Moje dcera má panický strach z doktora
.jpg)
Nevím si rady se svou tříletou dcerkou. Je v pohodě, veselá, vitální, bezproblémová… ale jen do té doby, než musíme absolvovat návštěvu u lékaře. To dostává přímo hysterické záchvaty a není k utišení.
Už v čekárně pofňukává, naplno pak spustí, jak překročíme práh ordinace. Řve jako na lesy, pere se, brání. Nenechá na sebe sáhnout a kolikrát ji doktorka nemůže ani vyšetřit. O tom, že vzájemně neslyšíme ani slova, ani nemluvím.
Přitom nikdy neměla žádné vyloženě špatné zkušenosti. Nebyla v nemocnici a kromě běžných prohlídek a očkování nic „drastičtějšího“ nepodstoupila. Tyhle problémy začaly přibližně v jejím roce a půl, teď jí jsou tři a nic se nezměnilo. Doktorka už ji chce poslat na psychiatrii, protože tohle prý není normální. Já se tomu zatím bráním, radši bych jí dala ještě čas, psychiatr mi pro tříleté dítě připadá přece jenom dost předčasné řešení.
Teď bychom navíc měli jít k zubnímu doktorovi, ještě u stomatologa nebyla a je nejvyšší čas, aby absolvovala preventivní prohlídku. Při její přecitlivělosti si však nedovedu představit, jak by to zvládla. Nerada bych ji ještě více stresovala a vzbudila v ní strach ze zubaře.
Nemá někdo z vás zkušenosti s takhle přehnaně úzkostným a vystrašeným dítětem v souvislosti s doktory? Už jsme vyzkoušeli všechno, odměny nebo naopak razantnější přístup, ale ona je proti všemu imunní. Dokud je doma, všechno odkýve, slíbí, že bude hodná, ale jakmile se blížíme ke středisku, je její odhodlání to tam.
26.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera má panický strach z doktora
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
změnila bych lékařku, zkusila bych nějakou vstřícnější k dětem, domluvila bych s ní, že třeba nebude v plášti (pokud vaše dr. plášť nosí) a že třeba na první prohlídce nebude dceři dělat nic nepříjemného (očkování atd.) Prostě si s ní jen popovídá, pochválí jí jak je šikovná holčička atd.
Zubař by podle mě mohl projít, pokud se o něm nebude hovořit u vás jako o "doktorovi". Prohlídku bych prostě nechala na tom, jak to půjde - povozit na křesle, nechat napustit vodu do kelímku a odchod domů.... když neotřevře pusu, tak neřešit.... nechat to uležet.
.gif)
Tak napřed zubaře, když jde dcera nebo zeť k zubaři, berou děti sebou, aby si zvykaly na prostředí. Od tří let vnučka sedí na křesle, otvírá pusu a pak dostane prstýnek nebo nějakou blbost a je spokojená.
První návštěva proběhla jen u dveří, dívala se, jak máma otvírá pusu a pan doktor ji ošetřuje, když viděla, že se nic tak závažného neděje, nechala se povozit na křesle a s lékařem se seznamovala 
U pediatričky vyváděla také, kontrolu ve 3 letech odmítala, prý na nic odpovídat nebude, číst nebude, bonbony nechce, ty máme doma, ona prý nic nepotřebuje. Během pár měsíců se to poddalo a už tam chodí v pohodě. Dostává na rukáv medaili za statečnost - taková nálepka, nebo omalovánku, bonbon. Zkuste třeba jít se známou, která má dítě v podobném věku - vy jen jako diváci.V nejhorším případě bych změnila lékařku, tahle jí asi nějak nesedí a psychoušovi bych teda nešla
Moje dcera mela 4 mesice, kdy byla na povinnem ockovani. A pan doktor se ji ani trochu nelibil a prepychove rvala na plne obratky jen pri pohledu na neho. Mohl byt klidne i v obchode, ihned rozejela svoji 'pisnicku'. Tak to trvalo po dobu povinnych pravidelnych kontrol. A ten pan doktor byl takovy charakter, ze ji klidne prenechal kolegovi.
Myslim si, ze je to zalezitost citeni energie. A ta u pani doktorky neni takova, jakou Tvoje dcera ma rada. K psychologovi bych v zadnem pripade nesla.
K zubnimu bych taky nechvatala pokud neni akutni duvod.
Proc ditko zbytecne strasit?
Samo se to casem urovna.
Tak tomu bylo i u nas, ted chodime i k zubarum bez problemu a dcera mi vzdy hlasi, jeji/jeho energie je fajn.
Tak mě napadá, jestli není chyba v paní doktorce. Pokud jedná tak, že byste měli jít k psychologovi, vůli strachu dítěte z ní. Měa by spíš ona změnit svůj přístup. A nebo vzhledem k tomu, její přístup se zřejmě nezmění, změňte prostě doktorku. Tady mají u MUDr. hračky v čekárně, dokonce i pidi průlizku a klouzačku, kostky... děti si můžou malovat... A pak když vidí, že paní doktorka je hodná, nic špatnýho nedělá, tak je to v pohodě. A navíc každý dítě je jiný. A strach z doktorů má i plno dospělých. 
A přiznám se, že já třeba mám strach z injekcí jakýchkoliv ať už očkování nebo odběry... Tak proč by se nemohlo bát dítě. V klidu bych jí to pokaždé vysvětlovala znova a ono to jednou přejde. Nebo se aspoň zmírní. Držím pěsti a přeju pevné nervy.
