Chůva k batoleti. Ano, nebo ne?
Právě stojím před velkým dilematem. Mám čtrnáctiměsíční holčičku a naskytla se mi možnost začít pracovat na velice zajímavé pozici. Zkrátka – dostala jsem nabídku, která přijde jednou za život nebo možná taky nikdy.
Svou dcerku miluji, nevadí mi být s ní doma a starat se o ni. Nejsem frustrovaná tím, že nechodím do zaměstnání. Nenudím se, ani si nepřipadám, že bych nějak zakrňovala. Mateřství si užívám a jsem šťastná.
Jenže teď mám v hlavě brouka, který mi nedá spát. V rozpětí jednoho měsíce bych se měla rozhodnout, jestli místo přijmu, nebo ne. Do práce nepotřebuji jít kvůli penězům, manžel nás zabezpečí slušně. Nicméně vím, že bych jednou, až Adélka povyroste, do práce rozhodně šla. A teď mám možnost dělat to, co mě skutečně baví, navíc velice dobře ohodnocené. Následný profesní růst je zajištěný. Zkrátka mohla bych na tom stavět i do budoucna.
A tak to s manželem probíráme ze všech stran. Samozřejmě, že hlavní osobou, či spíše osůbkou, je v tomto problému naše Adélka. Chceme, aby byla šťastná a spokojená. O jeslích neuvažujeme ani náhodou, spíš nás napadlo, že bychom sehnali chůvu na plný úvazek.
Asi by to bylo nejlepší řešení – malá by měla stálého člověka, který by se o ni staral v době naší nepřítomnosti, a určitě by tím nijak nestrádala.
Problém s tím mám já. Sílí ve mně obava, abych Adélku tím, že ji na většinu dne předám někomu jinému, nějak neztratila. Je přece jen maličká a určitě k případné chůvě hodně přilne. Ona se jí bude věnovat, ona ji bude učit básničky, uslyší její první slova, věty, bude jí foukat na bebíčka... Vlastně tím nahradí roli matky. Já se budu vracet až navečer, někdy možná později, a Adélku uvidím sotva pár hodin denně.
Vím, že v cizině je chůva poměrně běžná záležitost, a možná to vidím zbytečně dramaticky. Přesto ve mně tyto strachy hlodají. I to, aby ta paní byla na Adélku hodná a vštěpovala jí správnou výchovu. To je další kámen úrazu: moje dítě bude vlastně vychovávat cizí žena.
Honí se mi toho v hlavě strašně moc. Chvíli jsem pro a druhý den zas proti. Nejsem schopná udělat definitivní rozhodnutí. Manžel mi řekl, že záleží na mně a bude respektovat, ať se rozhodnu jakkoli. Když jsem se o tom zmínila před oběma rodiči, setkala jsem se s velkým odporem. Podle nich potřebuje tak malé dítě především mámu. Žádná kariéra, byť by byla sebevíc oslnivá, nemůže vynahradit první roky strávené s vlastním dítětem.
Já to všechno vím. Nejradši bych byla, kdybych to všechno mohla skloubit a být pořádnou mámou a zároveň dělat práci, která mě tak láká. Jenomže to nejde, musím si vybrat.
Napadlo mě zeptat se čtenářek, zda mají zkušenosti s chůvou. S tím, když měly tak malé dítě a šly do práce. Jak jste to všechno snášely? A nelitovaly jste později svého rozhodnutí? Předem děkuji za vaše příspěvky, třeba mi pomohou v rozhodování. Děkuji...
9.10.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chůva k batoleti. Ano, nebo ne?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
talenka: jinak nevěřím, že jsi za celou svojí kariéru žáka a studenta potkala jen učitele, kteří všechno perfektně zvládali, měli autoritu atd.
talenka: Výchova je na rodičích, ale když se dítě ve třech letech dostane do školky a pak školy, už to můžou spíš jen tak korigovat... Nejde ani tak o to, že by do toho učitel nějak žvanil. Spíš si dítě musí zvykat v kolektivu a to bejvá opravdu "škola života" kolikrát 
.JPG)
A tatínek doma být nechce?
Johanka74: chytrájakrádio: výchova je primárně na rodičích, ať už je dítě v předškolním nebo školním věku. škola má primárně funkci vzdělávací. Znám spoustu rodičů, kteří výchovu nezvládli a teď dávají vinu škole. ANo, před MD jsem byla učitelka na druhém stupni ZŠ.
Ve škole, tak jako kdekoliv jinde, jsou lidé kvalitní i méně kvalitní. Tak jako rodiče nejsou jen dokonalí tvorové. Pokud dítě doma od rodičů slyší, že učitelka je kráva, pak si dotyčná o autoritě může nechat jen zdát.
Opravdu miluju názory, že učitelé jsou neschopní blbečci nezvládající svou práci. Jsou to názory velmi objektivní, že...
Johanko, pochopitelně, že se učitelé bojí, protože děti i jejich rodiče si velmi často uvědomují všechna svá práva, leč o povinnostech se už nezmiňují, že.
