Linda v Dánsku - Svatba
A mezitím v prosinci, přesně na moje dvacáté narozeniny, přišel nový dopis, tentokrát od námořníka z Dánska. Jmenoval se Allan.
Teprve o hodně později jsem se dozvěděla, že si koupil noviny s inzeráty (Den Blaa Avis), protože potřeboval nějaké náhradní součástky do počítače (jak jinak), a když se pak nudil, přečetl i všechny ostatní inzeráty a našel i můj. A jeden večer byl klid, nebylo do čeho píchnout, tak prostě odepsal stylem "proč to nezkusit" a dopis vhodil v prvním přístavu do schránky.
Pravda, podle fotky nebyl nic moc, to Jonas nebo Lars byli fešáci, nakonec i ten Nor stál za spočinutí okem, ale jeho dopisy mne oslovily nejvíc a hlavně stál nohama na zemi na rozdíl od jiných, kteří v dopisech stavěli vzdušné zámky typu “až já jednou”… Pravda, dnes s odstupem let to vidím jako čiré bláznovství a skutečně nevím, jak dva lidé s tak odlišným viděním světa mohli k sobě najít cestu, a to ještě jenom pomocí pár dopisů. Navíc on psal sáhodlouhá souvětí, jak myšlenky šly, a já se vyjadřovala jednoduchými větami stylem “já chci býti věděti” a to ještě za pomoci slovníku. Nedovedu si to vysvětlit, ale prostě se stalo.
Takže užší výběr jsem zrušila, Jonasovi vysvětlila, že moje pozadí by opravdu nepřežilo nějaké 3 – 4 tisíce kilometrů na motorce (o detailu, že jsem na motorce v životě neseděla, jsem se radši nezmínila), navíc jeho klimatické podmínky jsou nad mé možnosti, mně je zima i při 25 stupních. A začala jsem rozšiřovat znalosti o Dánsku. Dokonce jsem se chtěla učit i dánštinu, ale takový kurs jsem v Praze v roce 93 nenašla. Až náhodou, opět pomocí inzerátu, se mi dostala do rukou kopie jakési prehistorické učebnice dánštiny, ale o tom zas někdy jindy.
A slovo dalo slovo (nebo spíš dopis dal dopis). Každopádně námořník dorazil 1. 7. 1993 do Prahy a měl tři týdny dovolenou. A já najednou nevěděla, co s ním. S dopisem si člověk nějak poradí, nakonec se dá psát i několik dnů a přemýšlet nad ním, ale teď najednou stál proti mně, o přemýšlení nemohlo být řeči a něco jsem s ním musela podniknout. Zachránila mě Praha a její památky.
Když se na to podívám s odstupem let, tak musel být hoch hodně zamilovaný, že to přežil a nezdrhl hned druhý den zpátky do Dánska. On, který přejde od domu k autu a jeho jedinou sportovní aktivitou je mačkání tlačítek na ovladači k TV. Tak tohoto muže jsem jsem denně tahala nějakých 15 – 20 kilometrů po Praze a navíc v červencových vedrech. Jeho, který nepřežije bez každodenní sprchy a splachovacího záchodu, jsem vytáhla na prodloužený víkend za bráchou a švagrovou na skautský tabor, kde byl pouze suchý záchod vlastnoručně vykopaný v lese a o sprše si mohl nechat zdát. Ale ukázal se jako odolný jedinec a přežil ve zdraví celých deset dnů. Dokonce naučil mámu připravovat vaječnou omeletu podle vlastního receptu, čímž mne podvedl. Já blbec si totiž pomyslela: vida, chlap, co umí vařit! Domácí práce mne neoslovovaly ani tenkrát, ani dnes. Jenže on sice umí perfektní vaječnou omeletu, dale umí usmažit slaninu a uvařit kafe, ale tím končí!
Tak jako tak jsme si těch deset dní v Čechách oba dva užili a nechtělo se nám rozloučit, a tak jsem sbalila tašku a vyrazila s ním na pár dní do Dánska. Mimochodem – rande na válečné lodi NATO není zrovna nepříjemný zážitek, pokud vás zrovna v nejlepším nenachytá kapitán. Ale dovolená jednou skončit musí a já se vrátila do Prahy. Pravda, telekomunikace na nás toho léta vydělaly.
