Je hodný, ale trochu hloupý. Intelektuální nesoulad.
.jpg)
Je mi 34 let, jsem svobodná, mám přítele, se kterým jsme se seznámili před přibližně rokem. Před tím jsem měla dlouhodobý vztah, který skončil kvůli partnerově nechuti mít děti. Já bych děti chtěla a doufám, že pro mne ještě není pozdě.
Můj současný přítel je moc hodný, obětavý, pracovitý, vím, že mne miluje a že by zcela rozhodně byl skvělým otcem. Přesto mám o budoucnosti našeho vztahu čím dál větší pochybnosti. Nevím, jak to napsat, prostě on mi připadá tak trochu hloupý. Chybí mu základní všeobecný přehled, nezajímá se ani o současné společenské dění, nečte ani knihy ani noviny, když jde v televizi nějaký zajímavý dokument, tak ho to s výjimkou těch válečných vůbec nezajímá.
Co s vzdělání týká, jsme na tom stejně, oba jsme vyučení, já jako prodavačka, on jako instalatér. Bohužel, roli v pohledu na život máme každý i jinak vštípenou z domova. Mí rodiče, ačkoli sami měli jen základní vzdělání, se vždycky o všechno zajímali, hodně četli a i já jsem tím pádem vždycky patřila k vášnivým čtenářkám. Myslím, že mám docela dobrý rozhled a přehled.
Přítelova rodina je taková „jednodušší“. Vyrůstal na vesnici, měli menší hospodářství, takové akorát pro vlastní spotřebu. Jeho rodiče jsou zaměřeni jen na ten žvanec, abych to vyjádřila nějak jasně. V podstatě se s nimi nedá o ničem moc mluvit a diskutovat.
Možná vám mé starosti připadají malicherné, ale já se nad tím čím dál víc zamýšlím. Kolikrát bych si chtěla s přítelem o něčem popovídat, klidně o politice, o zajímavé knížce nebo filmu, ale on vůbec na nic nezabírá. Většinou to je jen můj monolog, kdy on mi jen přikyvuje, ale sám svůj názor neřekne. Jinak je opravdu hodný, citlivý, snesl by mi doslova modré z nebe, za to ho mám ráda, ale tahle jeho druhá stránka mne trápí.
Chtěla bych se zeptat, jestli některá z vás žije v podobně intelektuálně nevyrovnaném vztahu, zda to může dlouhodobě fungovat. Už mi není dvacet, roky mi utíkají, chtěla bych se konečně usadit, mít rodinu. A bojím se, abych toho později nelitovala.
9.6.2014 Rubrika: | Komentářů 344 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je hodný, ale trochu hloupý. Intelektuální nesoulad.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Když jsem si přečetla začátek dopisu Hanky, tak jsem nabyla dojmu, že má vystudovanou nejmíň jednu VŠ. Znám spoustu lidí, kteří mají "jen" výuční list nebo maturitu a jsou fajn, dá se s nimi bavit prakticky o čemkoli, je na ně za všech okolností spolehnutí. Na druhou stranu je i dost omezených mezi vysokoškoláky, kterým slušné chování nic neříká. Mně připadá, že v případě Hanky nejde ani tak o nějakou intelektuální úroveň, jako spíš o to, že si není jistá vztahem, že to tam nijak nejiskří a z její strany chybí i láska a úcta.
.jpg)
rychenza: díky
Anahir: pro me k nekomu vzhlizet, znamena - vazit si ho. Vazit si jeho nazoru i jeho postoje. A takovy clovek klidne muze mit jen ucnak.
To neni o vzdelani.
.gif)
Milí Hanko,
máte společné zájmy a koníčky?
Shodnete se o dovolené?
Funguje vám to spolu v posteli?
A dokážete společně uvařit nedělní oběd?
Jestli ano, našla si partnera a neřeš politiku.
Jsem šťastně vdaná ( a dneska na den přesně 
) 14let, s manželem jsme spolu 24. Já mám dvě vysoké a on "jen" maturitu. Moji rodiče jsou oba VŠ, manželovo ani jeden. NO A CO????
