastěji o víkendu, to mjí lovco dost času a klidně jim přenechám prostor v kuchyni.
Tady se to bere buď a nebo.................buď vaříš a jsi slípka a hospodyňka, nebo nevaříš a jsi velmi "IN".
Když už jsme u toho, všimni se, že ženské servery, obzvláště ty plné emancipovaných řečí o bídných, teplou večeři vyžadujících mužů a nevařících žen, se v době mezi 15ctou a 17ctou hodinou totálně vylidní.
To se tak nějak spousta těch bídných mužů vrací z práce - že by se v tu dobu všechny okázale a oduševněle válely s knihou na pohovce, demonstrujíc emancipaci?
Já myslím, že ne, že poté, co zblbly pár nevinným ženským duším hlavu o bídnosti mužů, ukázněně vaří ty večeře.
Já vážně nemám čas, ani náladu si hrát na emancipaci a klidně se přiznávám - pardon, milé dámy, musím upéct buchtu - kokosovou, můžu dodat recept, uvařit bramboračku a smažit vdolky.
vsadím boty, že zítra tu vyjde článek s vyjádřením Mirkovy maminky, jak to celé doopravdy je
Graine, dorotamáchalová: To je vaše věc, že vaříte teplé večeře. ALE laskavě neodsuzujte ty, kdo je nevaří. Nechtějte to po svých (budoucích) snachách atd. Typickým příkladem byla totiž tady ta Zuzka, kterou jste nazývali , protože denně neuklízí a nevaří teplé večeře. Kde berete tu drzost, hodnotit ostatní, co ty vaše večeře nevaří. Nebyl tu problém, jestli vařit nebo nevařit, ale že jste se navážely do někoho, kdo nevařil.
Markýza: do diskuze snad nezapojuje nikdo (ač kolikrát mě to mrzí). Alte jinak díky, to by mě nenapadlo. Já jsem taková naivní dušička a všechno co kde čtu mi přijde pravdivý... no o tom to asi je napsat něco tak, aby ostatní tomu věřili
Riki - 13.9.2010 13:57 - tys na to kápla. Houby Zuza a Mirek,ale redakce.
Grainne: Tak to já mám opravdu velmi nízkou potřebu sdílení a sdílení jídla ( ještě k tomu jako každovečerní rituá) by mi bylo na obtíž. Jen na okraj- často mi právě v rodinách přijde, že se to sdílení smrskne jen na ten společný stůl, když se dojí, sdílení se vytrácí.
Jinak tu tvoji poznámku o emancipaci( už se opakuješ) považuju zcela mimo mísu.
Renee: nesnaž se mně dostat.
Koho by to bavilo - stát u plotny, když druhý si hodí nožky na stůl a válí si je v tom vzorném pořádku.
To by mně taky nebavilo a taky bych to nedělala.
Petruša: ber to tak, že když se nepodepíše nickem a nezapojí se do diskuze, je to počin redakce na zvýšení "čtenosti" magazínu.
Ale i tak za to děkuji, protože jsem se aspoň bezva odreagovala při nudné nutné práci. A rýpaní tady do diskutujících mi pomohlo nebýt kousavá jinde a na jiné
Grainne - 13.9.2010 12:37 - já ráda vařím, když začne být chladno, v létě raději preferuji ten chleba. Vlastně když se na tím tak zamyslím,tak já vařím ráda, zvláště když vidím pozitivní odezvu. Nevařím denně, ale taky to nikdo nevyžaduje, prostě když oznámím,že dnes je k večeři "Kdo si co najde",tak to všichni vezmou jako fakt a nikdo neremcá a každý se postará o sebe.
Bellana: mluvíš mi z duše
Grainne: Napsala jsi, že vaření večeře podle tebe není újma. Takže vlastně Mirka nechápeš, je to tak? Jemu totiž to vaření večeří asi vadí.
taky souhlasím s druhým odstvcem Kassy a musm přiznat že jsem začala přemýšlet o tom jestli ty články jsou reálný nebo opravdu na "popíchnutí" diskutujících
Těch dosavadních 230 příspěvků jsem nečetla, a ani se tím už nebudu unavovat, jen si dovolím předpokládat, že ke stejnému názoru tu už někdo dříve dospěl, takže tímto se k němu případně připojuji.