Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
.jpg)
Vážená redakce, v pátek jsem narazila na článek Moje partnerka je líná a napadlo mne, zda není jeho autorem můj přítel. Když jsem se ho zeptala, své autorství mi potvrdil. Byla bych moc ráda, kdybyste mohli co nejdříve vydat můj pohled na celou záležitost, protože se musím přiznat, že jeho vylíčení našeho soužití mne pěkně nadzdvihlo. A v podstatě bylo tou poslední kapkou, která mne donutila udělat to, k čemu se už nějakou dobu odhodlávám – rozejít se s ním.
Mirek (jméno si sice změnil, ale budu se ho tedy držet) popsal vše pouze ze svého pohledu a navíc – zcela zkresleně. Z jeho líčení jsem vyšla jako totálně nepoužitelná a líná osoba a on pomalu jako světec, který se o vše stará. Jaksi však zapomněl uvést na pravou míru všechny informace a použil a náležitě zkreslil to, co se mu zrovna hodilo.
Žijeme spolu dva roky. Začátky byly skvělé, společné bydlení jsme si užívali. Jistě, každý jsme si z domova nesli určité návyky, ale nepovažovala jsem je za nějak zásadně rozdílné, abychom se nedokázali shodnout.
První problémy nastaly sotva po pár měsících. Do našeho soužití začala stále více zasahovat jeho maminka. Ačkoli jsem pravidelně vařila, několikrát v týdnu se u nás objevila s kastrůlkem s večeří pro svého syna. (Porce pro mne vždycky chyběla). Mirek, aby maminku potěšil, vždycky nadšeně snědl její přinesené jídlo. To, co jsem uvařila já, se buď ohřívalo druhý den, případně se vyhazovalo. Brzy se mi to přestalo zamlouvat a oběma jsem řekla, že to vůči mně není fér. Tak to začal Mirek řešit tím, že se nejméně třikrát v týdnu zastavoval na večeři u maminky doma. Že se mi to nelíbí, šlo úplně mimo něj. Postupně jsem rezignovala a zařídila se po svém – nakoupila a udělala si večeři jen pro sebe. Před třemi měsíci prodělala Mirkova maminka mozkovou mrtvici a již není schopná mu zajišťovat ten stravovací servis, takže najednou by Mirkovi byla moje kuchyně dobrá. A to, že jsem okamžitě nenastoupila „v plné polní“ a nenahradila maminku, bere jako újmu a mou lenost.
Ohledně úklidu, na který si tolik stěžuje. Tady, pravda, jsou naše představy poněkud odlišné. On by měl rád doma neustále čisto bez jakékoli poskvrny, mně takový ten každodenní provozní nepořádek nevadí. V sobotu vždy pořádně uklidím (podotýkám, že bez jeho asistence) a v týdnu jen udržuji, co je nutné. Tzn., koupelna, záchod, samozřejmě nádobí a odpadky. Nelítám ale s každým hrnečkem a papírem od tatranky okamžitě do dřezu nebo do koše. Vždycky večer, než jdu spát, po sobě vše uklidím. Není tedy pravda, že se můj binec vrší po celý týden až do sobotního úklidu.
.jpg)
Mirek jaksi zapomíná, že nejenom on, ale i já chodím do práce. A hlavně – že i já pracuji manuálně a za celý den si nesednu. Jsem unavená stejně jako on a doma si chci především odpočinout. Jakmile se však usadím ke knížce, nebo si pustím televizi, začne Mirek demonstrativně „uklízet“, tzn., sbírat mé poházené prohřešky. Dřív jsem vždycky provinile vstala a radši to udělala, abych se nemusela dívat na jeho obličeje, ale pak jsem si připadala hloupě. Tak to dělám po svém, a pokud mu to tak vadí, ať se realizuje.
V posledním roce to mezi námi už dost skřípe, ale i tak jsme spolu prožívali hodně hezkých chvil a dní. Ty mne držely nad vodou a říkala jsem si, že to vše okolo jsou jen nepodstatné drobnosti a časem se srovnají. Jenže teď po přečtení Mirkova zkresleného článku, ve kterém si stěžuje na mou osobu a udělal ze mne totálně neschopnou a nepořádnou ženskou, mi došlo, že je to mezi námi už ztracené. I kdyby to všechno, co napsal, byla pravda, totálně by u mne ztratil na prestiži už jen kvůli tomu, že je schopen stěžovat si jako malý kluk na nějakém ženském serveru.