.gif)
chytrájakrádio: Já vím
a víš, co je nejlepší? že se posléze s jinou oženil, te´d jim to dóst hapruje, takže se schyluje k rozvodu a kam myslíš že se snaží vrátit a vnutit? Po 14 letech? No ano, ke mě 
Nasr..t 
Ani náhodou 
Ale je to pěkné zadostiučinění 
Johanka74: To máš pravdu s těma autoritama, spoustě z nich opravdu taková vlastnost chybí... Jenže ono je to těžký, to školství je prostě takovej divnej svět. Četla jsem názor jednoho psychologa, co se zabýval vzděláváním, kterej říkal: většina učitelů si vybrali tohle povolání kvůli tomu, že by ve světě dospělých nedokázali uspět 
myslim, že na tom něco bude. Jinak tvůj ex byl vůl
chytrájakrádio: Já to ale brala spíš z toho hlediska autority. Na základce - podle mého - má učitel učit a být autoritou (pokud možno obdivovanou a milovanou - stejně jako rodič doma) podle mě se ale učitelé bojí cokoliv, aby nedostali sprďunk nebo je rovnou nevyhodili. Toliko z mých zkušeností ze školky a školy základní. A ano vybírat se dá, já třeba vybírala základku jazykovku, na naší straně Prahy byly dvě.
A k chůvě : pokud bych byla pro chůvu, tak takovou "babičkovskou". Ze sobeckého důvodu. Manžel si v dávných dobách asi třikrát dceru k mé nástupkyni vzal, spíš si jí vodil k nám domů
a protože mi byla VELMI podobná, dcera jí říkala mami 
Tož tak - těžce jsem to nesla 
já měla syna v jeslích a byli jmse velmi spokojení¨- zase bych nebyla pro chůvu. Jeslový sestry byly senzační- 12 dětí- 3 stálé zaměstnankyně, občas nějaká maminka přišla- děti tam udělaly obrovský skok ve vývoji 
Chůva je taková podezřelá- sorry
Děti byly a jsou pro mě prioritou číslo jedna, se všema třema jsem byla do jejich tří let doma a vůbec toho nelituju. Práci, která měl bavila, jsem našla pokaždé a pokud by to nebylo opravdu nutné, do práce bych nešla, bylo by mi líto, že přicházím o to nejhezčí z jejich dětství. Ale každý to má jinak, tak přeju hodně štěstí - pokud se rozhodne Klára pro chůvu - při jejím výběru.
Johanka74: o úrovni školství iluze nemám, ale vím o spoustě výborných (veřejných) základek, kde učí moderně a k dětem přistupujou jako k partnerům a ne jako k onucím. Chce to jen, aby se rodiče trochu starali, kam svýho potomka umístí
Pokud je to opravdu tak dobrá práce, tak to vezmi a holčičce pořiď chůvu. A vzhledem k tomu, jak o tom píšeš a taky vzhledem k tomu, že tě ten zaměstnavatel láká i přes to, že máš 14měsíční dítě, bude to asi opravdu dobrej job a ty budeš ve svém oboru odborník. A vůbec: ber to tak, že máš tříměsíční zkušební lhůtu, to ti hodně napoví o tom, jestli ti to i dceři vyhovuje. Ber to!
Já sama dělám chůvu roční Alence maminka je sportovkyně a tatínka doma nemá.Maminka je na ní sama .Bývá tady celý den někdy i v neděli ,ale mamé to vůbec nevadí a když příjde maminka tak se naní naopak velice těší.Já sama jsem měla chůvu pro staršího syna ,proto že rodiče ještě pracovali a já jsem byla uč.Mat.školy tenkrát byla nouze o místa uč.tak jsem nstoupila i když syn měl 9 měsíců a vůbec se na něm nepodepsalo .My jsme s ním zažili první kroky i první slova a naopak jsme se všichni těšili na volné chvíle spolu.Držím palce ,aby jste se zprávně rozhodla.
Juana: Ale Klára má na výběr, není to pro ní životní nutnost. A s těma jeslema, myslím, že v dobách "našeho dětství" to tu taky nebylo až zas tak těžký. Naši nebyli extra super rodiče, a rozhodně jsme neměli moc peněz, a přesto se mnou máti byla doma až do šesti a vydělával jen otec(řidič). Máti chodila po večerech uklízet do hospody a ajá občas jezdila s tatíkem na delší cesty. Doteď miluju vůni koženejch sedaček v žigulíku smísenou s vůní benzínu.. Lidi se furt ženou za penězma, který si neumí užít, a ani nestíhají, ale to nejdůležitější nám vyrůstá doma a ovlivnit výchovou a vlastním chováním je můžeme tak do 5-6 let, pak to přebere škola. A co si budeme povídat o úrovni školství..
Já bych se přikláněla k názoru být doma s dcerou. Už se to nebude nikdy opakovat, tak za čtyři roky vylétne do velkého světa školky a školy a už tě nebude tak úplně potřebovat, bude mít kamarádky a ty budeš sice furt máma,ale už je to jiné. Nejhezčí chvíle jsou právě ty, kdy dítě učíš znát všechno okolo - sama si uvědomuješ, že bys nebyla u toho,až malá začne mluvit, běhat, říkat básničky..Na kariéru je času dost. Já jsem s dcerou sice ty čtyři roky na mateřské byla,ale od roka jsme jezdily po brigádách.Sice jsme spolu byly furt,ale hrozně rychle to uteklo..tak moc bych to chtěla vrátit a zažít to ještě jednou,ale už to nejde. Tím spíš, že další dítko není a už to asi nezažiju..Byly to moc těžký doby,ale krásný..Držím palce v rozhodování,abys jednou nelitovala..
Vždyť snad bude s dítětem večer a v noci doma, ne? Proboha, většina z nás přece taky měla zaměstnané matky a rodiče nás vrazili v ranném věku do jeslí, já měla štěstí, od roka se o mne starala přes den babička a do jestlí jsem šla až ve dvou letech. Manžel mazal do jeslí v šesti měsících. Chůva je snad lepší varianta než jesle. Dítě nemusí brzo ráno vstávat, nebude si s ostatními předávat nemoci.