Na konci srpna se Allan najednou zjevil u nás doma. Prý má pár dní volna a udělal si výlet. A já se opět sbalila a vyrazila s ním do Dánska. Tentokrát mě předhodil rodince. Jeho matka s manželem bydleli v Sønderborgu (nejjižnější část Dánska sousedící s Německem) v malém bytě a návštěvy ubytovávali na větším člunu. To byla si Allanova pomsta za ten skautský tabor. Spát se v člunu nedalo, houpal se i v přístavu za klidného počasí a o té bouřce jednou v noci, při které nám na střechu spadnul kořenáč s begóniemi z balkónu nad námi, radši nemluvím. Po pár dnech jsme pokračovali napříč Dánskem do Kodaně k babičce a k Allanovým sourozencům. Myslím, že tuhle dovolenou jsem přežila pouze díky mé chatrné znalosti angličtiny a pevným nervům.
Každopádně jsme oba dva došli k závěru, že telefonáty a nekonečné cestování mezi Dánskem a Prahou by nás oba dva velice rychle přivedlo na mizinu, a tak jsem se v polovině září stěhovala do Dánska. Že je výpovědní lhůta tři měsíce, jsem ignorovala, prostě jsem k 1. září dala výpověď a v polovině měsíce jsem šéfce odevzdala klíče a píchačky. A protože stěhování do Dánska nebylo tak jednoduché, jak jsme se oba domnívali, tak jsme se začátkem listopadu vzali. Všechno bylo podle Allana “no problem” a ze všeho se dříve nebo později vyklubal nějaký průšvih, papírování a million razítek. S přítelkyní z Čech se nikde nebavili, ale s manželkou důstojníka se bavit museli. A nakonec ta svatba měla i trošku jiný důvod a to tuhle dubnovou nadílku, kterou vidíte na fotografii. No, nakonec počítat umíte všichni sami.
P.S. Kdyby ty počty někomu nevycházely, tak stěhování a malování výrobní proces trochu urychlilo.
Linda v Dánsku:
- Zima v Dánsku
- Linda a myšlenky na návrat
- Lindino kulinářské dobrodružství
- Jak se učí děti v Dánsku. Základní škola.
- Výběr střední školy aneb Mission impossible
- Dánská školka podruhé
- V dánské školce rozhodují děti
- Klasická dánská kuchyně - celozrnný chléb = rugbrød
- Svátky klidu a míru…. pěkně děkuji, nikdy více.
- Dánská štědrovečerní večeře
- Julefrokost - dánský vánoční oběd
- Dánské Vánoce
- Lindino vánoční cukroví
- Dánsko a náboženská výchova
- Počítání aneb názorná ukázka dánské logiky
- Dej pitomci úřad a on vymyslí razítko. Nejen u nás.
- To není jazyk, to je hrdelní choroba…
- Dánština aneb Ta zatracená hatmatilka
- Jak jsem skončila v Dánsku. Díl první.
- Za manžela mám Vikinga, který si mne koupil
12.11.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Linda v Dánsku - Svatba
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.ty jsi naprosto stejněj magor, jako já. A suprově píšeš
já chci taky delší příběh......
ale ještě by mně zajímalo, co na to tví rodiče, známí a tak, že ses najednou sebrala a odešla a pak ještě honem vdávala.....
jinak teda jsi fakt borka, že jsi odešla, pořádně jsi neznala ani ho, dánsko už vůbec ne.... to bych nesvedla
bezvadně píšeš, těším se na pokračování
Florencie: přidávám se k Tobě
krásně napsané, a máš můj velký obddiv, že jsi se tak vrhla do neznáma téměř po hlavě
Apeluji na redakci, aby Lindě povolila delší texty
zuzica: ver tohle melo do romantiky víc nez daleko
sallie: nejvíc se divil co tam A. delá kdyz má volno a kdyz zmercil me tak radsi vycouval
a vsem ostatním: kdyz mám dodrzet A4 tak se obcas moc rozkecávat nemuzu a kdyz se rozkecám tak je to pak na pokracování a taky protestujete, sakra zenský
Teda tys to vzala hopem . Predpokladam, ze Tvoje nervy musely byt jako spagaty, jelikoz si dovedu predstavit jak se z ¨no problem¨ papirovani posleze vyklubal ¨big problem¨ . A jak to ctu, tak sis jeste jako bonus nadelila nadeleni . Ja , jsi dobra .
Teda Lindo, bylo mi jasný, že jsi zvíře, ale takový?! Obdivuju tě, že jsi se do toho pustila po hlavě a vyšlo to
no to je romantika Vážně jsi některé pasáže mohla rozepsat podrobněji Ale určitě jste byli hodně moc zamilovaní, když jste překonali všechno, co popisuješ
Nač, spěchat, že? Ale vážně... Lindo, píšeš moc hezky a je to zajímavé čtení, těším se na pokračování.
vzali jste to teda fofrem
jako s filmu
škoda, že nejzajímavější momenty nejsou vůbec popsané... fakt bych chtěla vědět, co říkal kapitán válečné lodi NATO, když vás přistihnul v nejlepším
pekna romantika