Jsou to přece děti, tak snad budete tolerantní!
.jpg)
Často slýchám, jak si lidé stěžují na své sousedy v paneláku. Až donedávna jsem nic takového neznala. V panelovém domě bydlíme už dvacet let a s žádnými sousedy jsme nikdy neměli problémy.
Až teď. Do našeho poschodí se přistěhovala mladá rodina se dvěma chlapci. Jsou jim asi 4 a 3 roky. Sama mám děti, a i když už jsou dospělé, živě si pamatuji dobu, kdy byli malé. Myslím, že pochopení a tolerance mám v sobě dost.
Jenže poslední dobou už mi dochází, a dokonce přišel konflikt s naší novou sousedkou. Její kluci jsou totiž hodně, ale opravdu hodně hluční. Jelikož bydlí hned ve vedlejším bytě, máme všechno z první ruky. Křik, dupání, všelijaké rány (asi si kopou míčem). Nedá se před tím uniknout a je to velmi obtížné.
Nejhorší jsou rána. Pracuji ve směnném provozu, z noční směny se vracím dost unavená. Vysprchuji se a jdu spát. Po dvou hodinách mě takřka pravidelně vzbudí naši malí sousedi. Nikoli řevem z bytu, ten naštěstí do naší ložnice tolik nedoléhá, ale rachotem na chodbě. Sousedka s nimi obvykle chodí kolem deváté ráno ven, asi nakupovat.
Je to, jako byste z klece vypustili stádo vřešťanů. Lítají po chodbě, perou se, křičí, občas dopadne nějaká rána i na naše dveře. Jejich matka na to nijak nereaguje. Nastoupí do výtahu, odjedou. Když konečně znovu zaberu, celá situace se opakuje. Asi po hodině se vracejí zpátky a opět s plnou parádou.
Dost dlouho jsem to snášela, ale postupně jsem z toho začala být vynervovaná. Vyspat se potřebuji, zvlášť když jdu večer na další noční službu. Rozhodla jsem se, že sousedku požádám, zda by své děti trošku nezkrotila. Doufala jsem, že mě pochopí. Jenže to jsem se pěkně spletla.
Byla jsem skutečně slušná, vysvětlila jí, že pracuji na směny, po noční se potřebuji vyspat a její děti mě opakovaně probouzejí, když vyjdou na chodbu. Požádala jsem ji, zda by jim nemohla vysvětlit, že na společné chodbě se nekřičí jako na lesy, ať chvíli vydrží, než budou venku.
Její reakce mě mírně řečeno udivila. Velmi korektně a důrazně mi sdělila, že jsou to malé děti, spoustu věcí zatím nechápou, a že bych to měla pochopit já. Oponovala jsem, že malé děti nepochybně některé věci nechápou, ale je snad na rodičích, aby je to chápat naučili. Nic, nehnulo to s ní. Zůstala kamenná a chladná a odpověděla mi, že dnes je prostě jiná doba a děti nejsou od útlého dětství vystaveny buzeraci a přehnaným výchovným nárokům.
Zůstala jsem jako opařená. Na takové jednání jsem v nejmenším nebyla připravená. Ze zoufalství jsem si zkusila dát špunty do uší, ale nějak je špatně snáším, vzbudila jsem se s příšernou bolestí hlavy.
Vím, že mi asi těžko poradíte, co s tak bezohlednými lidmi dělat. Možná však bude mít někdo nápad jak na ně.
5.11.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou to přece děti, tak snad budete tolerantní!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Alice, a co kdybys jednoho rána ty dveře zprudka otevřela a z plna hrdla zařvala BAF! 
Nebo jinak zapůsobila přímo na spratečky..?
Meander: jak to myslíš? Jakej odbor a co jsi jako hlásila? A pomohlo to? Co sociálka udělala?
Tohle jsem řešila tím, že jsem opakovaně volala sociálku. 
Linda: můžu se zeptat, jaks myslela tenhle výrok???
sousedum dosla trpelivost a se sociálkou jsem se nechtela moc vybavovat
annie: kdyby byla vždycky příležitost takto adkvátně vrátit nevhodné chování, jsem jedině pro.
je to pěkná KRÁVA-sousedka, upřímnou soustrast.
Máme v baráku něco podobného, jednu rodinu s pěti dětmi, ty naštěstí nebydlí nad námi, ale vždycky táhnou barákem ven obdobným stylem a rodinu s dětmi třemi /patnáctileté, třináctileté a osmileté/. Které produkují randál v bytě nad námi. A můžu tě ubezpečit, že jsme zkusili vše, co šlo. Ze začátku jsme byli i tolerantní /s tím, že před pěti lety bylo to nejmladší ještě malé - 3 roky/. A jak naše tolerance dopadla??? Holce je dnes osm a chová se naprosto stejně jako před pěti lety. Ječí, skáče, běhá jako tříletá, následně se vždy o něco udeří nebo jí ubalí jednu třináctiletý bratr, kterého stále provokuje a pak řve /brečí/ tak, že je to slyšet až k nám.
