Skoro v pěti letech musí mít na noc plenu
Rozhodla jsem se požádat o radu a zkušenosti zdejší čtenářky. Už si totiž nevím rady se svou dcerkou, která má stále problém s nočním pomočováním. V květnu jí bude pět let a stále potřebuje na noc plenu.
Chození na nočník začala spolehlivě zvládat ve dvou a půl letech. Do té doby se jí občas stala „nehoda“, ale pak už s tím přes den neměla problémy. Řekla si, když potřebovala, uměla i nějakou chvilku vydržet, když jsme byli zrovna venku.
Horší to bylo s nočním pomočováním, ale říkala jsem si, že to chce čas. Nikdy jsem ji za to nehubovala (něco takového by mne ani nenapadlo), ani jsem ji nebudila na noční vyčurání. To jsem ze zoufalství vyzkoušela až před několika měsíci, ale stejně to nebylo k ničemu.
V květnu byly dcerce čtyři roky a já už si z jejího nočního počůrávání začala dělat starosti. V mém okolí není žádné jiné dítě, které by v tomto věku spalo s plenami.
Trochu víc jsem se na to zaměřila a začala zkoušet různé metody. Například už zmíněné buzení. Asi dva týdny jsem se snažila, ale nikam to nevedlo. Malá se kymácela na nočníku a většinou se stejně nevyčůrala. A když ano, tak o tom stejně nevěděla, jelikož se nacházela ve stavu, kdy víc spala, než bděla.
Tak jsem to zkusila jinak. Vysadila jsem pleny s tím, že když to dcerka ucítí, jak to „teče“ přímo pod ni do postele a následně to studí, začne si to uvědomovat. Výsledek byl, že jsem každý den kompletně převlékala její postel.
V létě přišel první zlom. Stalo se, že tři dny za sebou měla dcera plenu suchou. Sláva, už jsem pomalu vyvěšovala prapor na oslavu. Předčasně. Hned další noc byla opět „durch“ a pokračuje to tak až dosud: Dva dny suchá, dva týdny mokrá…
Nedělá to schválně, sama mi každý večer říká, že dneska zůstane suchá, a ráno je pak vždy zklamaná, když to tak není. Pokud se jí to povede, dostane nějakou malou odměnu, když ne, nijak to nekomentuju, nestresuju ji.
Svěřila jsem se její doktorce, ta ale žádný problém nevidí. Dle všech vyšetření, která udělala, je dcerka naprosto zdravá a v pořádku, podle slov lékařky mají prý děti na noční pomočování „nárok“ do pěti let. Až pak by se to mělo nějak intenzivněji řešit.
Milé čtenářky, prosím, nezažila jste některá se svým dítětem to, co já se svou dcerkou? Jak se to pak vyřešilo? Případně – dá se nějak dítě naučit, aby se v noci nepočurávalo?
10.11.2010 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Skoro v pěti letech musí mít na noc plenu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je taky možné, že má divoké sny a díky tvrdému spaní nerozlišuje realitu od skutečnosti. Zkus s ní promluvit i o tom. Jenže si ani tak nemusí nic pamatovat, pokud ten sen příjde uprostřed noci. Pokud máš čas, zkus bdět poblíž celou noc a dávej pozor, jak její tělo reaguje.
Tragedii bych z toho neděla teď ani později. Myslím si, že se to urovná samo. Jedině bych se snažila omezit tekutiny k večeru.
Tyhle problémy měl můj mladší bratr, snad až do 7 let se mu to občas přihodilo. Rodiče pak pozvali na návštěvu souseda - urologa, ten si s ním promluvil, že se za to hlavně nesmí stydět, že je to normální, že se to některým dětem stává. Rodiče bratrovi omezovali před spaním pití a v noci ho budili a vodili na záchod a protože on přitom vlastně spal, tak mu simulovali zvuk tekoucí vody, aby vlivem reflexů začal čůrat - a fungovalo to. To jim myslím poradil ten urolog.
Tohle jsem měla kdysi se synem a bylo to tím tvrdým spánkem. Posadil se vždycky na posteli a kňoural. Byl v polospánku a vůbec nevěděl, co se děje. Tak jsem ho táhla přes chodbu na záchod a většinou to pustil ještě na chodbě. A pak to nějak přešlo. Vaše dcera má asi ještě tvrdší spaní, že se nevzbudí vůbec, ani napůl. Myslím, že to taky jednou přejde.
Zuzko, mě přijde že tvoje dcera má prostě tvrdé spaní a nevzbudí se. Doktorka má pravdu, do pěti let je čas, ale i po pátém roce mají děti ještě "nárok" - holt někomu dozrává systém později.
řešila jsem stejnou situaci, doma jsem měla dvouletý dítě úplně bez plen a čtyřletý s noční plínou (tj. určitě to nebylo v režimu, výchově nebo něčem takovém - jen v tom, že děti jsou každé jiné).
U nás dr. říkala, že pokud by to do pěti let nepřešlo samo, že se dá zkusit alarm - jakýsi budík který reaguje na vlhkost a dítě vzbudí, aby si samo dokázalo dojít - že si tím pak nacvičí "chce se mi čůrat, musím se probudit a dojít si na záchod".
U nás jsme to řešili pak s odměnami za suchou plínu - že když týden budou suché plíny, tak dostane to a to... zvládli jsme to před pátými narozeninami.
Jedna rada - nekonzultuj to s nikým jiným než s doktorkou. Vynech babičky, kamarádky, příbuzné - protože ti všichni zaručeně vědí, čí je to vina (tvoje) a co s tím dělat (nedat dítěti od odpoledne napít a podobné hovadiny). Pokud nebudou o problému vědět, budeš mít svatý klid a možnost vymyslet nějaké řešení schůdné pro vaší situaci.
Náš vnuk se taky dlouho počurával.Měl 4 roky a taky na noc musel mít plenu. Dcera zt oho už byla nervózní, ale říkala jsem jí,že každé dítě je jiné a každé má svůlj čas, kdy se počurávat přestane. Malý hodně pil, tak mu na noc tekutuny omezovala. Nechejte tomu volný průběh, prostě to chce jen čas. Stejné je to i s chozením a s mluvením, prostě každé dítě je jiné.