O politice se zásadně nebavíme, knihu (s politování přiznávám) jsem přečetla po 10ti letech jednu minulý týden.
Vychováváme spolu dva syny, máme společné koníčky a shodnem se. Jedeme na stejné vlně :-). To nám ke štěstí stačí - ani nevím, koho volil 
Ale radeji bych zustala cely zivot sama a dite si poridila nekde s cizincem v baru.
Ted mam chlapa, se kterym muzeme prokecat hodiny. A treba i o blbe cervene knihovne, politice nebo o tom, jak funguje prevodovka. A je jedno, ze tomu jeden z nas nebo oba nerozumime. Dulezite je, ze si rozumime navzajem. 
Nessie: 
taky patřím ke skeptikům
Linda:Nessie: jj, v tomhle vysvětlení vidím rovný vztah
ale nemůžu si pomoct, tak vzhlížet a obdivovat je pro mne rozdíl
ale chápu vysvětlení. Fakt
Ptala jsem se abych právě špatně nechápala příspěvky.
Pentlička: takže pro tebe vzhlížet jsou prostě ty sepjaté ručky a vykulené oči....Nebo ne???
U nás je to taky rozdíl. Já studuji VŠ a partner prolezl gymplem. Necítím se chytřejší. Za prvé, ještě ten titul nemám a i kdyby tak stejně to není důvod se povyšovat. A partnera rodiče donutili jít na soukromou školu a pak mu řekli že poslední 2 roky si to má platit sám a že to nebylo málo peněz. Já ho obdivuji, že vůbec prolezl když místo učení byl věčně po brigádách.
Podle mě základem vztahu, krom důvěry, úcty a vzájemné lásky (ať to zní sebehloupěji tohle základ je), je i vzájemné porozumění. Je nutné mít společná témata. Můj táta to shrnul jednoduše "Já vím že teď s tebou cloumají hormony a tak ale musíte mít i o čem mluvit. Víš, jednou budete stejně fungovať jenom jako kamarádi." 
Ale samozřejmě že taky nejsme dokonalý pár. Můj rád rozebírá politiku a historii a na to já vůbec nejsem - ale můj táta s ním tohle dokáže řešit hodiny 
. Zas já jsem drbna. 
a na to mám kamarádky. 
. Pokud máte o čem mluvit, je to dobrý vztah. Není nutné si rozumět ve všech tématech.
Nezapomenu na toho sveho pitomce:
Kratce po revoluci jsem od podniku dostala zdarma zajezd do Parize pro 2 osoby zdarma. Ja pribehla nadsena domu a on
"A co tam budeme delat?"
ja "prohlidneme si Pariz, pujdeme na Eiffelovku, do Louvru, dame si kafe v nejake kavarnicce..."
on "musim vymenit olej v aute"
ja "to stihnes, ale pokud nechces jet, tak ja pojedu s Lenkou"
on "no tak fajn, ale jen protoze te miluju" a otraveny ksicht
Ten samy otraveny ksicht celou cestu autobusem. Dorazili jsme na misto, ubytovali jsme se a on stravil cely vikend v hotelu, protoze se nebude nikde tahat a lozit. Takze jsem to obehla sama.
Kdyz jsme prijeli domu, tak k nam prisli sousedi na navstevu, chteli se zeptat jake to tam je. Za jeho reakce se dodnes stydim - on se nebude nekam plazit kvuli cmaranicim nebo kusu plechu atd. 
Rozesla jsem se s nim ve chvili, kdy jsme meli domluvene kino a ja tam pribehla rovnou z prace a on tam na me cekal v teplakach, co nosil doma, protoze se kvuli nejakymu kinu nebude prevlikat. Otocila jsem se na podpatcich a zmizela.
Ale hodnej a sikovnej to on byl, to jo. Do hospody nechodil a ani me nebil. 
