Už jste dnes objali své dítě?
Puberta je skutečně podivným časem pro oba rodiče. Jedním z hlavních zdrojů rodičovského zmatku a obav je dramatický fyzický vývoj dítěte. Když rodiče sledují, jak jejich dcery a synové sexuálně vyspívají, těší je to, ale zároveň i znepokojuje, snaží se totiž přistupovat k „dospívající osobnosti” nově. Rozpolcenost vůči rozvíjející se dětské sexualitě je úplně normální.
Mohou vzniknout mlhavé (obvykle nevyřčené) otázky ohledně „vhodných” dotyků, zvláště mezi otci a dcerami. Možná, že se mnoho rodičů cítí nepříjemně kvůli hluboce zakořeněnému tabu incestu. Nebo i kvůli mylné představě, že v tomto věku děti nechtějí nebo nepotřebují fyzický kontakt. Ať je důvod jakýkoliv, objetí, polibky a fyzické doteky, které jste dříve sdíleli tak často, vám nyní mohou připadat podivné a nepřirozené.
Je to bolestné a matoucí. Pro dítě, které již zakouší obvyklé nejistoty puberty, může být náhlé a nevysvětlené ochlazení citů stav zvláště problematický. Výsledkem bývá osamělost, zmatek v dětské duši a nedostatek kontaktu, kterým trpí i děti i rodiče.
Když se zabýváte otázkami fyzického kontaktu a citů, měli byste si uvědomit toto: Puberta je doba, kdy mladí lidé zoufale touží cítit se normálně, být přijímáni a milováni. Je to doba, kdy děti potřebují podporu, ujištění a vhodný fyzický kontakt, kterým dáváte najevo: „Jsi v pořádku." Ta potřeba je tu a často velmi intenzivní, i když ji dítě v tomto věku zřídka vyjádří: „Chtěla bych ti dát pusu.” Celá situace se ještě více zamotá, když si uvědomíte, že dítě může vaše nabídky na laskání odmítat. Respektujte to a nezapomeňte, že je velmi důležité tyto nabídky opakovat (nabídky, nikoliv naléhání).
Skutečné dilema. Od rodičů se očekává kouzelný šestý smysl, aby pochopili potřeby a pocity svých dětí (i přes to, že tyto potřeby a pocity jsou často maskovány opačným chováním). Prostě se předpokládá, že rodiče všechno vědí. Puberta je opravdu velmi problematické období, což se ještě zhoršuje váznoucí komunikací a nechutí k rozebrání a probrání příčin strachu. Proč si s dítětem nepopovídáte o případné nejistotě, nepříjemných pocitech nebo výhradách, které pociťujete? Vyslovení problému vždy napomáhá jeho rozuzlení.
Jeden otec vyjádřil tyto pocity své třináctileté dceři takto:
„Táňo, často bych tě chtěl chytit do náruče a zasypat polibky, jako když jsi byla malá. Opravdu se mi po tom stýská. Respektuji, že už nejsi malá holčička. Když ti chci dát svou lásku najevo, nejsem si někdy jist, zda je ti to příjemné. Už jsem se přistihl, že se vůči tobě chovám s určitou opatrností. Spoléhám na tebe, že mi řekneš, co je ti příjemné a co ne."
Připomeňte dítěti, že nikdo, včetně členů rodiny, nemá právo dotýkat se ho způsobem, který je mu nepříjemný. „Naslouchej svým pocitům a řekni tomu člověku, aby přestal. Najdi dospělého, kterému důvěřuješ a vysvětli mu, co se stalo."
Celá tahle „dotyková” záležitost je velmi osobní, a v jednotlivých rodinách k ní přistupují různě. S některými z nás se v dětství rodiče často mazlili, objímali nás a líbali a nám to tehdy bylo více či méně příjemné. Pro ostatní je, a snad i vždy bylo, veřejné ukazování citů velmi nepříjemné. Určitě neexistuje jediný správný nebo špatný přístup k tomuto problému.
Důležité je, zda objetím, polibkem, přitisknutím, čímkoliv poskytujeme či získáváme patřičný fyzický dotyk vyjadřující hřejivou péči pro nás všechny tak důležitou. Naše potřeby se v tomto ohledu nemění ani v pubertě. Nakonec ani po ní. Pokud snad, pak se ještě prohlubují. Nepředpokládejme tedy, že známe pocity dítěte nebo jeho postoje k této otázce, raději se zeptejme!
MUDr. Ondřej Trojan
Zdroj: www.ulekare.cz
6.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Už jste dnes objali své dítě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.když já třeba na syna nedosáhnu, jak ho mám objímat, kolem pasu ?????
Ten nadpis jsem videla poprvé jako plakát u detské zubarky - to byly starsí nejaké 3 roky. A pamatuji se, jak jsem nad ním premýslela a s hruzou zjistila, ze jsem se sice s holkou mazlila a blbla, ale neobjala jsem jí uz kolik dnu. Zanechalo to ve me tak divnej pocit, ze od toho dne proste jednou denne kdyz jdou holky kolem me je proste pritáhnu k sobe. treba jenom na mikrosekundu, ale udelám to. Dneska je jim 16 a 13 a obe dve naopak obcas zase pritáhnou me. Sice moje rychlo objetí obcas komentují jako máme zase slehlo, ale na druhou stranu neodmítají ho.
Vůbec si nepamatuju, že by nás naši kdykoliv objímali, hladili, natož líbali nebo i jen řekli slovo uznání , vždycky to byla jen kritika, i když ji mysleli dobře a výchovně. Možná proto dodneška nesnáším fyzický kontakt. Až teda na výjimky
Moje 11letá dcera má ráda, když si k ní večer na chvíli lehnu, mazlíme se a povídáme si, zrovna včera jsem jí říkala, že bych chtěla, aby to pořád zůstalo takhle, a ona na to, že by chtěla zastavit čas, ale potom jsme se shodly na tom, že by to taky byla nuda Tak se v duchu připravuju na to, že jednou přijde doba, kdy se to zlomí, bohužel čas zastavit nejde...