Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
.jpg)
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
.jpg)
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo a ještě bych dodala, že z vyprávění např. kolegyň v práci mám dojem, že takových párů je opravdu až moc.
Bellana: Jeden takovej pár mám v příbuzenstvu. Moje teta se strejdou. Jsou už teda starší ročníky, ale je to tam takhle celý život. Teta pro něj a za něj dělá první poslední, on dokonce ani netuší, kde se v baráku nachází např. jeho vlastní ponožky nebo osušky. Když mu omylem zapomene při praní dát čistou osušku na věšák, řve na ni, čím se má jako utřít, když neví, kde osušky jsou 
Když jede na služební cestu, teta mu nasáčkuje oblečení, kravaty a ponožky vždycky k daný košili a kalhotám, protože sám by to jakživ nezkombinoval správně a nejspíš by byl i schopen si vzít každou ponožku jinou. Když odjede na služební cestu teta, navaří mu do mrazáku na každej den minimálně jedno jídlo a na papír mu napíše přesný postup ohřátí.
No a když teta onemocní, je to celkem průser, protože on není schopen se postarat o sebe, natož pak o ni. Výsledek je ten, že kolem ní celou dobu chodí s příšerně naštvaným výrazem a neustálými dotazy, jestli už jí není dobře a jestli ta nemoc netrvá už podezřele dlouho.... a to si opravdu nedělám legraci!
Je to dokonale odstrašující příklad. Teta má totálně středověký myšlení, takže jí na tom nepřijde nic divného a nám ostatním ještě klade naprosto ujetý rady typu "hlavně si ho snažte udržet teplou kuchyní" a dotazy typu "ty už jsi tady, stačila jsi Marečkovi na zítra vyžehlit košili?" a vůbec nechápe, že než takovýho strejdu doma, to radši smečku prérijních kojotů 
Grainne: a když jsi to byla ty, kdo živil, také jsi pečovala a denně vařila teplé večeře?
.JPG){kind=avatar}
peetrax: No, ony to takové páry většinou neřeší doma spolu, ale chlap s jinými chlapy v hospodě, žena s kamarádkami, každému se dostane ujištění, že on/ona je v právu, že ten druhý/druhá je ten, kdo by měl ustoupit a pokud nepotkají rozumného mediátora, tak jde vztah do kytek. Tyhle dva články nám měly ukázat staré "audietur et altera pars". No, a diskuse nám ukázala, že každý jen tu svou má za jedinou, což ostatně víme
.gif)
Markýza: za "jiných časů" palačinky taky dělal manžel
Mně to moc nebaví.
Knedlíky jsem kupovala taky, teď je dělám, to zase není nic divného, že si člověk ulehčí práci, když je vytížený jinde.
Jinak nemít teplé jídlo, tak luxuju i osobně, takže pořádný žvanec je preventivní opatření.
Dobrý rychlovky - těstoviny na milion způsobů.
Bellana: to nebude... Každopádně by si to lidi měli řešit doma, komunikovat spolu. Pročítám si diskusi a bavím se. Jedny, které nezapadají do vidění světa druhých, jsou nazývány slepicemi, každá ze "skupinek" prosazuje svůj názor jako jediný správný...
peetrax: Tihle dva možná vymyšlení jsou, ale takových párů asi nebude málo, obávám se
Já myslím, že jsou vymyšlení. Jak ten chlap, co píše na ženský magazín 
, tak přítelkyně, kterou určitě nááááhodou kamarádka upozornila na jeho článek. 
.jpg)
Grainne: jo a když mají chuť na palačinky, tak si je klidně udělají sami - nejsou mimina, na sporák už vidí
Grainne: obyčejně bývá s omáčkou, ale na tom nic není, knedlík koupím hotový (když vařím i knedlu, tak jedině při slavnostní přípežitosti, nejsem otrok) a majda bývá za chvilku - žampionová, okurková, rajská, koprovka, oni jsou jak mlatci, musím je "zašpuntovat" knedlíkem, - jo a nevařím večeře, ale obědy, ale taky potřebuju rychlovky
Markýza: promiň, já teď musím tak trochu vydejchávat tu "akční Zuzu", tak nějak jsem si ji představovala.
Tak teď kdo tedy uzurpoval koho?
Ono to maso mi přijde míň pracné na přípravu, pokud tedy není nutně s omáčkou
I když, smažit hromadu koblih, palačinek, nebo bramboráků taky žádná velká zábava není. To už vážně vyžaduje organizaci
Grainne: to nebylo rejpání, to bylo konstatování smutného faktu, že ti "moji" mužští jsou holt na maso 
Grainne: ale není, je to pořád to samé - akorát jsem byla kousavější a míň objasňovací 
Markýza: jinak ta rejpavá už stačila - já neživím ty tvoje a samozřejmě své vaření přizpůsobuji těm našim chutím - my asi jezdíme víc na sacharidy a maso jen tak decetntně na okraj.
No a maminka je z obliga, takže slušná šance na nápravu, on taky ten "příliš mírný Mirek" těď vyznívá trochu jinak, ne? Myslím v tom skvostném dopise.
Verera: jsem vždycky milovala takovou tu polotázací polooznamovací větu vyčkávací - "já mám žízeň" - tak jsem na to odvědila, "já mám papuče" a dál dělala svoje.
Ale je fakt, že když přišel a řekl, mohla bys mi prosím udělat pití, tak jsem ho udělala - zvlášť, když jsem u toho zrovna stála
