Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

se synkem lítám k doktorce poměrně často a nidky problemy nebyli. jen když bere krev ale i to snáší statečně. u zubařky sedí sám v pohodě otevírá pusu páč pokaždý něco dostane. jedinej problem byl když byl po biopsii kvůli celiakii a doktorka ho nechala ve 2 letech plně při sobě. tak měl asi měsíc hrůzu jen když slyšel o doktorce. jinak problém není. Jak radí ostatní zkusila bych změnit doktora

Můj syn byl to samé. Vyváděl i při preventivních prohlídkách, bál se i vlézt na váhu, když jsme šli opravdu s nějakou nemocí, tak mi bylo z toho vždycky špatně dvě hodiny předem a dvě hodiny potom. Zlom nastal v pěti letech, kdy měl neštovice a v čekárně u doktora se sešlo skoro celé oddělení ze školky. Před kámoši mu bylo trapné vyvádět, tak poprvé u doktora nebrečel, konečně měl šanci s s ním pokecat a zjistit, že to není žádný satanáš. Od té doby máme klid.

kdybych se nestyděla řvala bych dodnes taky...

To znám, dcera bez zjevného důvodu řvala u doktora tak,že jsem ji vždycky musela vyšoupnout za dveře,abychom se s doktorem slyšeli.
Zkusila jsem vyměnit doktora za paní doktorku a jako když utne.
Možná si myslíme,že ten odpor dětí je neopodstatněný,ale co mi víme,možná se jí znelíbil už v porodnici,kam docházel.
Přitom to byl velmi vstřícný a citlivý pan doktor.

K psychiatrovi je podle mě zbytečné, maximálně ti může doporučit nějaké postupy, spíš změnit doktorku na nějakou co má víc pochopení.

Já mám zkušenosti se 2 dětmi a každé má úplně jiný přístup - syn byl v 5 letech v nemocnici se zápalem plic, docela si užil odběrů krve, přepichování kanyly, poprvé se snažil být statečný,ale potřetí už na něm ležely dvě sestřičky, aby vůbec bylo možné mu tu krev vzít. Kupodivu to na něj mělo dobrý vliv, od té doby a to hned od návratu z nemocnice, považuje třeba odběr krve za maličkost, hlavně když nemusí do nemocnice. U zubaře totéž.

Dcera je pravý opak. Vždycky potřebovala přesně slyšet, co se jí bude dělat, pak to bylo v pořádku, ale běda, když se paní doktorka snažila udělat něco jiného. A nechci tě strašit, po 3. roce to neskončilo, naopak. U zubařky nechtěla otevřít pusu, bránila se. Zubařka chtěla, abych odešla z ordinace. Změnili jsme zubařku. Tahle nová přistoupila na postup dcery, vždycky si s ní předem dohodne, co jí bude dělat (jako že počítat při vrtání jen do 3 a ne do 5, holt počítá pomaleji,ale dcerka je spokojená ), když byla menší, seděla jsem v křesle s ní na klíně, pokud to fakt nejde, přijdeme jindy, všechno v klidu. Zatím se vždycky povedlo zuby opravit.

Mně se osvědčilo vždycky za statečnost dát malý dárek, pokud se nechá ošetřit, tak dostane nějakou maličkost, záleží na nepříjemenosti toho, co se jí dělá. Od lízátka za běžnou prohlídku, po třeba malého plyšáka za vrtání zubů. S tím, že v kritické chvíli se to dá použít jako úplatek- když třeba chce startovat ze zubařského křesla, tak se dá připomenout, co dostane, když vydrží.

A taky si může vzít s sebou nějakého plyšáka, něco známého , třeba to pomůže.

Já si pamatuju, nebo spíš nepamatuju a vím z vyprávění maminky, jaké jsem dělala od malička scény u zubaře. Moje dvě starší děti taky nic moc, proto jsem svojí nejmladší začala brát s sebou na preventivní prohlídky zhruba od roka a půl. Máme báječnou paní doktorku, která jí povozila po křesle, ukázala jí nástroje, jak z nich fouká a stříká a ještě jí vždy dala vybrat nějakou maličkost ze šuplíku. Takže vždycky, když jsem říkala, že půjdem k zubaři, malá řekla "hurá". A přitom má zuby celkem kazivé (bohužel po mě), takže teď je jí 10 a vrtáního už si užila dost. Ale chtěla jsem tím jen říct, že asi hodně a hodně záleží na přístupu ze strany toho doktora. A co se týká zubaře, určitě bych to neodkládala, až to bude nutné, aby hned první zkušenost nebyla bolestivá.
Jinak se mi líbí rada od Aji 8:32.

Jinak mě napadá a nešlo by si s ní na doktory hrát?
Prostě kupte takovou tu soupravu se vším možným a vemte bílý plášť a zkuste doma udělat ordinaci, ať ona napřed vyšetřuje vás a maminka jí může dělat sestřičku, vyšetřete tatínka dejte mu "čoko", že byl statečný atd ... asi to vymyslíte líp než já...

tohle neznám, náš nejmladší už dopředu hlásí "deskadodorkapích" a ukazuje ruku .... a pak to večer hrdě hlásí a až já mu můžu sundat náplast.
Oba starší byli a jsou také v pohodě, přestože nejstarší měl i nějaké operace na zubech a dutinách , to má bohužel dědictví po mě.....
U nás nejvíc panikaří manželka

Ale měl jsem spolužačku, která když jsme šli se třídou na prevenci na zubní tak se buď schovala pod lavici a tam se zuřivě držela, dokonce kousla třídní nebo se zavřela na záchodech a tak .,....

