Co oči nevidí, to srdce nebolí. Opravdu je to tak?
Milá redakce,
už nějakou dobu navštěvuji vaše stránky a vždycky tady najdu něco zajímavého k přečtení. Ráda bych přispěla svou úvahou do vašeho Diskusního fóra. Je na téma nevěra. Kamarádky a kolegové mi říkají, že jsem ve svém názoru na tento problém příliš radikální. Ráda bych prostřednictvím diskuse na magazínu zjistila, zda mají pravdu. Možná že nejsem zdaleka jediná, kdo si myslí, že každá nevěra je špatná. Děkuji.
Nevěra
Slovo, které mi nahání husí kůži. Kdo se s ní setkal, ví, jak moc bolí zrada, které se dopustí milovaný člověk. Zrada někoho, komu důvěřujeme, s kým jsme jak se říká „jedno tělo, jedna duše“. A nezáleží na tom, zda je podvedený muž či žena. Oba dva to bolí stejně.
Říká se, že mužská nevěra je svým způsobem omluvitelná. Muži prý dokáží odlišit sex od vztahu a příležitostný úlet berou jen jako příjemné zpestření stereotypu. U žen je to něco jiného. Ty většinou potřebují cítit lásku a porozumění a sex je přirozeným vyvrcholením důvěrného vztahu, založeného hlavně na duševním souznění. Zatímco muž se po prožité avantýře dokáže vrátit k manželce a neleží na něm balvan nové zamilovanosti, žena, když už se „spustí“, má sklon pálit mosty, stavět vzdušné zámky a nachází se v jakémsi stavu nadoblačné poblázněnosti bez ohledu na věk.
Jenže ať je to tak nebo tak, myslím, že málokterou ženu utěší skutečnost, že se k ní nevěrný manžel vždycky vrátí jako do bezpečného přístavu. Každá nevěra je zrada a nic na tom nemění ani okřídlené „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Jistě, pokud klamaný partner netuší, že se něco děje, je v klidu. Jenže co ten druhý, podvádějící? Vrací se domů, dělá jakoby nic...
Dnes se – alespoň podle různých výzkumů – na nevěru nahlíží jako na něco, co je takřka úplně normální. Dokonce se objevují názory, že absolutně věrný není ve vztahu nikdo. Dříve nebo později prý podlehne nějakému lákadlu každý, hlavně muži. Nějak tomu nevěřím.
Nevím, jak bych se chovala a co bych dělala, kdybych zjistila, že mi byl partner nevěrný. Jestli bych pátrala, zda to byla jednorázová záležitost, či je v tom něco „osudovějšího". Nikdy jsem v takové situaci nebyla, takže to těžko mohu posoudit. Co však vím jistě, je, že by to bolelo. Moc. Ztracená důvěra, zklamání... A víme dobře, jak je těžké důvěru získat. Nedá se vykoupit zlatem ani penězi.
Co si o nevěře myslíte vy? Považujete ji sice za nepříjemnou (pro klamaného), ale reálnou součást života? Dokázali byste svůj protějšek podvést? Odpustili byste odhalenou nevěru? A vůbec – myslíte si, že je nevěra opravdu normální? Nebo že existuje nevěra omluvitelná?
4.6.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co oči nevidí, to srdce nebolí. Opravdu je to tak?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Za celý svůj život jsem nebyla žárlivá, protože jsem si byla jistá, že mě můj muž má rád a kromě nějakého úletu v pominutí smyslů (o čemž jsem nechtěla vědět) by mi určitě nebyl nevěrný. A byl. A opustil mě 
.
.jpg)
catcat: jojo, nejhorší je, že i přes to, že oči nevidí, žárlivý mozek konstruuje. To jsem měla doma 
Jo , já myslím, že co oči nevidí - srdce nebolí je naprostá pravda. A když někoho bolí, co nevidí, je to jeho problém. Tím myslím pochopitelně blbou žárlivost
bookcase: nehodnotím...spíš si nedělám iluze. 
.gif)
Ch.Z. Kochanská: hlasim se k mensine 
.jpg)
Ch.Z. Kochanská: no jo no..ale špatně to snad není, ne?
