Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minimálně nám tato oběť po celá ta léta připomínala, že je něco blbě. Pořád v nás ten osten zůstal. To je dost hluboký smysl takové oběti.

Hrdinství odmítáme, je to přece riskantní.
Takže lepší sedět za pecí a čekat. Pravda, ať se něco dělá, nebo nedělá, ono to časem vyhnije. Jenomže nebýt obětí, podobných té Palachově, vyhnívání by trvalo mnohem déle.
Je to takové upozornění, že ti, kteří nestrčili hlavu do písku, jsou pořád tady.

kareta: to je pravda ale pokud vím odbojáři, kteří se neupálili jsou dodnes v Česku bráni jako vrahouni ( např Mašínové), riskéři kteří mají na svědomí Lidice a Ležáky, nebo jako kverulanti, kteří měli raději sedět a čekat na mírová vojska ze zahraničí a neštvat okupanty - -

pardon: proč nepoužít JAKO PŘÍKLAD člověka...

kdybych chtěla být zlá, upozornila bych na to, kolik lidí se už upálilo, z různých důvodů - psychických, sociálních, každý chtěl na sebe upozornit, proč nepoužít třeba člověka, který spáchal sebevraždu pod tíhou neřešitelné sociální situace dnes? Nevypovídá to o tom, že je u nás něco hrubě v nepořádku, když se musejí lidé uchylovat k takovým zoufalým krokům? A co umrzlí bezdomovci, smrt mrazem je příjemnější? Ti sice politicky neprotestovali, ale v jiných podmínkách by žili. Všecko se dá politicky využít anebo zneužít...

Ota: Souhlasím, ale stejně postrádám smysl jeho smrti. Jak už tady zaznělo, bojovat se dá jinak, umřít není odboj.

Pro takového člověka by byl asi život - neživot, právě díky neochotě celku cokoliv udělat, k nežití.
Pořád mám spíš pocit, že takovou oběť si nezasloužíme, právě proto, že většina není schopná to pochopit. Hlavně si nenaběhnout.

Ota: odbojáři se nechodili upalovat před Pečkárnu

Ota: nemůžu si pomoct, jsem přízemní, ale pořád mi připadá užitečnější zůstat na živu a moci tak něco konkrétního udělat.

orinka: nemyslím si a nikdy jsem si nemyslel že oběť se dá poměřovat tím "jak to u nás teď vypadá". ale jen a pouze tím, co se dělo v té době a jak to vypadalo tenkrát.

Pak by se například z hrdinů zahraničního i domácího odboje, sovětů, američanů, angličanů a všech spojenců mohli udělat pozéři, kteří kdyby věděli jak to dnes u nás vypadá tak by seděli doma na prdelích a nechali Němce a Rakušany vyvražďovat celé národy .....

demonstrativní sebevraždy neuznávám- a kdyby o nich novináři nepsali jako vzteklí, tak by je nikdo nepáchal když si představím, jak muselo být rodičům, tak místo uznání cítím vztek!!

monia: v normální době/společnosti by žádné problémy svým blízkým neudělal.
To, že komunisté pak přesně jako nacisté trestali rozvětvené příbuzenstvo je prostě jen doklad nenormálnosti situace ve které udělal co udělal.

Hrdinství vidím v něčem jiném, než že si někdo vezme život. Podle mého názoru to bylo nedomyšlené rozhodnutí. A má jediné štěstí, že nevidí, jak to dnes u nás vypadá a jak byla jeho oběť zbytečná. My si velmi libujeme v národních mučednících a kdyby nebyl Palach, našli bychom si jiného. Moc rádi pietně vzpomínáme a vyvěšujeme prapory, místo toho, abychom sebrali rozum a spíš dělali pořádek v tom hnojníku.

Podle mého - zbytečná smrt, způsobil tím navíc velkou bolest rodičům a velké problémy svým blízkým. Ač tento čin vyžadoval hodně odvahy, pro mě to hrdina není.

Mě tehdy bylo 13 let,pamatuji si to dobře.Velmi nás to tehdy zasáhlo,probírali jsme to ve třídě.Do té doby jsme nikdo o tak hrozné smrti nevěděli,že je možné,aby se někdo takhle usmrtil...Už tehdy jsme ale cítili,že i kdyby se upálilo 10 lidí, tak už by se nic nestalo, žádná změna režimu...Účastnila jsem se pochodu smutečního v našem městě,kdy jsme šli přes celé město do okrajové čtvrti a tam se přejmenovala na jeho počest Bezejmenná ulice na Palachovu.Jeden zdejší fotograf to tehdy nafotil, vystavil v jednom obchodě, a myslím, že později to všem hlavním organizátorům komouši pěkně spočítali....podle těch fotek si je našli.