.jpeg)
Verera - 10.6.2014 9:08 
já bych vyzdvihla hlavně tu spolehlivost, prostě musím vědět, že mám vedle sebe někoho, na koho se lze spolehnout a to i maličkostech, prostě co řekne, to platí. A ne mít vedle sebe sečtělého bačkoru, kterému musím všechno navelet a ještě na polovinu zapomene. Mám vlastní zkušenost, nejdřív jsem ho obdivovala, byl chytrý, hezký, inteligentní, ale bohužel víc kecal než konal. Takže od jisté doby jsem alergická na větu: "To není problém"
Nechapu, ze pro vas jsou inteligentni hovory jen o "tezkych" knihach, kdezto autorku povazujete, za nekoho, kdo cte nanejvis cervenou knihovnu, jenom protoze je prodavacka. V cem jste jine?
S těmi zájmy a společnými tématy- na určité úrovni je to jistě potřeba, ale pokud je chlap fanda do aut, letadel, fotbalu, chovu hadů a svahilštiny, tak se nedá říct, že ho nic nezajímá, bude asi i dost sečtělý a mít spoustu informací, ale na tato témata se opravdu bavit nehodlám ani si rozšiřovat obzory, stačí mi ty základní informace, co mám. Pokud se takový chlap nehodlá bavit zase se mnou do hloubky o pěstování kaktusů, fotografování nebo tvorbě webových stránek, nemusí to být nutně překážka spokojeného soužití a dokážu si ho vážit i přesto, že si s ním moc odborně nepokecám, ony na to nejsou stejně až tak moc příležitosti.
Takové ty hospodské typy, co všechno ví, na všechno nadávají a všichni kromě nich jsou blbci, to bych vážně nemohla, ale pokud má chlap své zájmy, které se liší od mých a existují aspoň nějaké styčné body, proč ne.
Není nutné vést spolu hlubokomyslné debaty, někdy stačí sedět vedle sebe a pozorovat západ slunce, aby se lidi spolu cítili dobře.
Anahir: Vzhlížet k někomu jako svatému obrázku vážně nemusím, ale vážit si , to ano. Ovšem to je taky dost široký pojem. Někdo si dokáže vážit jen toho, kdo je jaksi nad ním, to není pro manželství zrovna vhodné podle mě.
Spíš to, že je na dotyčného spoleh, umí se mě zastat, nenechá si všechno líbit ale na druhou stranu dokáže řešit rozumně. Ledacos ví, ledacos umí ale nevyvyšuje se nad nikoho.... dá se vyjmenovat strašně moc, ale v zásadě je to chlap, kterého je fajn mít doma.
vrchovatě tam být mělo
PEGG: Já vím - díky. Však se mu to snažím vracet vrchovat, to jak je úžasnej.
Anahir: Na základě toho, co jsem popsala níže, ti můžu klidně odpovědět, co si pod pojmem "vzhlížet k někomu" představuju já - pro mě to znamená obdivovat někoho a vážit si ho. Takže já v tomto smyslu opravdu "vzhlížím" ke svému manželovi - nesmírně ho obdivuju, že dokázal při zaměstnání a starosti o rodinu vystudovat střední i vysokou školu, jako za mě - klobouk dolů. Já se sice zajímám o kdeco, ale skutečně to studovat jsem lenošná,to přiznávám - a studovat VŠ při zaměstnání a péči o rodinu - ani náhodou. I když by se mi hodila.
Navíc je manžel opravdu manuálně zručný, což taky obdivuju - já jsem akorát tak dobrá kuchařka, jinak jsem manuálně kopyto, to samé sport - jemu jde jakýkoli sport, do které ho se pustí, já umím jen běhat a jezdit na koni
Prostě je v mnoha ohledech lepší, pilnější, šikovnější, cílevědomější než já - a tak ho skutečně nefalšovaně obdivuju.
S manuálně zručným ňoumou bez jakéhokoli zájmu o cokoli bych skutečně žít nemohla. Já prostě - tak jako některé jiné - potřebuju toho chlapa obdivovat. Ale musí jaksi být za co, že.
