Lidská pochodeň na Václavském náměstí
Přesně před čtyřiceti lety vzplála v horní části Václavského náměstí lidská pochodeň. Tento nesmírně bolestivý a krutý způsob smrti zvolil student Jan Palach, aby vyjádřil svůj protest a nesouhlas s totalitním režimem, okupací naší vlasti sovětskými vojsky a se vzrůstající apatií k tomu všemu, která stále více prostupovala naší společností.
Totalitní režim se po celých následujících dvacet let snažil Jana Palacha ignorovat či jej vykreslit jako pomýleného mladíka, který v jakémsi náhlém pominutí myslů zcela zbytečně obětoval svůj život. Všemožně se snažil zabránit tomu, aby lidé tohoto mladého muže uctívali a vzpomínali na něj. Několik let po jeho smrti byly dokonce ostatky z jeho hrobu na Olšanech tajně exhumovány a přeneseny do rodných Všetat. I tam se však pravidelně v den výročí Janovy smrti sjížděli lidé, aby mohli společně zavzpomínat a prokázat mu svou úctu.
Jan Palach nebyl ani pomýlený, ani pomatený. V době, kdy zemřel, mu bylo pouhých jedenadvacet let. Přes svůj mladý věk se velmi zajímal o historii a společenské dění, ve škole patřil k nejlepším studentům.
Velký vliv na něj měl jeho otec, díky němuž Jan získal hluboký vztah k našim národním dějinám. Smrt milovaného tatínka tehdy čtrnáctiletým Janem hluboce otřásla. Možná i tato životní zkušenost přispěla k tomu, že duševně rychleji dospíval, hlouběji přemýšlel o různých společenských tématech a tříbil si obrovský smysl pro spravedlnost.
To vše pak v plné šíři vyplulo na povrch, právě když naši zemi v srpnu 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy. Počáteční odpor obyvatelstva postupně slábl a politické špičky konaly vše v souladu s požadavky sovětského vedení. S takovým stavem se Jan Palach nedokázal smířit, chtěl udělat něco, čím vyburcuje národ k akci, probudí ho z letargie.
Zvolil si způsob defintivní, nezvratný a svým provedením děsivý. Vlastní smrt v plamenech. Co mu běželo hlavou těsně před tím, než škrtnul zápalkou? To si asi nikdo z nás neumí představit.
V názorech na tento čin se lidé rozcházejí. Někteří považují jeho smrt za zbytečnou, jiní za hrdinskou...
Janu Palachovi byl 28. října 1991 propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Vzpomeňme si dnes na onoho mladého muže, který neváhal obětovat vlastní život, aby poukázal na nespravedlnost a bezpráví. Naši tichou vzpomínku a poděkování si Jan Palach bezesporu zaslouží.
Zdroj a foto: www.totalita.cz
16.1.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lidská pochodeň na Václavském náměstí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
bylo mě skoro 11.... velmi dobře si to pamatuju .
Činu Jana Palacha si vážím, jen dnes jako otec tří kluků více chápu míru bolesti jeho rodičů....
Rodinu Jana Palacha pak léta terorizovala policie, na základě principu kolektivní vinny, principu platného v barbarských státech jako bylo nacistické Německo a komunistický SSSR ....
Já si na jeho smrt vzpomínám velice dobře, vím, že mě ho bylo strašně líto a moc jsem plakala.....
monja: a nebo by se zabil jinak a jinde....nicméně ten jeho čin nechápu a nepovažuju ho za hrdinský 
.jpg)
jasmine: někdy se to dobře řekne a těžko udělá.... taky nesouhlasím paušálně s takovým činem, ale politická doba, která by ho čekala nebyla pro takového idealistu k přežití a on to zřejmě tušil....
bojím se, že by normalizaci a celou tu husákovskou éru strávil v kriminále 
.gif)
zbytečný hrdinský čin....chlapec si neuvědomil co za bolest způsobil rodičům....bojovat se dá i jinak!
Ač bojoval za správnou věc ,neměl si život brát ,krásný mladý člověk,vzdá se života aby upozornil na křivdy ,ale život mu to nevrátí,co jeho rodiče tehdy?zešílela bych udělat mi to syn,můj názor je,život jsem si nedala,tak nemám právo si jej vzít ač někdy není nej.......ale síla je právě v tom,překonat vše a žít dál
