Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ano, vím, jakékoliv plánování čehokoliv je v mém případě ztráta času a nervů, protože všechno se vždycky vyvine úplně jinak. Ale přijdou v životě situace, například dovolená, kdy prostě nejde říct: Jdu si zabalit a odjíždím na tři týdny do Čech. Tady prostě nezbývá než aspoň něco naplánovat. A protože jsem ještě pořád zodpovědná za nastupující generaci a srdce matky mi nedovolí nechat chudáčky dětičky samotné doma a jet si užívat, mám navíc s sebou 13- a 16leté zavazadlo. A musím se aspoň orientačně řídit jejich prázdninami. Oficiální poslední školní den je 25. června, starší dceři škola začíná 9. srpna, mladší 11. srpna.

Krásně naplánovaná dovolená

Prvotní náčrt dovolené vypadal asi takto: Manžel bude mít volno první tři týdny, první týden vyrazí na pár dní někam s holkama kempovat. Druhý týden bude doma montovat svoje modely letadýlek, starší dcera vyrazí někam s přítelem a jeho rodiči a mladší na fotbalové soustředění. Třetí týden si já beru dovolenou a všichni čtyři, vlastně pět (to počítám i přítele, nějak se hoch stal inventářem) pojedeme kempovat na letecký tábor – ten pořádá každým rokem manželův letecký klub.

A až se vrátíme, vyrazíme s holkama na dva týdny do Čech, přičemž první týden strávíme v Praze a okolí a druhý se známými na jejich chatě v Jeseníkách. A zbytek prázdnin se holčičky holt postarají samy o sebe. Takhle idylicky to vypadalo ještě zhruba před měsícem, ale od té doby se dějou "škatulata, hejbejte se".

Plány se sypou jako domečky z karet

Nejdřív posunul manželův zaměstnavatel jeho dovolenou o dva týdny. Pak přišel můj šéf, že všichni musíme být zpátky z dovolené nejpozději v polovině srpna, a protože kolegyně si už léta vybírá dovolenou v srpnu, vezme si ji plus poslední týden v červenci a na mě velkoryse zbyly první tři červencové týdny. Do toho přišel dopis, že přesouvájí termín a místo pobytu fotbalového soustředění mladší dcery, takže místo 5. - 8. 7. asi 50 km na sever od nás se bude soustřeďovat 19. - 22. 7. asi 100 km jižním směrem od nás.

To způsobilo menší logistický problém, protože přesně ten týden jsme všichni měli být na leteckém kempování na jižním Jutlandu až skoro na německých hranicích. Než jsem zmobilizovala část příbuzenstva a známých k přesunu puberťáka z bodu A do bodu B společně se stanem, matrací, spacákem a fotbalovou výbavou, zatímco my s autem budeme o 300 km dál, přišel šéf s novinkou, že mi letos budou muset stačit dva týdny letní dovolené. Čech se dobrovolně nevzdám, tak holt přijdou letadla o moji přítomnost. A po vzoru klasika odvolávám, co jsem odvolal, a nařizuji, co jsem nařídil, jsem zrušila všechny dohody o dopravní situaci ohledně fotbalu.

Přijedu, odjedu, naložím, vyřídím...a zblázním se

V pátek odpoledne odvezeme přívěs, letadla a manžela se starší dcerou na jižní poloostrov, v neděli večer se vrátím domů, v pondělí odvezu tu mladší s příslušenstvím fotbalovat a vyrazím pracovat. Ve čtvrtek odpoledne si dcerušku zase přivezu a v pátek společně vyrazíme za zbytkem rodiny. Drobnost, že ta sranda jenom na benzínu a poplatcích za most vyjde na něco kolem dvou tisíc, si zatím k srdci nepřipouštím. A do Čech vyrazíme hned po ukončení školy. Vlastně jsem chtěla uvolnit mladší dceru ze školy o dva dny dříve, starší končí devátou třídu a má volno už od 22. června, a vyrazit směr Praha ve čtvrtek 24. ráno, dokud budou prázdné dálnice.

Jenže starší dcera má v pátek večer chlastačku, pardón celý devátý ročník má závěrečnou oslavu ukončení povinné školní docházky a ještě mě nějaký dobrák nahlásil coby rodičovský dozor. Takže opět změna plánu, v pátek jdu sbírat a podpírat společensky unavené puberťáky, v sobotu se z toho budu vzpamatovávat a v neděli vyrazím. A to je poslední verze (teda k dnešnímu dni).

A mezitím jsem si hned na 29. stačila domluvit schůzku s dvěma šťastnými ženami (HURÁ). A abych náhodou neměla život jednoduchý, přišla mi předevčírem smska od mých známých, ke kterým jsme měli jet na chatu, že pán byl na několikanásobné operaci nohou a že rozhodně se do července neuzdraví natolik, aby mohl vyrazit na chatu.

Všechno je jinak. Chcete nás?

Takže teď řeším, co a kde budu podnikat ten druhý týden mé dovolené. Dokonce jsem klesla tak hluboko, že jsem poslala e-mail všem známým a snažím se slušně vyloudit na nich aspoň na 2-3 dny pozvání. Včera večer jsem ještě prolezla internet a hledala nějaké levné ubytování, ale absolutně nevím, kam bych měla vyrazit, kde je něco zajímavého.

Historie budeme mít dost z Prahy, chtělo by to něco oddychového jako les, koupání, nějakou jeskyni nebo trošku adrealinu. Na stravování nemáme žádné požadavky, my se všichni tři těšíme, že po roce si pochutnáme na čerstvých rohlících, sýrech, jogurtech a dalších českých pochutinách, stačí nám sehnat nocleh s koupelnou a wc. Nakonec vždycky je možnost vyrazit a někde potkáme ceduli s zimmer frei nebo b&b. No uvidíme, jak to dopadne, do odjezdu jsou ještě dva týdny a do té doby se toho určité ještě spousta změní.

A to ještě večer přišla dcerunka s nápadem, že bychom s sebou mohli přibalit toho jejího frajera. Do půlnoci jsem se jí snažila vysvětlit pojem odlišné mentality a že pokud doteď moji známí skřípou zubama, když dorazím i s potomstvem, tak s galánem se mnou rovnou vyrazí dveře. Neuspěla jsem. Prý zeptat se člověk může. Takže teď jenom čekám, že všem rozešle svůj roztomilý dotaz a můžeme všichni čtyři bydlet čtrnáct dní v autě.