.jpg)
Nevím co bych dělal ale asi bych kouknul i na sebe, jestli jsem něco ve vztahu nepotento.........
Ti, pro něž věrnost něco znamená, jsou v menšině...
Vikina: 
.jpg)
Já bych byla schopná odpustit, ale už pořád si to pamatovat.
.gif)
Nyotaimori: Myslím, že i jinak . Samozřejmě pravděpodobnost je minimální, a proto píšu, že díky tomu, že mám z toho hrůzu, tak se mi to určitě povede.. Jednou jsem nevybalancovala čůrání ve stoje ve večerní škole(věkový průměr tak 19) a měla jsem vředy na stehnech jako kráva - přesně vyrýsované prkýnko . No a do nějaký otevřený ranky - stát se může - pár bacilů..Nevím nevím. Ani žloutenku nechci 
Fuj..
Nevěra Ti nahání husí kůži
?Nedalo by se to léčit? To musí být hrozný život, furt přemítat o tom, jestli je mi věrný či nevěrný
Johanka74: Ehm, pohlavní chorobu na WC chytíš leda tak, že si to tam s někým rozdáš... ;-)
Johanka74: Mluvíš mi z duše..
taky mě mají ostatní asi za divnou, ale nevěra je pro mě konec vztahu...aspoň zčásti, protože máme dítko, takže bych musela asi uvažovat spíš jako matka 
.
Mno, vím, že s 
na to máme stejný názor, takže pokud se vyloženě jeden z nás nezblázní a nezahoří vášní jinde, tak nám to snad (ťuk ťuk ťuk) nehrozí..
Navíc pro mě je nevěra pošpinění vztahu, i kdybych to na sebe nepráskla, vnitřně bych se tím užírala a stejně by to asi prasklo.
Kvůli zachování rodiny bych možná odpustila jednorázový úlet, i když už bych partnerovi věřit nemohla a pořád by to bylo mezi námi. Neodpustila bych dlouhodobý vztah jinde.
To teď musela řešit jedna známá, její chlap ji dva roky tahal za nos a udržoval vztah s jinou a dělal jako by se nechumelilo.
Musím říct, Mario, že s tebou souhlasím, taky mi hodně lidí říká, že jsem jak z jiného světa, nebo doby..Ať si dělá kdo chce co chce, ale já to dělat nebudu. nevěru jsem v podstatě odpustila, jen abych zachovala rodinu - nebyla jsem hysterka atp.,sexu měl hafo, a stejně ujel, páč byl mládě nevybouřené..U nás ale chlap stavěl vzdušné zámky a bl zamilován a odešel za hlasem svého penisu. Dobrá dobrá. Jinak snad mi nikdo nevěrný nebyl a já určitě ne. Připadá mi, že pokud se dva fakt mají rádi a ctí se a arespektují, nebudou se podvádět - tedy lhát si. Nehledě na riziko pohlavních chorob, ze kterých mám takovou hrůzu, že až jednou nevybalancuju s kabelkou v zubech čůrání na veřejných toaletách 
(viz vtipy ) určitě něco chytnu . Proč bych tedy měla vystavovat rodinu riziku breberek, množících se v pelíčku, ručníku a jinde? Partnery si vybírám i podle spokojenosti a podobné chuti na sex, takže proč by měl mít potřebu chodit jinam..?A pokud tu potřebu má, ať si tam taky zůstane. Tím neříkám, že by si ostatní neměli dělat, co je jim libo, jejich věc. Znám takové..Jsou neukojitelní, jsou nešťastní z toho,jak stále hledají toho pravého - tu pravou. Ze sexu už ani potěšení nemají,je to pro ně sport, občas dost otravný. A pokud se zmíním, že budu raději chodit na toaletu v jiném patře(viz zaměstnání), je mi řečeno, že jsem blbá..JÁ jsem blbá, když nechci sdílet pohlavní brebery od děvčete, které v mladém věku ojelo půl Prahy a přilehlého okolí..No jo..Každý svého štěstí strůjcem. .