Četla jsem si diskusi pod článkem a chtěla bych poděkovat všem, které si zachovaly chladnou hlavu a snažily se na věc dívat co nejobjektivněji a hlavně – braly v potaz, že si přečetly stanovisko pouze jedné strany. Jelikož zazněly i názory, že by bylo zajímavé vidět můj pohled na věc, rozhodla jsem se jej napsat.
Ačkoli se jmenuji jinak, podepíši se jménem, který mi ve svém článku můj bývalý přítel přiřkl.
13.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 338 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem „líná“ partnerka. Vyjádření k pátečnímu článku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Markýza: ale je diametrální rozdíl mezi tím, co jsi psala před tím a co píšeš teď.
Vařit není nic degradujícího a podíl na domácích pracích může být velmi různý.
Moje domácnost, dá li se tomu ve svém celku říkat, obnáší slušnou pracovní směnu a v zimě končívám tak okolo 21 večerní, vstávám okolo 6té ráno.
Ty večeře tam taky občas vecpávám dost pracně, ale nějakou zábavu si v mezičase taky dokážu najít.
Tady jde o to, že ti dva provozují typický vzájemný, nikam nevedoucí "truc". Ponoukat je k hledání viníka není dobré, i s dobrým patrnerem musíme hledat kompromisy.
Nu a už jsem to někde psala - i s překážkami v podobě vlezlých maminek se občas setkáme. Taky s tiše škodícími kamarádkami, rozeštvávajícími cizí vztahy. Je dobré se s tím umět vypořádat, nic není bez poskvrnky a utíkat - to taky nejde do nekonečna.
Dopis od Zuziny matky:
Vážené čtenářky stránek Šťastné ženy!
Obrátila se na mě moje dcera o pokud možno nezaujatou reakci na svůj problém. Upřímně řečeno, já v tom zas až nic katastrofálního nevidím, když se dva handrkují o tom, kdo ve středu vynese koš nebo kdo obstará suroviny na večeři, ale pokusím se stručně a objektivně napsat něco k téhle situaci. Moje dcera - říkejme jí tedy Zuza - byla od dětství poněkud svérázné dítě. Vždycky věděla, co chce a vždycky si za tím uměla jít. Není asi lehké mít dva časově náročné koníčky a přitom studovat střední školu se speciálním zaměřením, ale ona to prostě zvládala a ještě chodila na brigádu. Že potom nenašla práci přímo ve svém oboru, je zase druhá věc. Bydlela s kámoškou na privátě, který si našla a částečně jej platily obě z přivýdělků. Nikdy jsme jí s mužem do jejích věcí nemluvili a ona se nikdy moc nesvěřovala. Myslím, že to je lepší, umět si vyřídit nějaké spory v práci a ve škole sama. Řekla bych, že jsme jí dopřáli jistou dávku samostatnosti a odpovědnosti. Nezneužila toho - netahala se s klukama, nefetovala, myslím, že ani na alkohol moc není. Je to prostě naše dospělé dítě, ze kterého můžeme mít radost, i když si k nám nechodí foukat bolístky a nemaže nám med kolem úst. Docela jsme si s mužem říkali, koho si asi přivede. Tak trošku v tom zazněly obavy, aby to nebyl o dvacet let starší ženáč a tak. Ona byla k těm svým vrstevníkům taková docela odmítavá. Řečený Mirek nám připadal tak trochu pro ni příliš mírný, ale budiž. Že jeho matka až tak zasahuje mladým do života, jsme nevěděli. Trochu nás to zaskočilo. Mezi námi, míváme uklizeno a uvařeno tak normálně. Denně nedezinfikujeme a na stříbrných podnosech o třech chodech taky nejídáme. Snad poprvé jsme viděli tu naši Zuzu bezradnou. Asi si taky jako my myslela, že to bude napořád. Snad i biologické hodiny zaťukaly. Ovšem pokud by to mělo tak být do budoucna, ať je raděj sama. Ona i my to budeme brát sportovně. Však ona se v životě holka neztratí.
chytrájakrádio: On už i ten můj dvanáctiletý exemplář pochopil, že maminka není služka. Sice to chvíli trvalo, než z miminkovské obsluhy přešel k sámošce a pořád to zkouší, ale potěší mě,když řekne:"Mami, udělej mě ,prosím ,pití." Pak se sám zarazí a pokračuje :" Aha,můžu si ho udělat sám." A jde a obslouží se. 
A ten obdivný pohled,kterým mě obdařil, když jsem v sobotu v 8 večer vyrážela pro housky, protože mi došlo, že jede v neděli na celodenní výlet a potřebuje něco s sebou a že jsem na to při nákupu zapomněla a tudíž bych jaksi měla svoji chybu napravit a ne tam poslat jeho.
Holt se už naučil rozlišovat co opravdu musím (zajistit to, co on sám nezvládne) a co je má dobrá vůle . Chce to jen vydržet
Markýza: 18:12: amen! Neni do dodat.
.jpg)
chytrájakrádio: 
jsem feministka a jsem na to hrdá
.. troubovi zachtělo fuul servisu opět od "Zuzky" - proč by to měla dělat, když už jednou zhrdl. Takže jsme jí její rozhodnutí jen potvrdily, některé.
A zase to není o nenávisti, ale spíš o tom, že dotyčný "Mirek" nejspíš zůstane mamince na krku dalších deset, dvacet let, protože takového vola, který není schopen zastat se "své ženy" žádná nechce. A to ani ta, která je zastánkyní "tradičního rozdělení rolí".
Tedy aspoň doufám.
Grainne: 17:47 - není podstatné co jsi dělala, nýbrž to, co děláš teď.
Teď jsi žena v domácnosti, takže máš čas vařit tři chody - i když teda na oběd vdolky a potom buchtu, to bys u mých chlapů hódně narazila, vdolky nejsou jídlo, to je maximálně tak dezert po jídle.
Grainne: 17:46 - jakou nenávist k mužům, prosim tě. Každá z nás, jestli jsem četla dobře, nějakého toho "svého" mají a každá ho miluje, jen máme každá různou míru toho, co jsme ochotny dělat v domácnosti samy a o co se chceme dělit rovnou měrou. Upřímně, ne každá tu má dům s velkou zahradou, kde by musel dělat muž ty "mužské" práce a žena mu s radostí a láskou doma podstrojovala, protože ten "její" se nadře při spravování společného bydlení, potažno při pěstování "chleba" vezdejšího. A mít doma exemplář, který se nechytne utěrky, nebo vařečky či dokonce - ó hrůzo - žehličky, jen proto, že je to "ponižující mužské důstojnosti" - pak děkuji nechci a dám mu to najevo. A neuvařím mu tu večeři třeba jen z trucu, protože si ji stejně tak může uvařit sám. V případě, že je ohoten se podílem na správě společné domácnosti rukou nerozdílnou a společnou, pak mu klidně třikrát týdně navařím čerstvou, chutnou a jeho milovanou stravu. Proč ne. To není nenávist k mužům, to je rovnoprávnost.
A když vezmu do úvahy, proč celá tato diskuze vznikla, tak proto, že si jeden trouba postěžoval na ženském serveru, že ta "jeho" je čuně, že neuklidí a neuvaří - za což byla podstatnou částí osazenstva patřičně degradována do zvířecí říše. Když tu byla otištěna vysvětlující a doplňující odpověď, naznaly jsme, že jako obvykle není všechno černé A bílé, ale jako vždy černobílé - "Zuzka" se na začátlu vztahu odvážně postavila do role hospodyně a vařila večeře, což bylo totálně zrušeno tím troubou, c mu ty večeře chystala, protože ON měl říct kastrůlkové mamince, Děkuji nechci, Zuzka uvařila, dáš si s náma. A tím tak ukázat, kde je čí domácnost. Ne on "Zuzku" naprosto degraduje tím, že "nadšeně" sežeře, co mu maminka navařila a když se "Zuzka" ohradí, tak raději chodí papinkat k mamince - to by se naštvala a přestala vařit i světice - no a v okamžiku, kdy maminka už nemůže vařit, tak by se tro
.jpg)
nO JÁ JSEM SI JEDNOU VYSLECHLA TEORII: MEJT NÁDOBÍ NEBUDU, KVŮLI TOMU JSEM SE NEŽENIL!!! Moje odpověď byla, že já se vdávala JENOM KVŮLI TOMU, protože je to můj koníček 
chytrájakrádio: svatá pravda, není důležité, zda-li žena je Dr. či nevyučená dělnice. Domácí role jsou, jsou-li děti, je tu i role matky a k tomu připadá vaření, uklízení, praní... a je smutné, že muži stále odmítají přijmout fakt, že i my chodíme do práce a máme právo na odpočinek.
