Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Grainne: osobně mám pocit, že vztahové pozice okolo žvance z toho děláme my - všechny.
Protože pokud jejich vztah dospěl do stadia, že si musí "Mirek" stěžovat an nepořádnou "Zuzu" na ženském serveru a ona má potřebu to okamžitě objasňovat tak je to:
a) vztah, který úž šel dávno do pekel a udržovali jej ze setrvačnosti a/nebo
b) zatraceně dobrý marketingový tah redakce na zvýšení počtu příspěvků a tím i kliknutí na stránku a tím následně vyšší čísla pro zadavatele reklamy
co myslíš?
Markýza: to je zase ta věc - kdy je to samozřejmé a kdy zpovykanost? Teď už tady ta večeře je předmětem mocenského boje, to už je myslím trochu moc.
omlouvám se, že to je 2x.
Grainne - 13.9.2010 11:56přesně tak. i já vařím teplé večeře a beru to jako samozřejmost a nečekám, že za to můj manžel nebo děti budou líbat ruce. a rozhodně si nemyslím, že jsem puťka. a zároveň neberu chlapa jako kouli na noze. holt - jak si to zařídila, takové to má.
Stanik: sexmise?
No nazdar, ještě aby se mi v tom plození šťoural někdo cizí.
Každopádně když dítě, trvám na tom, vědět s kým.
No....když si to zaplatí, konec konců i to dítě se dá koupit, byť ne oficiálně, ale to už jsme někde jinde.
přesně tak. i já vařím teplé večeře a beru to jako samozřejmost a nečekám, že za to můj manžel nebo děti budou líbat ruce. a rozhodně si nemyslím, že jsem puťka. a zároveň neberu chlapa jako kouli na noze. holt - jak si to zařídila, takové to má.
Grainne: ne, když požádá ne. Ale ne když je vyžaduje jako něco samozřejmého
Markýza: to je vážně taková potupa, když uvařím na požádání?
Promiň, ale tomu vážně nerozumím, to si vážně okolo toho žvance musí vyjasňovat vztahové pozice?
To je možná tak směšné - já jsem king, ona mi vaří večeře, já jsem Královna ze Sáby, nevařím teplé večeře.
No to by se mi chtělo se tím ve vztahu zabývat takhle hlubokomyslně.
Grainne: banky jsou plne spermatu.. staci aby nase snemovna prestala moralizovat a umoznila umele oplodneni i sigle zenam
Grainne: no základní rozdíl je v tom, že já vařím pro synky, ne pro chlapa - i když ten se sveze , ale oni v žádném případě tyto večeře NEVYŽADUJÍ. A kdyby to zkusili, se zlou by se potázali. Když nemám čas, chuť, náladu - umí si tu večeři bez reptání uvařit sami
a v okamžiku, kdy opustí rodné hnízdo, přestávám s jakýmkoli vyvařováním, protože mně k jídlu stačí ten namazaný chleba - a nejen na večeři. V okamžiku, kdyby nějaký potencionální spolubydlící VYŽADOVAL teplé večeře, nejen že bych se na něj vykvajzla, ale asi by mu bylo naznačeno, že jeho další pobyt není nutný - tož tak asi.
MMCh - já si hrnky od čaje a pužitý talířek od pracovního stolu taky odnáším až vstanu, nikoli hned po zkonzumování potravy a rozhodně to za žádný binec, čurbes a bordel nepovažuju, ačkoli z pohledu z venku by se to tak mohlo jevit.
Stanik: no aby nám tu za deset let neplakala, že vhodný biologický materiál ke zplození potomstva došel.
Bídák jeden, chtěl teplou večeři.
Týýýýýýýý jo, ale to jste nějak přehlídly, že mj. hledal pochopení pro Zuzu, já jsem si toho tedy všimla.
Grainne: ona Zuza uz to nastesti vyresila.. kopla toho neschopneho mamanka do pr.. tedy do zadku
chytrájakrádio: Jo jo, na tom životě single něco je! Nemusíš se s nikým furt otravovat.
a....: