Podnájemníci do domu. Ano, nebo ne?
Řešíme s manželem poměrně závažný problém a já bych se vám s ním chtěla svěřit. Věřím, že názory a zkušenosti čtenářek mi pomohou ujasnit si, co vlastně chci.
Bydlíme ve dvojpodlažním domě: manžel, já a naše dvě děti, pětiletý Lukáš a roční Iva. Obýváme horní patro, kde máme k dispozici obývák, kuchyň, ložnici, dva malé dětské pokoje a pochopitelně koupelnu a WC. Ve spodním patře bydlela moje babička, která na nás celý dům nechala přepsat s tím, že v něm chce mít právo doživotního bydlení, což jsme jí rádi splnili. Svůj byt si nechala rekonstruovat, je tam obývací pokoj, ložnice, malá komůrka "bordelárna", kuchyň a sociální zařízení. Letos v červenci babička bohužel zemřela. Její byt zůstal prázdný a v podstatě je prázdný doposud. A já to chci změnit.
Už jsem o tom několikrát přemýšlela a myslím, že je škoda nechat ten spodní byt prázdný. Do budoucna samozřejme počítáme s tím, že až děti budou mít větší nároky na prostor, patra propojíme. Později bude k dispozici Ivě nebo Lukášovi a jejich rodině, pokud budou chtít bydlet s námi, nebo nebudou mít možnost sehnat si vlastní bydlení. Ale do té doby? Každé patro má samostatný vchod, vevnitř jsou propojena uzamykatelným schodištěm. Myslím tedy, že je to ideální byt k pronajmutí.
Přiznávám, že mě k tomu vede zejména finanční stránka věci. Já jsem na mateřské dovolené, manžel nevydělává žádnou závratnou sumu. Sice se uživíme, ale na nějaké vyskakování to není. Tahle finanční injekce do rozpočtu by se opravdu hodila. Přemýšlela jsem o tom, že bychom byt pronajímali studentům, protože náš dům je na dojezd od univerzitního města. Ale pak jsem si vzpomněla na svá bujará vysokoškolská léta a zavrhla jsem to. Spíše bych brala nějaký dlouhodobý pronájem pro mladý bezdětný pár, co spolu zkouší žít na psí knížku.
Navrhla jsem to manželovi, ale ten nechce ani slyšet. Prohlásil, že nesnese, aby měl v baráku cizí lidi. Že člověk nikdy neví, jakou si nasadí veš do kožichu a že musíme být opatrní, zvlášť s ohledem na naše děti. Já si naopak myslím, že se správně postavenou smlouvou se dá riziko nevhodného podnájemníka minimalizovat. Ale možná si to jen maluju. Každopádně jsme se dost pohádali a dali jsme si odklad - měsíc si necháme na promyšlení, nebudeme se o tom spolu bavit, posbíráme argumenty, pak si spolu sedneme a probereme to v klidu. Je mi jasné, že to manžel bude rozebírat se spolupracovníky. Já na mateřské dovolené to nemám moc s kým probrat, tak se ptám vás. Řešily jste něco podobného? Máte podnájemníky? Na co si máme dát pozor? Díky za vaše názory.
8.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podnájemníci do domu. Ano, nebo ne?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Toto je velmi těžké,já osobně bych nikoho do podnájmu nechtěla,je to vždy sázka,mám známého co v Praze pronajímá byty a vím jaké má i špatné zkušenosti,vždy říká,že byty jsou v hrozném stavu ,ale zas jsou i slušní vysokošoláci ,kteří vráti byt v supr stavu,no ale jak je poznat,těch slušných je mi líto,potřebují podnájem,ale ti druzí jim to kazí.Sehnat podnájem je prý těžké,ale přesto já bych si neuměla představit,že v mém baráku bydlí cizí.Rozhodně já bych nikoho do baráku nevzala.
.JPG)
Vždycky je to trochu sázka do loterie. Můžeš natrefit na výborné nájemníky, kteří budou bez problémů platit dohodnutou částku a jejich soužití bude poklidné.
Počítat ale musíš i s opakem.
Můj bratr pronajímal "výminek" po mamince - hrůza. První tři měsíce bez problémů, potom potíže s placením, návraty v opilosti domů - hádky, nakonec přišel exekutor - posbíral spoustu věcí i bratrových. Část z nich už nikdy neviděl, protože nebyly uvedeny v nájemní smlouvě a nemohl prokázat, že jsou jeho.
Nakonec se vystěhovali - koberce, linoleum - komplet zničené, koupelna špinavá...
Kupodivu se nenechal otrávit, dal všechno do původního stavu a teď byt pronajmul mladému klukovi, a skoro rok bez problémů. 
Moje teta pronajímala ve svém domě byt 1+1, byli to starší bezdětní manželé a byli jako členové rodiny.
Pokud byste nevěděli co s penězi, byt bych asi nechala volný. Ale ve vašem případě je to finanční přilepšení a stojí to za přemýšlení.
Pronajmout byt je vždycky sázka do loterie i když máte smlouvu sebelépe ošetřenou. Záleží především na lidech, kterým byt pronajmete. A do lidí nevidíte. Mohou být super, může se stát, že s nimi budou problémy. Držím vám oběma palce, ať narazíte na prima podnájemníky, se kterými nebudou potíže.
Já bych byla pro pronajímání...samozřejmě že jsou s tím spojená rizika, ale spousta se jich dá předem vyeliminovat dobrou nájemní smlouvou. Nechávat takhle ležet byt ladem mi připadá jako škoda.
Můj otec léta pronajímal spodní byt ve svém domě, do doby než dorostla má sestra, která tam teď také bydlí. Za ta léta se pár nepříjemností spojených s podnájemníky našlo, ale celkově pronajímání byl pozitivní počin.
Jestli manžel nechce cizí lidi v baráku, tak řešením je pronajmout byt někomu známému, nebo aspoň doporučenému přes známé nebo příbuzné- tím taky pojistíte to, aby vám dotyčný neutekl bez placení nebo neudělal z bytu kůlničku na dříví. Prostě rozhlaště po příbuzenstvu, že budete pronajímat byt a hledáte někoho spolehlivého a on se určitě někdo najde.
moc se v tom nevyznám - ale asi bych chtěla smlouvu na dobu určitou, když to nebude fungovat, tak máte nějaký daný termín, kdy se nájemníci prostě MUSÍ vystěhovat.
Určitě bych chtěla extra elektorměr atd. - aby se předšlo sporům kdo co kde nechal puštěného a jeslit někdo hodně topí nebo pere.
A možná bych zkusila oslovit místní firmy, jestli nepotřebují něco pro své zaměstnance - řešit případné dluhy a problémy s firmou mi přijde jednodušší, než hledat dlužníka kdo ví kde v sakrech....
Jinak bych asi celkově byla pro dočasné pronajímání. Stejně budete muset dole alespoň trošku topit atd. tak ať na sebe ten prostor trošku vydělává.
(ale třeba je to všechno špatně, v tomhle se fakt nevyznám).
