Co víte o svých předcích? Láká vás minulost vašeho rodu?
Přemýšlíte občas o tom, jak žili a čím byli vaši praprapředci? Já čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že mě to hodně zajímá a patrně mám už teď naplánovanou aktivitu, až budu v důchodu. Neočekávám, že se mezi nimi najde nějaký šlechtic nebo něco podobného, ale strašně by mě zajímalo, jak asi žili, kolik měli dětí, kde bydleli…
Teď je mi přes padesát a co jsem zjistila jen z vyprávění mých rodičů a prarodičů je pro mne velmi zajímavé a ráda bych došla ještě dál. Mám částečně zmapované celé dvacáté století mých předků a chtěla bych zajít ještě dál.
Pokud máte stejnou „úchylku“, pojďte se podělit o osudy lidí z vaší rodiny, kteří žili dávno před tím, než jste se vy sami narodili. Protože jak se říká, každý lidský život by vydal na román, a takový reálný román podle skutečných událostí má rozhodně své kouzlo.
Někteří mí předci rozhodně neměli na růžích ustláno, jejich životy byly často i dost pohnuté a zdaleka ne vždy se konal happy end.
Jeden můj pradědeček padl v první světové válce a zanechal zde manželku a šest malých dětí. Jedním z těch dětí byla i má babička, která se v první půlce třicátých let stala svobodnou matkou, což nebyl v té době zrovna jednoduchý úděl. Přesto se s ním popasovala velmi dobře a nakonec potkala i hodného muže, mého dědečka, který její holčičku přijal za vlastní a plně jí nahradil chybějícího otce.
Babiččin bratr zase za druhé světové války působil v odboji a jeho život vyhasl v koncentračním táboře Dachau. Další strýc skončil v koncentráku také, udal ho soused za poslouchání rádia Londýn.
Druhý pradědeček se ve dvacátých letech nechal naverbovat do francouzských legií a bojoval v Africe, kde upadl do zajetí, z něhož se mu podařilo s několika spoluvězni uprchnout, útěk přežil a po návratu domů se oženil a zřídil si vlastní taxislužbu.
Jedna prateta, ač pocházela z chudých poměrů, očarovala ve třicátých letech jistého továrníka a stala se z ní paní továrníková. Bohužel, život v luxusu zaplatili se svým manžele po roce 48 nejen znárodněním jejich majetku, ale i pobytem v komunistickém kriminále, odkud se teta po pěti letech vrátila. Její manžel nikoli, respektive propuštění se dočkal, ale s natolik podlomených zdravím, že velmi brzy poté skonal.
Co rodina, to vlastní historie, co člověk, to jedinečný osud. Škoda, že ty úplně dávné nám už asi zůstanou navždy utajeny.
Co víte vy o svých předcích? Zajímá vás, jak žili, čím byli? Pátráte po nich? Pojďte si na ně zavzpomínat a oživit alespoň touto cestou dávno zapomenuté příběhy lidí, kteří už mnoho let nejsou mezi námi.
7.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co víte o svých předcích? Láká vás minulost vašeho rodu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
stonozka01: To jsou osudy....Já jsem třeba taky zjistila,že táta měl ještě jednoho bratra,o kterém se moc nemluvilo a on zemřel ve 20 letech na zápal mozkových blan...Mě hodně zajímá historie,i cizí, a lituju,že jsem se už dřív než táta zemřel,nestihla více vyptat.
oprava: 10 dětí, z nichž se dožily dospělosti jen 3, 7 zemřelo
To je pro mě aktuální téma, protože právě sestavuji rodokmen. Někdy je pátrání v matrikách i smutné-například prarodiče mé babičky z matčiny strany přivedli na svět 10 dětí, z nichž se dožilo dospělosti jen 7 (záškrt a podobně). Moje babička je ze 6 dětí, přičemž ani jeden ze 3 bratrů neměl dědice, jeden zemřel v dětském věku na záškrt, druhého zabil ve 24 splašený kůň a třetí byl starý mládenec. Prababička z otcovy strany byla dvakrát vdaná, prvního muže zabili hned po svatbě (1916) v 1. světové válce, druhého zabil kámen v kamenolomu, kde pracoval, když byla jeho žena v 5. měsíci (1922), babička se tedy narodila jako pohrobek. Její matka o další svatbě nechtěla ani slyšet, i když byla krasavice a brali by ji všema deseti i s děckem (ani se jí nedivím). Prababička z otcovy strany si vzala svého bratrance, v době svatby měla malé dítě a dodnes není jasné, jestli bylo jeho nebo si ji vzal s cizím. Umřel na zápal plic v roce 1911, prababička zůstala sama se třemi kluky (4, 2 a 1 rok), přežila ho skoro o 60 let a už se taky nikdy nevdala. Babička s dědou z matčiny strany se brali v roce 1951 a druhý den místo líbánek šli na pohřeb dědovy sestry, která zemřela ve 25 letech po banálním zákroku v nemocnici. Myslím, že bych neměnila, v dnešní době se mi líbí.
Moje sestřenice a dcera se o náš rod zajímají. Mě to nechává celkem v klidu.Moje babička z matčiny strany pocházela ze 16. dětí, příběhy tam budou určitě zajímavé, ale netoužím se dozvědět něco, o čem jsem doteď neměla ani ponětí. Spíše bych řekla, že žádný šlechtic na obzoru minulosti není, spíše nějaký flákač a darebák.
