Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
.jpg)
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
.jpg)
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Grainne: Tak tak, to máš pravdu, je to nepoměr. Proto si nehodlám ničit ještě svůj volnej čas, stačí, že musím třetinu života nedobrovolně trávit v práci a tam poslouchat lidi, který bych jinak nejradši píchla vidlema do oka 
Naštěstí můj muž má na to názor stejnej, proto nám to klape. U Zuzy s Mirkem ne, takže asi rozchod byl jediným řešením.
Grainne: Dám protinávrh: vařit má ten, kdo chce jíst( model pro dvoučlennou domácnost).
Jiná varianta je, pokud je třeba naktmit nezletilé potomstvo, tomu vaří ten, kdo má čas.
.gif)
Renee: 
tak tohle už je na úrovni pětiletého demontrativně vzteky řičícího děcka.
Si zkus objektivně spočítat, co děláš proto, že chceš a co děláš protože musíš.
U normálního dospělého člověka, obzvláště s rodinou a dětmi ten nepoměr bude patrně hrůzný. Realita života.
Renee: trvám na tom, že vařit má ten, kdo na to má čas.
Tak snad ve dvou si dokážou spočítat, kdo je dýl v práci, kdo má víc času a nakolik je výhodné, aby ten, kdo toho času má víc, vyřídil nutnosti, aby zbylo víc času na společnou zábavu.
Tak ať sem hodí realistický rozvrh dne obou a bude jasno hned.
Grainne: Někdo sebou třeba házet nechce, protože je založením jinej. Potom je dobrý si najít taky takovýho. Dá to dřinu a spoustu neúspěchů, ale často se to nakonec povede 
Grainne: Ty si prostě pořád trváš na tom, že ženská má vařit a basta.
Renee: jistěže, tak tu ale nebudu utvrzovat někoho v tom, jaká že to trága, má li, nebo nemá li uvařit večeři, nebo sebrat papírek.
Sebou hodím a udělám, co stihnu, co nestihnu, nikam neuteče.
....přestat foukat....pardon
Grainne: Nedělám z toho tragédii, mě osobně se to netýká, já mám vaření jako hobby. Ale ne denně, tak jednou až dvakrát za tejden a víc ani ťuk, takže pak nevařím. Naštěstí ode mě nikdo nic neočekává, stejně jako já nemám přehnaný očekávání od druhýho. Jsem třeba ujetá na sterilně čistej záchod, na což můj muž celkem kašle, protože tu špínu nevidí. Tak ho s tím neobtěžuju a domestosem ho drhnu denně sama, stejně jako on si vaří, když má na něco chuť. Myslím, že to je základ - navzájem se neotravovat se svými požadavky, který si můžeme bez problémů splnit sami.
Markýza: ale maminka byla osudem odstraněna z cesty.
Já už jsem projevila pochopení pro pohoršení kastrůlkovou aférou a naznačila, že je na čase si na to přišlápnutý kuří oko foukat a začít něco řešit.
Řešením není v demonstraci pohoršení pokračovat, ale vy tady chudáka Zuzu budete utvrzovat v tom, jak s bídákem naložit (a teď opravdu nemyslím nikoho konkrétně), abyste poté, co jste daly náležitě průchod vlastnímu pohoršení, šly ukřivděně tu večeři umatlat.
To já půjdu samozřejmě taky, ale půjdu ráda, s klidem a dobrým pocitem.
Rozjelo se to tady....a přitom jde o blbosti,které by šlo vyřešit raz-dva,kdyby k tomu byla ta vůle....Já nepřemýšlím,když jdu dělat něco doma,jestli se mi dostane náležité protihodnoty od manžela....Jdu a udělám to,co je nutné udělat,a teprve pak řeším,jestli to mohl udělat někdo jinej....Nejdůležitější přeci je,aby se člověk ve společné domácnosti cítil svobodně a dobře...a né jako ve vězení s nucenými pracemi.....
a....: 12:21 jak vidis, i takto zjednodusene mohou lide vnimat svet
PEGG: jo, jo, nevaření teplé večeře je vrcholem emancipace a pak tu leze jak z chlupatý deky, že tedy vlastně taky vaří, ale ne tak potupně, aby tím někomu dělaly radost.......proč to okecávat? Já mám radost, když to ta banda sežere s chutí.
.jpg)
Takže ZA VŠECHNO MŮŽE TCHÝNĚ - JAKO VŽDYCKY.
Grainne: 12:28 - "Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost." - demostrativní uklízení neexistujícího bordelu je zástupný problém