Jednu dobu takto dokázali "jet" i do jedenácti v noci, protože mají maminku samoživitelku, co do práce nechodí, tak jí kravál do noci nevadí.
Když je rodiče nechávají dělat, co se dětem zamane, tak z nevhodného chování děti rozhodně "nevyrostou", možná tak, až budou plnoleté.
Jen přeju takovýmto lidem, aby se jim jejich výchova dětí nebo spíš nevýchova jednou pěkně vrátila jako bumerang.
To jsou parchanti - mládenci i jejich matinka!!! Já bych zavolala Občanské judo z TV Nova, nic z toho nemusí být, ale paní může mít celostátně ostudu. Jo, na prostinké duše tohle hrozně platí
.JPG)
Připomíná mi to ten starý otřepaný příběh z trolejbusu - jak dítě na klíně matky kope do paní, která sedí vedle. Matka paní odvětí, že děti nechává dělat, co chtějí - volná výchova.
Na další zastávce vystupuje mladý kluk, vetře spratkovi žvýkačku do vlasů a řekne:"mě taky doma učili dělat si co chci."
orinka: presne...
jinak domovni schuze je fajn vec..ale myslim, ze pani to bude jedno.. tyhle liberlani mamniky, jsou naprosto nekriticke k tomu,co jejich potomci predvadeji...
navrhuju reseni, jako je to talenky.. poradne je prozvonit cestou z nocni... 
Škoda, že ta paní sem asi nenahlédne. Ono to má i druhou stranu mince, když budou děti rozjívené a neukázněné, snadno si na schodišti polámou v lepším případě končetiny nebo venku vběhnou pod auta. Není zdravé dovolovat dětem si myslit, že můžou docela všecko.
klasika.. amerika a jeji liberlani vychova je dnes vzor mnoha matek.. jen at nam deticky pekne skacou po hlavach.. tvrdme jim , ze jsou nejlepsi a vychovavejme z nich osobnosti.. co na tom, ze socilani inteloigentci budou mit nulovou, ze...
Dle meho do vychovy patri ucit deti ohleduplnosti... pani ty deti nevychovava A jak na ni, to teda fakt nevim... s bezohlednosti se bojuje blbe, snad jedine oplacet bezohlednosti... 
S odpuštěním, ta paní je magor. Takové to volné vychovávání dětí, kdy si můžou dovolit vše a nic se jim za to neřekne, to je podle mě největší blbost na světě. Jednou se to mnoha rodičům vymstí. Já i když se snažím se všemi vycházet a nedělat konflikty, tak bych občas po příchodu z noční, když oni ještě spí, tak bych na ně zdola z baráku zvonila a znepříjemňovala jim taky život. Vůbec nejsem zlomyslná, ale jak se do lesa volá..
.jpg)
Já to znám z opacné strany - moje holcicky byly podobné zivelné a hlavne hlasité pohromy. Neucinkovalo na ne nic a nikdo. Jenze já jsem se chodila sousedum spís omlouvat a kdyz byly starsí sly se mnou a sami museli sousedce vysvetlit, proc se jí houpal lustr. Nakonec jsem to vyresila tím, ze jsem jim zacpala pusu lízátkem apod. a barákem spís probehla a celý den je honila venku. Spís to utahalo me nez je , ale byl aspon jakz takz klid. A pred pár roky jsme si porídili domecek - sousedum dosla trpelivost a se sociálkou jsem se nechtela moc vybavovat a tak jsme sli do svýho. Holky se mezitím jakz takz sklidnily, ale za to ted u nás bydlí puberta. Poradit ti neumím, snad nekdo jiný bude vedet jak na to. Drzím palce.
Těžká rada - a nemáte zastání v manželovi, že by té volnomyšlenkářce domluvil on? Ona je především nevychovaná sama, takže těžko chápe, co po ní vlastně chcete. Zkuste diplomatickou okliku: musíte se proti ní spojit i s ostatními sousedy a až bude schůze, dejte se do ní všichni. Oni totiž lidi jsou takoví, že se kolikrát jako první neodváží, ale jakmile s tím někdo začne, spustí lavinu. To by bylo, aby jedna rodina otravovala celý barák! Na vašem místě bych to několikrát zkusila po dobrém a když ne, tak bych ji oznámila na obecní úřad, že ruší "občanské soužití", či jak se to dnes jmenuje. Byt řádně platíte, tak ho máte právo taky řádně užívat. Ještě můžete zkusit začít chodit po doktorech a všude tam uvádět jako příčinu potíží sousedku a její spratky. To když přiložíte ke stížnosti na obec, budou to muset řešit a minimálně jí zpestříte život Když se to bude často opakovat, však ona uvidí jaké to je, nemoct pro ostudu z baráku
