Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
.jpg)
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
.jpg)
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
a....: tak tohle máme úplně jinak. Nějaké "volnější vztahy" nemám potřebu pěstovat jako vztahy, to bych si fakt domů nikoho nestěhovala, když svoboda, tak se vším všudy, spolubydlícího nepotřebuju, potřebuju sdílet.
Když se sejdou dva, kteří tu potřebu nemají, je to o něčem jiném, ale to je přesně to, co pro sebe nechci. Čirá náhoda, že to tak máme oba, ale s jiným typem muže bych se nezdržovala.
Nejde mi o to, že stojím u plotny, ale o to, že spolu sdílíme to dobré jídlo. To jde taky a bez pocitu provinění, že jsem se provinila proti společenskému úzu emancipace - je mi vcelku ukradená.
Hezký! Ten z redakce, co dostal nápad trochu to tu oživit tím, že proti sobě postaví dva různé pohledy na kontroverzní témata, by měl dostat mimořádnou odměnu, neb, jak vidno, zabralo to. 
Chválím, a taky za to, jak promyšleně tam nacpal hned několik věcí, na které zde v diskuzích spolehlivě zaznívají protichůdné názory. Je vidět, že redakce čte diskuze, dělá si poznámky, a umí toho využít. 
Bellana: 13.24: wow.. prijemne prekvapko.. naprosto souhlasim
Bellana: "se zlou by se potázal"......nedramatizuj, předpokládám, že tě nikdo nenutí jíst teplou večeři pod pohrůžkou namířené zbraně, za to ta teplá večeře vážně nestojí.
Je fakt, že mě to problém nečiní, protože se večer naopak nadlábnu s radostí, ale různé dramatizace okolo nejsou třeba - já taky nevařím koprovku, protože tu nejsem schopná ani ochutnat.
Kassy: s tím druhým odstavcem souhlasím beze zbytku.
K prvnímu nemám co dodat, to je vaše volba.
dorotamachalova: ale já přece nepsala, že by byl někdo, natož jeřabinka nebo ty, kráva 
Tak jsem opravdu zvědavá, kdo bude mít více příspěvků - "Mirek", nebo "Zuza"? 
No, i dnes se to tu rozjelo opravdu hezky...
.JPG){kind=avatar}
Ono tu nejde jen o tu teplou večeři, ale i o ten nepořádek, co se mu nezamlouvá. My doma pořádek nemáme. Když vytáhnu šití, tak ho neuklízím, dokud nemám hotovo. Když vytáhnu korálky, drátky a kamínky, tak je mám roztahané přes celý stůl. Kam asi tak s tím mám jít? Obývací pokoj je od toho, že ho obýváme a k mému obývání patří i tyto činnosti. Přijímací salón nevedeme, možná až vyhrajeme těch 50 miliónů, tak vyčleníme jednu zbytečnou místnost určenou pouze pro návštěvy. Do té doby v našem obytném prostoru jsou moje krámy a manželovy krámy a bývaly tam hračky našich dětí a taky tam jsou naše knihy a naše časopisy, protože žijeme spolu a nezavíráme se do svých separé. Urovnávání třásniček je možná bohulibá činnost, ale my jsme agnostici. Ale pro takového Mirka by moje koníčky byly problém, protože správná žena v naklizeném pokoji kmitá kolem spokojeného mužíčka, který ji laskavě upozorňuje na její chyby. Tůůůdle.
Kassy: On je u nás takový zažitý model, že žena vlastně nemá žádná hobby a jejím jediným hobby je domácnost. Zcela v tom zaniká, že spousta žen, kdyby neměly své povinnosti doma, by si taky ráda po práci někam zašla, ale z časových důvodů, aby ta domácnost nestrádala, to nedělá. Kdyby si ženské víceméně dobrovolně všechny ty domácí práce nevzaly na sebe jako povinnost, tak by možná chodily domů déle než chlap ( byly by mnohem veselejší
).Takhle by se ovšem v nich nahromadil pocit provinění, že neudělaly něco, co je jejich povinnost.
Grainne: Pro mě tedy JE újma vařit teplou večeři pro dva, když já teplé jídlo téměř nejím a teplou večeři už vůbec ne. Se zlou by se potázal ten, kdo by mě nutil jíst teplou večeři, zvlášť když by to bylo maso s omáčkou a knedlíkem. Takže pokud já nechci teplé jídlo, pak nemám důvod k tomu, abych ho dělala jen proto, že to můj partner a jeho matka považují za moji povinnost.
Grainne: Nepřesná formulace-teplá večeře coby DŮKAZ LÁSKY, to je to, oč tu běží.
Jak už bylo řečeno, pokud jde o důkazy lásky, měly by se dávat recipročně, takže třeba když slečna má ráda operu a chce na ní chodit s partnerem, je opravdu nutné, aby jí on dal tento důkaz lásky otravoval se tam s ní, přestože operu nesnáší?
Nebo se raději na ty důkazy lásky vykašleme a budem na sobě více nezávislí, ať už v potřebách žaludku, tak kulturního vyžití?
Grainne: Pro Mirka to újma je, přečti si páteční článek. Jemu se z toho ježí vlasy na hlavě, že by měl vařit pro oba. Takže to napiš jemu, že nechápeš, co je to za děsnou újmu 
Grainne: Podle tohoto modelu bych u nás u plotny neustále stála já, neb zatímco já musím být v práci na osmou a na oběd mám půl hodiny, miláček v osm kolikrát ještě chrní a na obědě stráví klidne hodinku i víc. Má volnou pracovní dobu, nicméně svoje si udělat musí, takže to pak dopadá tak, že já jsem doma po páté a on v sedm v osm. Ten dvouhodinový rozdíl ovšem nevzniká tím, že by o tolik déle pracoval, ale že si "volno" které za den má (tím myslím čas nestrávený placenou prací) rozdělí během dne jinak než já. On tedy ty v úhrnu dvě hodiny stráví ranním spánkem a jídlem a vykecáváním s kolegy v restauraci, a já bych je měla strávit vařením a šůrováním, protože "na to mám čas"? To ti přijde fér? Nebo jak chceš určit, kdo na to má čas?
Ten spor ve článku mi nicméně taky přijde jako žabomyší válka. Oba pěkně zapikovaní na svých pozicích a žádný neustoupí o píď. To je důvod, proč jde vztah do kopru, ne teplé večeře a papírky od sušenek. Ale to, že nejsou ani jeden ochotni si vyjít vstříc a naslouchat potřebám toho druhého. Začal to Mirek s maminčinými kastrůlky a teď už se pěkně vzájemně šroubují výš a výš...
a....: no....on Mirek vaří, zatímco Zuza nedělá binec.
Redakce si prostě okázale vystřelila z emancipovaných ženských, teplá večeře - to je rudý hadr pro býka.
Renee: jasně, já pořád nechápu, co je to za děsnou újmu, udělat večeři pro dva.
Pokud jde o vaření, můj manžel hodnotí jídla tak: čím pracnější, tím lepší. Někdy se ofrńuje nad jídly, co nedají moc práce, má zlost, že jsem měla čas. A když jsem si opisovala od tchyně nějaký recept, vždycky mi sama říkala, že je to "takové pracnější".