Zkuste se občas stavit u doktorky jen tak mimochodem, po cestě na nákup, na procházce apod. My jsme párkrát šli pro nějaké razítko, potvrzení, recept, pak do lékárny, do butiku a pro noviny jsem chodila na polikliniku...Někdy jsme chvíli počkali v čekárně.

Náš syn při jednom důležitém vyšetření ve třech letech přepral a uřval dvě sestry a "staničního bratra" i doktora. Ten mu pak do karty napsal...Vyšetření nebylo možné provést pro velký odpor dítěte
Zubařku napoprvé pokousal, napodruhé mi hlásil, že JEN jednou!Nechala jsem to oboje absolvovat tatínka, aby věděl, co obnáší takové to ...Skočíme k doktorovi
Dítě vycítí, že doktor je něco důležitého, co se musí a co je nepříjemné. Slyší to okolo, nemá sice jasnou představu, ale dokáže zmobilizovat obranný mechanismus a zkusí to prostě vybojovat. Pokud tím rodiče i ostatní odradí od potřebné akce, zneužívá osvědčeného postupu dál.
Kor, když vidí, že matka je nejistá, bojí se a nejraději by to vzdala sama

Záleží na tom jestli dítě reaguje jen na jednu konkrétní doktorku nebo na lékaře všeobecně. Pokud mu vaše paní doktor nesedla nebo s ní má špatnou zkušenost, hledala bych jinou s lepším přístupem. Pokud se bojí všeobecně, neváhala bych jít k dětskému psycologovi - může mít např. fobii, a to by se časem mohlo nevyplatit, až by bylo něco nutně od lékaře potřeba - přece ho např. kvůli bolavému zubu nebo drobnému úrazu nebudete nechávat ošetřovat v narkóze...
A jak už tu zaznělo, dobře kontrolujte co s vaším dítětem konkrétní doktor dělá. Někteří jsou skvělí, u jiných se zas setkáte s přístupem že byste jim nesvěřila psa, natož vyděšené dítě.

Pavhla: ..no, obřízkou u toho malého vypěstujete přímo lásku ke všem doktorům. Je to opravdu nutné ?

Tak to to my ted řešíme asi tak půl roku. Synovi bude v létě 3. Od mala s ním navtěvujeme plno dorktoru a dneska vím že jsem si měla dupnout abys ním měli trochu cítění. Od 3 měsíců podstupaval pravidelně návštěvy neurologie kde je paní dr. která se ani neusměje tak že její pravidelná kontrola byla pro našeho syna trauma, další byla pravidelná návštěva na rizikovém odělení a pak jednou týdně rehabilitace. Od roka návštěv zubaře. která byla v pohodě. I do 1,5 roku byla návštěva u dětského dokrota ok. Akorát ty spec. ty nějak malému nesedli. Letos hned na začátku roku jsem vzala malého k zubaři že má kaz. Nejdří podl p. zubařkyže jsou to jenom pigmentové skvrny ale radši mále přijít za 14 znova. Pak se na něho vrhla už v čekárně a řekla no jo to je kaz. Bohužel se to malému nelíbilojak se na něho vrhla a ještě mu rázně otevřela tu puse. Pak chtěla abych jsem s ním šla dovřit a to už byl konec. Tak že jsme šla na další návštěvu po týdnu. Kde se podařilo vyvrtat jene zub. Další návštěva byla zase za 14 dni a to už opravdu syn s námi bojoval a paní zubařka taky pořád že mu musíme udržet tu pusu otevřenou atd. Až na konec když hotrápila 20 min řekla že si mam na jít jiného zubaře. Našla jsem moc hodno paní zubařku a celý její personál. Je to jenom dětská zubařka akorát náš malí je ted po naší p. zubařce dost vyjukaný tak že neotevře pusu a naopak jenom při vstupu do nemocniční budovy mě přesvědčuje že máme jí pryč. K tomu mu začaly dávat před zákrokem nějaký oblbovák aby si nepamatoval návštěvu u zubaře ale mam za to jak vyvádí na to křesle že to nepomáhá.
Už jsme museli omezit všechny návštěvy lékařu na minimum nutné.
Naštestí není nějak nemocný tak nepotřebujeme dr. ale i tak nás v létě čeká obřízka a té se už děsím ted jak to bude zvládat.
Dneska už vím že jak některé dr. jednají a zacházejí s dětmi tak bych už dávno zakročila. Není nic horšího když se Vaše dítě bojí jenom při vstupu do budovy k dr. ne bo do ordinace.
Já tedy doufám jak mě někteří dr. u bezpečují že po 3 se tu uklidní.

Některé děti jsou labilní a nezvládnou ani injekci bez řevu, většinou se to věkem upraví na přijatelnou míru ovládání strachu i sebeovládání se musí dítě naučit, některému to jde lépe, jiné s tím zápasí déle a u některých to přejde až do dospělosti a zůstanou labilními po celý život.

Malé děti to tak někdy mají - moje neteř nemohla ani vidět mojeho manžela, řvala jak tur jen se na ni podíval, a jak ho to mrzelo!