Ať už výchova maminek byla jakákoliv, ony byly doma ve 15.00 h, takže se mohly klidně věnovat "100 % obsluhování", přičemž si nikdo nepřipouští, že i tatínkové po práci pracovali (dům, zahrada, auto apod.). Vidím to, že každý si vybere to, co se mu líbí a tvrdě to vyžaduje, aniž by si připustil, že NĚKOHO vykořišťuje.
I přes to věřím, že se to brzy změní a partneři budou skutečnými partnery.
Renee: ti vysvětluju, že jsem taky chodila do práce, teď testuju jiné možnosti ve vztahu, ba dokonce jsem to byla já, kdo živil..........to chce opravdu pořádně číst.
To snad není pravda - nejde o to, kdo, co, kdy a jak v domácosti, ale vy tu vzbuzujete nenávist vůči mužům.
Utvrzujete, že je lepší poslat dotyčného do háje, když je tak drzý a žádá teplou večeři.
Každá z vás to patrně nějak ukočírovala ku spokojenosti obou, tak proč nabádáte jiné, aby se ani nepokoušely na vztahu pracovat, protože to riziko, že bude žádat teplou večeři, je obrovské a hrozivé.
Moje ženská čest a hrdost tím opravdu netrpí a trpět nemusí.
Navíc, ten článkový partner uklízí i vaří, takže to není ten beznadějný případ mamánka, stačilo by jen to trochu zkorigovat a vyjít vstříc.
Aha, Grainne je v domácnosti, no tak to můžeme ukončit diskuzi, protože není o čem se bavit 
Kdybych nemusela chodit do práce, tak možná i okna konečně umyju
Grainne:
to je marný 
Kassy: děkuji, myslím, že už i Grainne to po tomhle ilustrativním vysvětlení z praxe konečně pochopila, jak se ty věci kolem vaření mají
Grainne 14:07: "Koho by to bavilo - stát u plotny, když druhý si hodí nožky na stůl a válí si je v tom vzorném pořádku." Třeba mě. Když mám na něco chuť a mám náladu si to uvařit, tak ať si v té době můj drahý klidně sedí s nohama nahoře (no u něj je pravděpodobnější s notebookem na klíně). Mně vaření baví, ale taky vařím jen tehdy, kdy mám na to náladu a vařím co chci. Stejně tak muž. Pravda, on nevaří tak často, ale neremcá, když to neudělám já. Když se nám nechce ani jednomu, prostě si namažeme chleba nebo otevřeme krabičku sardinek. Výjimečně se stane, že si muž řekne o něco, co neumí nebo naopak já si jemu řeknu o něco, co neumím já (třeba ryby dělá mnohem líp on) a pak si většinou vyjdeme vstříc. Ale ani jeden z nás nebere jako POVINNOST toho druhého uvařit teplou večeři. Dokud to tak zůstane, bude mě vaření bavit a budu NÁM teplé večeře předkládat s radostí.
To je totiž asi zásadní rozdíl ve vnímání. Spousta žen vaří z pocitu povinnosti PRO MUŽE, já vařím pro NÁS. A taky u nás skoro každé vaření začíná otázkou "co si DÁME k večeři?" kterou pronáší ten, kdo dřív dostane hlad. A pak se buď jeden z nás vrhne na vaření nebo si namažeme ten chleba.
