Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
.jpg)
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
.jpg)
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Stanik: tak mu krucinál uvařím teplou večeři a pak ji použiju jako ostrou zbraň, ne?
To je právě ta strategie.
Fakt by potřebovali pohlavek oba, aby se jim rozsvítilo. Místo krafání tady, si mohli posílat maily a vyříkávat si to mezi sebou.
Grainne: Ale tak večeře z lásky asi chápe každá, to zas ženy tak nepodceňuj. Problém je v tom, že ne každá má chuť tu lásku takhle projevovat.
.jpg)
Grainne: já chápu princip "večeře z lásky" tak, že mě můj drahý milovaný pozve do nějaké restaurace a pak mě bude ještě opečovávat doma.
Jsem ochotna slevit z večeře v restauraci za podmínek, že mi nějakou skvělou krmi připraví a nasevíruje doma 
a....: když nemáš problém s vlastní přirozeností, je to vpodstatě brnkačka, pak jen najít patrnera, se kterým je to sladitelné.
Já se z té hospodyňky obratem klidně přes noc proměním v něco jiného, já vpodstatě potřebuju od partnera kupy tolerance a flexibility.
Jd jen o to, že ani na tom není nic špatného a dokonce to ani není "jedovaté". Spousta žen to zavrhuje zbytečně preventivně - co y tomu "moderní společnost" řekla?
No, upřímně, je třeba vzít v potaz, že moderní společnost za mně ani neumyje nádobí, ani nevydělá peníze.
Stanik: 
dorotamáchalová: jeřabinka je taková velechytrá virtuální žena, která nám to tady vždycky jaxepatří "nandala", že jo, holky? a taky s oblibou měnila nicky.
každopádně když tak takhle čtu ty články či poslouchám historky svých kamarádek o chlapech - no zaplaťpánbůh, že jsem momentálně sama! to je lepší než lázně 
Markýza: 9:55... Taky už mě to napadlo
. Kdysi jsem se s ním vždycky zhádala, ale teď si šetřím nervy na děti a když takhle najdu něco na lince, hodím do koše a pošlu MM, ať se proběhne do popelnice, když mu to tak vadí. Však on si nějaký bezdomovec ještě pochutná.
Grainne: ale jo, vím co chci a potřebuji a směřuji k tomu
že teplá večeře může být projevem lásky, pokud je vařena ne proto, že to někdo vyžaduje, ale proto, že to někomu udělá radost a i tak je přijímána a oplacena zase jiným způsobem.
tohle beru... ale celou dobu je to o tom, ze to pako vyzaduje teple vecere, a kdyz nejsou stezuje si na zenskem serveru, ubozacek jeden
Grainne: Tak to mám jinak, já jsem ve své sladěnosti velmi konzervativně stálá, takže se držím svého modelu a neměním ho, protože vím, že by mi např. tebou navržený model byl proti mé přirozenost.
Verera: no, alespoň někdo tu chápe princip "večeře z lásky".
Hurá, konečně jeden pohled z druhé strany, i když úplně objektivní to taky nebude, to snad ani nejde. Ovšem podstatná informace minule zatajená tu je.
A ten obecný závěr z minulého platí - pokud mají dva rozdílné představy, tak si je musejí bez emocí vyjasnit a najít společnou cestu, jinak nemá smysl, aby spolu zůstávali.
A stejně i tak zastávám názor, že teplá večeře může být projevem lásky, pokud je vařena ne proto, že to někdo vyžaduje, ale proto, že to někomu udělá radost a i tak je přijímána a oplacena zase jiným způsobem.
To je podobné jako když jdu nakoupit a koupím manželovi klobásu, kterou má rád i když ji nejím.
Chce to ovšem aspoň minimální odezvu od druhého.
Takže v případě maminčiných kastrůlků brát alespoň stejný ohled na večeři připravenou maminkou a "Zuzkou".
Pokud mu to vážně nedošlo samo, tak musel pochopit, když mu řekla Zuzka, že jí to vadí. V takovém případě měl mamince jemně ale důrazně kastrůlky zatrhnout.
Mně by asi ani nevadilo, kdyby se k mamince chodil občas večer najíst, ale za jistých podmínek - tj. já bych opravdu nestála o teplé večeře , on by to podal tak, že maminka stejně vaří , on jí tam zase s něčím pomůže a mně to ušetří práci, a řekl by to předem, abych doma nic nechystala. Takže zase- nedostatek komunikace a empatie.
Abyste mě nezačaly kamenovat. Teplé večeře vařím jen tehdy, když se mi chce , a jelikož pro sebe mě vařit nebaví, bývá to tehdy , když vím, že to potěší manžela třeba po nějakém namáhavém dni. Nedělám to proto, abych mu zavřela pusu a negrafal mi do domácnosti, ale proto, že chci.
Do domácnosti mi ani grafat nemůže, protože je to i jeho domácnost a kdyby ho snad náhodou napadlo stěžovat si na něco neuklizeného, ví, že odpovědí bude otázka, co mu brání v tom to uklidit.
chytrájakrádio: jooooo
chytrájakrádio: tak tu neznám. á to je dobře, že mě s ní srovnáváš? nebo taky nešla se stádem jak ovce?
Tak Zuzo... jestli to je jak pises a ty jsi opravdu ta "lina partnerka" z patecniho clanku tak gratuluji k prozreni a k tomu, ze jsi nakopala Mirecka do zadku. Nic jineho si nezaslouzi 
.jpeg)
Nepřečetla jsem celou diskuzi,ale mám pocit,že se tady hádáte naprosto zbytečně. Vztah je vždycky o komunikaci a veliké toleranci. Někdy musí ustoupit ten,jindy druhý, protože pokud by ustupoval pořád jen jeden už nejde o vztah,ale o otrokářské zřízení a je jedno jestli ten zotročený je žena nebo muž. Vůbec nejde o teplé večeře nebo o úklid, ale o to, aby systém vyhovoval oběma. A neříkejte mi, že děláte jen to co vás zrovna baví a na co máte náladu, prostě každý do vztahu musí něco vložit. 