Jarča*: Jenomze jaky byl jejich zivot se tam stejne nedozvis.Pouze jmena.
jitka 19: jednou jsem byla služebně v oblastním archivu a bylo to moc zajímavé. Paní mi říkala, že tam chodí spousta lidí hledat ve starých matričních knihách. Asi to musí umožnit zadarmo. Začala bych u předků, u kterých vím data narození, u nich by byli napsáni jejich rodiče a tak pořád dál. Ale asi to zabere dost času.
Monik: To ja si taky myslela,takze jsem tam kde jsem. 
Jaguška: Ted jsem na to koukala a zkusila tam zalozit ucet a nejde mi zrusit 
Jestli to dobre chapu, tak si tam ty lidi ale musis vkladat sama.
Nejdriv jsmem myslela, ze pomoci toho se daji ti predci i dohledat 
Už dávno si říkám, že bych si měla sednout s mami a sepsat s ní její předky. Byly to rodiny spíš chudší, neměly na růžích ustláno. Obzvlášť dramatický byl osud rodiny její maminky, mojí babičky. Tatínka ztratili při výbuchu muniční továrny. Potom se jim jednen chlapec utopil, jednu dívčinu zabil na poli blesk... Jednou mi i mami ukazovala domek, kde žili nějací jejich příbuzní a došlo tam k vraždě. Samé docela dramatické události, které by asi stály za zaznamenání, dokud ještě nějaký pamětník žije.
jitka 19: Dej si do vyhledávače MyHeritage a ono tě to povede.
Haninka: Já mám na MyHeritage asi 245 lidí a pořád mě to upozorňuje, abych si koupila placenou verzi. Tak jsem to omezila do stran, to mám na papíře a jdu do hloubky a do výšky, jen nejbližší příbuzenstvo.
Máme rodokmen vypracovaný za války,když se sháněli předci,jestli nemají židovský původ.Nejstarší zatím známý předek se narodil 1799 a byl lékárníkem v Plzni a zemřel asi ve 42 letech.Jeden předek byl důstojníkem v rakouské armádě,bojoval proti Napoleonovi např. v bitvě u Marengo.Ten žil v Praze a zřejmě za zásluhy pak byl úředníkem v K.a K.Lotoamtu.Jeden předek pak byl farářem ve Svatém janu pod Skálou...Pátraní je nyní lehčí,neb stačí si zadat příjmení a něco v googlu vyleze,pak jsou také zdigitalizované matriky a tam lze hledat,ovšem ty staré jsou psané německy a švabachem a velmi špatně se to čte.Až budu mít více času,tak počítám,že se tím budu více zabývat.
Ano. Moc mě lákají mě životy mých předků. Žádný strom sice nemám, ale vím,jaké živobytí měli mí předci, od konce 19. století. Ale není to žádná divočina :-) Ze strany mého táty, to byli vždy chalupníci. A oba, babička i dědeček byli z evangelichých rodin. Udržovali si toto protestantské vyznání i z předchozích generací. Můj děda, tedy nerad viděl, že táta si vzal dceru z vlažné katolické rodiny. Maminka mé maminky, tedy ta katolická babička pochází z řemesla. Její předci měli prosperující malou pekárnu. Babička nedávno zemřela, ale do konce svého života dávala najevo, že ona je tak trochu něco víc, že je přece dcera úspěšného podnikatele... A nemohla svému zeti, mému tátovi zapomenout, že nebyla svatba v katolickém kostele, ale jen na úřadě, a své děti, tedy mě a bráchu, že vychovával v nekatolické víře.
Mužovi předci byli úspěšní sedláci, nebo řemeslníci. Byl tam jeden mlynář a kovář. Tchyně je ze čtyř dětí oba její rodiče byli z 8 dětí.Tatínek tchyně byl kovář. Zajímavé je, že maminka mé tchyně se narodila v 80.letech 19. století. Tchyně má nyní 87 roků. A je vidět že to uvažování z předminulého století má v sobě stále. A také pýchu, že se provdala ze největšího sedláka ve vsi. (r. 1946) To, z jakého prostředí kdo vyšel ho nesmírně ovlivňuje. Pro tchyni jsou dodnes knihy něco zbytečného, a naopak ta tak trochu namyšlená babička "pekařova dcera" vzdělání velmi podporovala. Když vím, z jakého kdo vyšel prostředí, je pro mě snažší toho člověka pochopit, neříkám, že ztotožnit se s jeho názory. Životy a příběhy mých předků byly, když ne román, tak alespoň hodně dlouhá povídka. Např. Tchynin bratr skončil z 2.sv. války v koncetračním táboře, odkud po utekl, potýkal se s různými peripetiemi. Druhý bratr se chtěl velmi vymanit ze selského smýšlení, a šel dělat ošetřovatele do nemocnice, jen aby získal nějaké vzdělání. Tento zdravotní bratr, pak měl velký vliv na mého muže. atd...
Zajimalo by me to,ale kde to najdu?
Jaguška: a sakra, taky ten program používám, ale netušila jsem, ža je gratis jen do 250 lidí. Ani nevím, kam až jsem se dostala, tusí, že něka okolo roku 1850, jen vím, že se už rok a půl chystám navštívit máminu sestřenici, která bydlí asi 2 km od nás, a mohla by mi tam něco doplnit, je jí 82, tak abych si pospíšila, dokud si to ještě pamatuje ...
Me by to tak zajimalo, kdybych ty informace jen tak dostala. Ale momentalne me to nezajima natolik abych sama pdnikla nejaky aktivni kroky.
Ale cetla sem, ze tusim narodni knihovna ma na svemwebu pribehy lidi, kratke vzpominky, ktere jim lide poslali. Pripadalo mi to zajimave, bohuzel sem zapomnela jak se to jmenuje a kde sem o tom cetla. Nevite o tom neco nektera?
